Simon Yates
| Simon Yates | |
|---|---|
 Simon Yates v roce 2014 | |
| Osobní informace | |
| Datum narození | 7. srpna 1992 (30 let) |
| Místo narození | Bury, Anglie[1] |
| Stát |  Spojené království |
| Výška | 172 cm[1] |
| Hmotnost | 58 kg[1] |
| Příbuzní | Adam Yates (sourozenec) |
| Týmové informace | |
| Současný tým | Team Jayco–AlUla |
| Disciplína | silniční cyklistika dráhová cyklistika |
| Role | závodník |
| Typ jezdce | vrchař |
| Amatérské týmy | |
| 2013 | 100% me |
| Profesionální týmy | |
| 2014– | Orica–GreenEDGE[2] |
| Úspěchy | |
Etapové závody Další | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství světa v dráhové cyklistice | ||
| zlato | 2013 Minsk | Bodovací závod |
Simon Philip Yates (* 7. srpna 1992) je britský silniční a dráhový cyklista jezdící za UCI WorldTeam Team Jayco–AlUla.[3] Yates se stal mistrem světa v bodovacím závodu na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013. V silniční cyklistice dosáhl svého největšího úspěchu na Vueltě a España, kterou vyhrál v roce 2018. Také vyhrál soutěž mladých jezdců na Tour de France 2017 a měl skvěle nakročeno i k celkovému vítězství na Giro d'Italia 2018, jenže v 19. etapě odpadl a ztratil půl hodiny na vítěze etapy a pozdějšího celkového vítěze Chrise Frooma. Yatesovým dvojčetem je Adam Yates, jenž je též profesionálním cyklistou.
Kariéra[editovat | editovat zdroj]
Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]
Oba bratři se dostali k cyklistice díky svému otci Johnovi, jenž se zranil při nehodě na kole. Během svého uzdravovacího procesu je brával na velodrom v Manchesteru na tréninky jeho cyklistického klubu, Bury Clarion, díky čemuž se oba bratři seznámili s ostatními členy týmu. Společně brzy začali za tuto sestavu jezdit silniční závody. Na dráze mezitím reprezentovali barvy týmu Eastlands Velo.
Ve věku 18 let byl Yates vybrán Britským cyklistickým výborem do Britské olympijské akademie. Také byl vybrán do anglického národního týmu pro Hry Commonwealthu 2010 v Dillí, kde bydlel na pokoji společně s Chrisem Froomem.[4]
Na Mistrovství světa v dráhové cyklistice 2013 vyhrál Yates bodovací závod.[5]
Orica–GreenEDGE (2014–současnost)[editovat | editovat zdroj]
Sezóna 2015[editovat | editovat zdroj]
Yates byl vybrán do sestavy týmu Orica–GreenEDGE na Tour de France 2015, společně se svým bratrem Adamem. Simon se umístil osmý ve třetí etapě a jedenáctý ve dvacáté, královské etapě s cílem na Alpe d'Huez.[6]
Sezóna 2016[editovat | editovat zdroj]
V březnu se Yates umístil na sedmém místě celkově na Paříž–Nice 2016, ale v dubnu se ukázalo, že byl Yates pozitivně otestován na zakázanou látku terbutalin během závodu.[7] Yates byl ze závodu zpětně diskvalifikován a na 4 měsíce mu bylo zakázáno závodit. Jeho tým vzal za celou záležitost plnou zodpovědnost a odůvodnil ji jako "administrativní chybu". Kvůli tomu se Yates nemohl zúčastnit Tour de France, kde se jeho bratr Adam umístil na čtvrtém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců.[8]
Po vypršení svého trestu se Yates zúčastnil Vuelty a España.[9] Yates vyhrál po sólovém útoku ze skupiny uprchlíků šestou etapu a připsal si svůj první etapový triumf na akcích Grand Tours.[10]
Sezóna 2017[editovat | editovat zdroj]
