Španělská socialistická dělnická strana

Partido Socialista Obrero Español (PSOE, českým názvem Španělská socialistická dělnická strana) je jednou ze dvou dominantních španělských politických stran. V současnosti zaujímá pozice levého středu. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.

Strana je členem Strany evropských socialistů a také Socialistické internacionály a Progresivní aliance.

Ideologie

PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.

Historie

Casa Labra, místo založení PSOE

José Luis Rodríguez Zapatero, generální tajemník strany (2000–2012) a premiér Španělska (2004–2011)

Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu dělnickým aktivistou a odborářem Pablo Iglesiasem. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.

Během Druhé republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do exilu (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany).

Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Hospodářská krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.

Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací ETA, která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.

Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla do té doby historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Partido Popular, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v únoru 2012 stal Alfredo Pérez Rubalcaba. od roku 2014 stojí v čele strany Pedro Sánchez Pérez-Castejón.

Ve volbách 2015 se strana umístila na druhé příčce s novým historicky nejnižším podílem 22 % hlasů (5 530 779 hlasů) a 90 mandátů.

Volební výsledky

Grafický přehled počtu získaných mandátů PSOE v Kongresu

Volby do Kongresu
Volby	Hlasy	v %	mandáty
1977	5 371 866	29,39	118
1979	5 469 813	30,40	121
1982	10 127 392	48,11	202
1986	8 901 718	44,33	184
1989	8 115 568	39,60	175
1993	9 150 083	38,78	159
1996	9 425 678	37,63	141
2000	7 918 752	34,16	125
2004	11 026 163	42,59	164
2008	11 288 698	43,87	169
2011	7 003 511	28,80	110
2015	5 530 779	22,00	90
2016	5 424 335	22,66	85

Organizace

PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:

• Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
• Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka – Euskadiko Ezkerra), Baskicko
• Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
• Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
• Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská socialistická dělnická strana na Wikimedia Commons
• Oficiální web PSOE

Portály: Španělsko | Politika