Sopwith 7F.1 Snipe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sopwith 7F.1 Snipe
Určení stíhací
Výrobce Sopwith Aviation Company
Šéfkonstruktér Herbert Smith
První let říjen 1917
Zařazeno 1918
Vyřazeno 1926
Uživatel Royal Air Force
Výroba 1918-1919
Vyrobeno kusů <500

Sopwith 7F.1 Snipe byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun vyráběný firmou Sopwith Aviation Company a používaný v 1. světové válce i po ní. Pravděpodobně se jednalo o poslední typ stíhacího letounu, který byl vyvinut státy Trojdohody před koncem války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Snipe (volně přeloženo "Sluka") byl navržen v roce 1917 Herbertem Smithem, hlavním konstruktérem firmy Sopwith Aviation Company. Byl určen k tomu, aby nahradil dosud nejúspěšnější stíhací letoun této firmy - slavný Sopwith Camel, který se od května 1917, kdy byl přidělen k jednotkám na frontě, stihl nesmazatelně zapsal do dějin Velké války. Snipe se začal vyrábět v roce 1918 a první objednávka britské admirality činila úctyhodných 4500 strojů. Ještě v tomtéž roce se Snipe dostal na frontu - nejdříve ke 43. peruti RAF. Tento typ také obdržely australské letky AFC a krátce po válce i kanadské CAF kde sloužil do roku 1923.

Ve srovnání s Camely umožňovala konstrukce nového stíhače pilotům lepší rozhled z kokpitu. Letoun byl také dobře manévrovatelný a ve srovnání s Camelem se snáze pilotoval. I jeho stoupavost byla lepší než u jeho předchůdce. Díky ní se mohl v boji měřit i s novějšími německými stíhačkami. Během války i po ní se pak dočkal mnoha dalších vylepšení. Snipe byl poháněn rotačním motorem Bentley B.R.2, nicméně jeho původ ve starším letounu Camel byl stále zřetelný. Snipe dosahoval maximální rychlosti 195 km/h (Camel měl max. rychlost 183 km/h) a doletu přibližně 3 hod. Jeho výzbroj tvořily dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm a stíhač byl také schopen unést, podobně jako Camel, čtyři 11kilové bomby.

Sopwith 7F.1 Snipe Williama Barkera

Sopwith 7F.1 Snipe se dostal na frontu nejprve ke 43. peruti RAF a v krátkém čase své služby na konci války prokázal své kvality během nejrůznějších bojových úkolů. V jeho historii pravděpodobně zůstane památný den 27. října 1918, kdy se major William Barker, kanadské eso 201. stíhací perutě, střetl s německým dvoumístným letounem a sestřelil jej. Brzy nato na něj zaútočil nepřátelský Fokker D.VII a Kanaďan sestřelil i ten. Baker, zcela osamocen, byl poté napaden formací asi šedesáti německých Fokkerů D.VII, které v té době byly považovány za nejkvalitnější německé stíhače první světové války. Baker, který v předchozích šarvátkách utrpěl vážná zranění, se přesto vrhnul proti nepřátelským letounům a čtyři z nich sestřelil. Nakonec se mu podařilo odletět zpět za britské linie, kde se už zřítil k zemi. Za svůj hrdinský čin byl vyznamenán křížem královny Viktorie.

Snipe během své krátké válečné kariéry dobyl mnoho vítězství. V roce 1919 se také zúčastnil bojů na straně bělogvardějců v ruské občanské válce proti bolševické Rudé armádě. Bolševici několik těchto letounů RAF ukořistili a následně zapojili zpět do bojů na své straně. Výroba letounu Sopwith 7F.1 Snipe skončila v roce 1919. Celkem bylo vyrobeno méně než 500 kusů, zbytek objednávek byl zrušen kvůli masivnímu snížení britského armádního rozpočtu po konci války. Začátkem 20. let začal být Snipe postupně vyřazován ze služby RAF a svoji kariéru definitivně ukončil v roce 1926.

Ve službách států[editovat | editovat zdroj]

Nasazen u jednotek[editovat | editovat zdroj]

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,47 m
  • Délka: 5,84 m
  • Výška: 2,9 m
  • Nosná plocha: 25,46 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 592 kg
  • Vzletová hmotnost : 955 kg
  • Pohonná jednotka:rotační motor Bentley B.R.2
  • Výkon motoru: 230 hp (172 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 195 km/h ve výšce 3048 m
  • Dostup: 6096 m
  • Čas výstupu do výšky 3048 m: 9 min 25 s
  • Vytrvalost: 3 hod
  • Poměr hmotnost÷výkon: 5,57 kg/kW

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]