V roce 2017 získal Yates etapová vítězství na Paříž–Nice a Tour de Romandie. Na Tour de France dojel na sedmém místě v celkovém pořadí a vyhrál soutěž mladých jezdců, čímž napodobil výkon svého bratra z předchozího ročníku.[11]
Sezóna 2018[editovat | editovat zdroj]
Na začátku sezóny Yates potvrdil svou účast na Giru d'Italia a Vueltě a España.[12] V březnu vyhrál Yates sedmou etapu závodu Paříž–Nice a posunul se díky tomu do čela celkového pořadí, avšak následující den zaútočil Marc Soler (Movistar Team), jenž na něj ztrácel pouhých 37 sekund, a díky náskoku 35 sekund v cíli a časovému bonusu za třetí místo v etapě se Soler dostal před Yatese a stal se tak celkovým vítězem závodu. Později téhož měsíce vyhrál Yates závěrečnou etapu závodu Volta a Catalunya poté, co několikrát zaútočil na cílovém 6,6 km dlouhém okruhu kolem parku Montjuïc. V celkovém pořadí se umístil na čtvrtém místě.[13]
Yates vstoupil do Gira d'Italia jako lídr týmu Mitchelton–Scott společně s Estebanem Chavesem. Jejich podpůrný tým zahrnoval jezdce jako Roman Kreuziger, Mikel Nieve či Jack Haig. Po sedmém místu v úvodní časovce se posunul do čela závodu po šesté etapě, v níž nechal vyhrát týmového kolegu Estebana Chavese. Své vedení zvětšil díky vítězstvím v deváté, jedenácté a patnácté etapě, po níž měl náskok na průběžně druhého obhájce triumfu Toma Dumoulina 2 minuty a 11 sekund a na sedmého Chrise Frooma 4 minuty a 52 sekund.[14] Po menších ztrátách v sedmnácté etapě, individuální časovce, Yates odpadl v závěrečném stoupání na Prato Nevoso v osmnácté etapě a ztratil 28 sekund na své rivaly. Následná devatenáctá etapa byla klasifikována jako královská etapa s třemi významnými stoupáními v 2. polovině trasy: Colle delle Finestre s štěrkovými a dlážděnými sektory, Sestriere a stoupání do Bardonecchie, kde byl cíl. Yates odpadl na začátku stoupání Finestre, zatímco Froome zaútočil 80 km před cílem. Froomův náskok stoupal a vyrostl až na 3 minuty před stíhací skupinou. Yates ztratil 38 minut a propadl se na průběžné sedmnácté místo.[15] Nakonec dokončil na dvacátém prvním místě, hodinu a 15 minut za celkovým vítězem Froomem.[16]
Yatesovým dalším WorldTourovým závodem po Giru byl závod Kolem Polska, kde se umístil na 2. místě celkově za Michałem Kwiatkowskim i díky vítězství v poslední etapě. Na Vueltu a España přijel Yates jako lídr týmu Mitchelton–Scott s podporou svého bratra Adama.[17] Yates se posunul na průběžné 3. místo po 4. etapě, prvním horském testu. V 9. etapě získal Yates červený dres pro lídra závodu od Rudyho Molarda před prvním dnem odpočinku.[18] O své vedení však přišel ve 12. etapě, v níž se spolu se svým týmem rozhodl nestahovat náskok úniku, čímž umožnili Jesúsu Herradovi si obléct červený dres pro lídra závodu. Yates však následující den ukrojil skoro 2 minuty z Herradova náskoku a následně zvítězil ve 14. etapě, čímž se zpět posunul do čela Vuelty. Svůj náskok zvýšil i v 16. (ITT) a 19. etapě a v poslední horské etapě zaútočil na posledním stoupání a připojil se k Miguelu Ángelu Lópezovi, Nairu Quintanovi a Enricu Masovi na čele závodu. Etapu nakonec dojel na 3. místě za Masem a Lópezem, kteří se posunuli na 2. a 3. místo poté, co Alejandro Valverde a Steven Kruiswijk ztratili několik minut.[19] V poslední etapě již v klidu dojel do cíle a zajistil si tak své vítězství.
