Johann Gottlieb Tamitius

From Wikipedie
Jump to navigation Jump to search
Johann Gottlieb Tamitius
Narození 9. února 1691
Drážďany
Úmrtí 26. března 1769 (ve věku 78 let)
Žitava
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johann Gottlieb Tamitius, psán také jako Johann Gottlieb Damitius či Johann Tamitio, někdy nesprávně jako Johann Gottlob Tamitius[1] (9. února 1691 Drážďany – 24./26. března 1769 Žitava) byl německý varhanář období baroka, jenž působil v Sasku a v severních Čechách.

Život[edit | edit source]

Jeho otcem byl Andreas Tamitius (1633–1700), dvorní varhanář saského kurfiřství. Varhanářskému řemeslu se naučil u Johanna Georga Finkeho v Saalfeldu, ale od roku 1716 již působil samostatně v nové dílně v Žitavě. Dne 23. listopadu 1728 se oženil s Christianou Eleonorou Cadnerovou ze Žitavy, s níž měl jednoho syna - Johanna Gottloba (1738–1819). Ten v otcově řemesle pokračoval.[2]

Johann Gottlieb měl také pobočnou dílnu v českém Hrádku nad Nisou, kde se u něho vyučil mezi lety 1754 až 1760 varhanář Johann Friedrich Treubluth (1739–1821).[3] Krom Treublutha se vyučil varhanářskému řemeslu v Tamitiově dílně nejspíš i jeho švagr Johann Ernst Hähnel (1697–1777).[4] Zemřel v roce 1769 v saské Žitavě, dílnu po něm převzal jeho zeť Leonhard Balthasar Schmahl (1729–1779) s nímž ještě za svého života postavil několik nových nástrojů.[5] Krom varhan, u nichž byly ceněny především jeho flétnové rejstříky, stavěl také další klávesové nástroje.[6]

Dílo[edit | edit source]

Je známo 54 Tamitiových novostaveb, mezi nimi jsou zde uvedeny i přestavby a disposiční změny nástrojů původně jiných varhanářů.

Nové nástroje, postavené Johannem Gottliebem Tamitiem jsou jedno- či dvoumanuálové a ve většině případů mají méně než 20 rejstříků na mechanické traktuře a zásuvkové vzdušnici.[7] Největší Tamitiovy varhany stály v Großschönau a měly 28 rejstříků, zanikly roku 1898.

  • 1726 – Stráž pod Ralskem, výstavba nových varhan v kostele sv. Zikmunda se 14 rejstříky. Varhany se nezachovaly, roku 1912 je nahradil nový nástroj Heinricha Schiffnera.[8]
  • 1727 – Turoszów
  • 1727 – Železný Brod, oprava varhan Ignáce Tauchmanna v kostele sv. Jakuba Většího[8]
  • 1729 – Neuzelle, varhany v kostele „U svatého Kříže“, do dneška se dochoval pouze vytepávaný prospekt[9]
  • 1731 – Fünfeichen, novostavba varhan s 11 rejstříky v tamějším kostele, v roce 1881 byly přestavěny a rozšířeny varhanářem Johannem Friedrichem Gastem se synem[10]
  • 1736 – Jiříkov, novostavba varhan v kostele sv. Jiří, později mnohokrát přestavovány[11]
  • 1738 – Ebersbach, přestěhování varhan Christopha Dressela ze žitavského Johanniskirche. Nové žitavské varhany postavil slavný Gottfried Silbermann (zanikly 1757).[12]
  • 1744 – Lossow (dnes část Frankfurtu nad Odrou), novostavba varhan o 17 rejstřících[6], zničeny spolu s kostelem v roce 1945
  • 1744 – Skalice u České Lípy, stavba nových dvoumanuálových varhan s mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí o 16 restřících v kostele sv. Anny spolu s Leonhardem Balthasarem Schmahlem[13]
  • 1746 – Zákupy, stavba nových dvoumanuálových varhan s 19 rejstříky a třemi měchy v kostele sv. Fabiána a Šebestiána, později přesunuty do nově postaveného kostela, kde sloužily až do roku 1899.[14] (Bližší popis v tomto článku.)
  • 1747 – Großschönau, stavba nových dvoumanuálových varhan s 28 rejstříky, zásuvkovou vzdušnicí a mechanickou tónovou a rejstříkovou trakturou. Tyto varhany měly třináct rejstříků na hlavním stroji (Hauptwerk) včetně osmistopé Trompety, deset rejstříků v pozitivu a pět rejstříků v pedálu s dvěma jazykovými registry – Posaunem 16´ a Trompete 8´.[15]
  • 1748 – Mařenice, přestavba původních varhan v kostele sv. Máří Magdaleny.[16] Je velice pravděpodobné, že on byl oním neznámým varhanářem, jenž tyto pětirejstříkové varhany do kostela přestěhoval v roce 1746.
  • 1748 – Mimoň, stavba nových varhan s dnes již neznámou dispozicí v kostele sv. Petra a Pavla spolu se svým zetěm Leonhardem Balthasarem Schmahlem. Varhany byly roku 1834 nahrazeny nástrojem novým z dílny bratrů Nasseů ze Zákup.[17]
  • 1749-1750 – Sloup v Čechách, přestavba zdejších varhan postavených neznámým varhanářem kolem roku 1719. Tyto varhany Tamitius renovoval již v roce 1736, kdy je zapsán do kroniky jako žitavský varhanář. Z tohoto nástroje se zachovala pouze varhanní skříň, do níž roku 1909 vestavěl Heinrich Schiffner nástroj nový.[18]

Reference[edit | edit source]

  1. Ernst Flade: Gottfried Silbermann: ein Beitrag zur Geschichte des deutschen Orgel- und Klavierbaus im Zeitalter Bachs. 2. vyd. Breitkopf & Härtel, 1953, S. 119.
  2. Ernst Ludwig Gerber: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler.., 4. díl S-Z. A. Kühnel, Lipsko 1814, S. 318.
  3. Hermann Mendel: Musikalisches Conversations-Lexikon: eine Encyklopädie der gesammten musikalischen Wissenschaften. Díl 10, Robert Oppenheim, Berlín 1886, S. 294-295.
  4. Heslo Hähnel, Johann Ernst na webu Institutu pro saské dějiny a folklor
  5. Varhany a varhanáři v České republice Schmahl, Leonhard Balthasar
  6. a b Ernst Ludwig Gerber: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler
  7. Brandler, Gerd: Die Orgelbauerfamilie Tamitius
  8. a b Varhany a varhanáři v České republice Tamitius, Johann Gottlieb
  9. Der Nussknacker auf der Orgel
  10. SCHULZE, Martin. In: BERGELT, Wolf. Orgelhandbuch Brandenburg díl 5: Oder-Spree. [s.l.]: [s.n.] S. 386.
  11. Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau, str. 365, J. Fiedler, 1898
  12. Die Silbermannorgel in der Johanniskirche Zittau
  13. HORÁK, Tomáš. Varhany a varhanáři na Českolipsku. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1996. 131 s. ISBN 80-238-0334-4. 
  14. Varhany a varhanáři v České republice Zákupy, kostel sv. Fabiána a Šebestiána
  15. Die Tamitius-Orgel von 1747
  16. Varhany a varhanáři v České republice Kostel sv. Máří Magdalény
  17. Varhany a varhanáři v České republice Kostel sv. Petra a Pavla
  18. Varhany a varhanáři v České republice Kostel sv. Kateřiny