Sezóna 2019[editovat | editovat zdroj]
V roce 2019 vyhrál Yates poprvé ve své kariéře časovku, a to na březnovém závodu Paříž–Nice.[20] Následně se vrátil na Giro d'Italia s cílem vyhrát. Veřejně prohlásil, že se považuje za “favorita číslo jedna” pro Giro.[21] Hned v 1. etapě, individuální časovce se umístil na 2. místě za vítězem Primožem Rogličem. Všechny šance na vítězství však ztratil v 9. etapě, v níž ztratil přes 3 minuty a spadl na celkové 24. místo. Následně ztratil i ve 13. etapě k jezeru Serrù. Ačkoliv dojel druhý v 19. etapě, tak do cíle se dostal na celkovém 8. místě a popsal to jako “srdcervoucí”.[22]
_(48402456736).jpg)
Yates se zúčastnil Tour de France 2019 s cílem podporovat svého bratra v celkovém pořadí. Ve 12. etapě dostal volno a vyhrál 12. etapu ve sprintu proti Gregoru Mühlbergerovi a Pellu Bilbaovi.[23] Bohužel Adamovy šance na vítězství zmizely po nepovedené časovce v 13. etapě a po stoupání na Col du Tourmalet. Díky těmto ztrátám získal Simon částečnou svobodu v závodu vzhledem k tomu, že se tým přeorientoval na vítězství v etapách a tak získal další etapové vítězství v 15. etapě.
Sezóna 2020[editovat | editovat zdroj]
V září 2020 vyhrál Yates Tirreno–Adriatico 2020 před krajanem Geraintem Thomasem a stal se tak prvním britským vítězem tohoto závodu.[24] Následující měsíc se Yates zúčastnil odloženého Gira d'Italia, kde byl považován za jednoho z favoritů závodu. Yates však musel odstoupit po 8. etapě závodu poté, co byl pozitivně otestován na covid-19.[25]
Sezóna 2021[editovat | editovat zdroj]
Po neúspěšné obhajobě titulu na Tirrenu–Adriaticu, kde skončil na 10. místě, vyhrál etapový závod Tour or the Alps o 58 sekund před Pellem Bilbaem a Aleksandrem Vlasovem.
Do Gira d'Italia vstoupil Yates jako jeden z hlavních kandidátů na vítězství.[26] Po solidním výsledku v úvodní časovce, v níž skončil 37.[27], se Yates vždy držel s ostatními favority a udržoval své šance na vítězství. Ve 14. etapě při závěrečném stoupání na Monte Zoncolan zaútočil a jediný, kdo se ho byl schopen držet, byl lídr závodu Egan Bernal (Ineos Grenadiers). Ten mu nakonec ujel, ale Yates do cíle dojel před všemi ostatními favority a posunul se na průběžně druhou příčku. Po 16. etapě, v níž ztratil čas a propadl se na 5. místo, zaútočil v 19. etapě 6 km před cílem. Nikdo se Yatese nepokusil dojet, a tak si dojel pro etapový triumf a posunul se na průběžnou 3. pozici za Bernala a Damiana Carusa (Team Bahrain Victorious).[28] Tu si udržel až do cíle v Milánu.
Hlavní výsledky[editovat | editovat zdroj]
Silniční cyklistika[editovat | editovat zdroj]
- 2011
- vítěz Pro-Am Classic
- Tour de l'Avenir
- vítěz 6. etapy
- Thüringen Rundfahrt der U23
- 9. místo celkově
- 2013
- Národní šampionát
vítěz silničního závodu do 23 let
- Arden Challenge
celkový vítěz- vítěz 4. etapy
- Tour of Britain
- 3. místo celkově
- vítěz 6. etapy
- 3. místo La Côte Picarde
- An Post Rás
- 9. místo celkově
vítěz soutěže mladých jezdců
- Tour de l'Avenir
- 10. místo celkově
- vítěz etap 5 a 6
- Flèche du Sud
- 10. místo celkově
- Thüringen Rundfahrt der U23
- 10. místo celkově
- Czech Cycling Tour
- 10. místo celkově
- 2014
- Tour of Alberta
vítěz vrchařské soutěže
- Národní šampionát
- 3. místo silniční závod
- Kolem Slovinska
- 7. místo celkově
- vítěz soutěže mladých jezdců
- 2015
- Critérium du Dauphiné
- 5. místo celkově
- vítěz soutěže mladých jezdců
- Kolem Baskicka
- 5. místo celkově
- Tour de Romandie
- 6. místo celkově
- 2016
- vítěz Prueba Villafranca de Ordizia
- 2. místo Circuito de Getxo
- Vuelta a Burgos
- 4. místo celkově
- Vuelta a España
- 6. místo celkově
- vítěz 6. etapy
Paříž–Nice7. místo celkově
- 7. místo Clásica de San Sebastián
- 2017
- vítěz GP Miguel Indurain
- Tour de Romandie
- 2. místo celkově
- vítěz 4. etapy
- Tour de France
- 7. místo celkově
- vítěz soutěže mladých jezdců
- Paříž–Nice
- 9. místo celkově
- vítěz 6. etapy
- 2018
- vítěz UCI World Tour
- Vuelta a España
celkový vítěz- vítěz kombinované soutěže
- vítěz 14. etapy
- Giro d'Italia
- vítěz etap 9, 11 a 15
- lídr
po etapách 6 – 18 - lídr
po etapách 9 – 18
- Paříž–Nice
- 2. místo celkově
- vítěz 7. etapy
- Tour de Pologne
- 2. místo celkově
- vítěz 7. etapy
- 2. místo Prueba Villafranca de Ordizia
- Volta a Catalunya
- 4. místo celkově
- vítěz 7. etapy
- 2019
- Tour de France
- vítěz etap 12 a 15
- Vuelta a Andalucía
vítěz vrchařské soutěže- vítěz 4. etapy
- Paříž–Nice
- vítěz 5. etapy (ITT)
- Giro d'Italia
- 8. místo celkově
- 2020
- Tirreno–Adriatico
celkový vítěz- vítěz 5. etapy
- Tour de Pologne
- 3. místo celkově
- Tour Down Under
- 7. místo celkově
- 10. místo Cadel Evans Great Ocean Road Race
- 2021
- Tour of the Alps
celkový vítěz- vítěz 2. etapy
- Giro d'Italia
- 3. místo celkově
- vítěz 19. etapy
- CRO Race
- 4. místo celkově
- vítěz vrchařské soutěže
- Volta a Catalunya
- 9. místo celkově
- Tirreno–Adriatico
- 10. místo celkově
- 2022
- Vuelta a Castilla y León
- Soubor:Jersey multicolor.svg celkový vítěz
- vítěz 2. etapy
- vítěz Prueba Villafranca de Ordizia
- Giro d'Italia
- vítěz etap 2 (ITT) a 14
- Vuelta Asturias
- vítěz bodovací soutěže
- vítěz etap 1 a 3
- Paříž–Nice
- 2. místo celkově
- vítěz 8. etapy
- Vuelta a Andalucía
- 5. místo celkově
- 6. místo Clásica de San Sebastián
- 2023
- Tour Down Under
- 2. místo celkově
- vítěz 5. etapy
Výsledky na etapových závodech[editovat | editovat zdroj]
| Výsledky na Grand Tours | |||||||||
| Grand Tour | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Giro d'Italia
|
— | — | — | — | 21 | 8 | DNF | 3 | DNF |
 Tour de France
|
DNF | 89 | — | 7 | — | 49 | — | DNF | — |
 Vuelta a España
|
— | — | 6 | 44 | 1 | — | — | — | DNF |
| Výsledky na etapových závodech | |||||||||
| Závod | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
| Paříž–Nice
|
44 | 29 | DSQ | 9 | 2 | 25 | — | — | 2 |
 Tirreno–Adriatico
|
— | — | — | — | — | — | 1 | 10 | — |
 Volta a Catalunya
|
— | — | — | — | 4 | 13 | NS | 9 | DNF |
| Kolem Baskicka
|
11 | 5 | DNF | 22 | — | — | — | — | |
| Tour de Romandie
|
— | 6 | — | 2 | — | — | — | — | |
 Critérium du Dauphiné
|
— | 5 | — | 13 | — | — | — | — | — |
| Tour de Suisse
|
Nezúčastnil se během své kariéry | ||||||||
Výsledky na klasikách[editovat | editovat zdroj]
| Monument | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Milán – San Remo | — | 37 | 95 | — | — | — | — | — | — |
| Kolem Flander | Nezúčastnil se během své kariéry | ||||||||
| Paříž–Roubaix | |||||||||
| Lutych–Bastogne–Lutych | — | 39 | — | 153 | — | — | — | — | — |
| Giro di Lombardia | DNF | 18 | — | — | — | — | — | 86 | — |
| Klasika | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 |
| Strade Bianche | — | — | — | — | — | — | — | 63 | — |
| Valonský šíp | 78 | 62 | — | — | — | — | — | — | — |
| Clásica de San Sebastián | DNF | 14 | 7 | 18 | — | DNF | NS | 22 | 6 |
| Grand Prix Cycliste de Québec | 22 | 82 | — | — | — | — | NS | — | |
| Grand Prix Cycliste de Montréal | 36 | 16 | — | — | — | — | — | ||
| — | Nezúčastnil se |
|---|---|
| DNF | Nedokončil |
| DSQ | Diskvalifikován |
Dráhová cyklistika[editovat | editovat zdroj]
- 2009
- Národní šampionát
- 3. místo madison (s Adamem Yatesem)
- 2010
- Mistrovství světa juniorů
vítěz madisonu (s Danielem McLayem)
2. místo týmová stíhačka
- Národní juniorský šampionát
- vítěz madisonu (s Adamem Yatesem)
- 2. místo bodovací závod
- 2. místo scratch
- 2011
- vítěz Šest dní v Gentu Beloften (s Owainem Doullem)
- Národní šampionát
- 2. místo omnium
- UCI World Cup, Peking
3. místo týmová stíhačka
- 2012
- Národní šampionát
- vítěz madisonu (s Markem Christianem)
- vítěz omnia
- vítěz týmové stíhačky
- 2013
- Mistrovství světa
- vítěz bodovacího závodu
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Yates (cyclist) na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c Simon Yates » Team Jayco AlUla [online]. procyclingstats.com [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mitchelton-Scott finalise 25-rider roster for 2019 [online]. cyclingnews.com, 2018-11-16 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENEDGE CYCLING [online]. UCI, 2023-01-01 [cit. 2023-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-01. (anglicky)
- ↑ SLATER, Matt. Simon and Adam Yates: Bury boys on a twin track to the top [online]. bbc.com, 2014-09-27 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BEVAN, Chris. Jason Kenny and Simon Yates win World cycling golds for Britain [online]. bbc.com, 2013-02-22 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tour de France: Pinot lands huge win for France on l'Alpe d'Huez [online]. procyclingstats.com, 2015-07-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Simon Yates: British cyclist fails drug test 'after asthma inhaler error' [online]. bbc.com, 2016-04-29 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BENSON, Daniel. Tour de France: Froome seals third overall victory in Paris [online]. cyclingnews.com, 2016-07-24 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 2016 » 71st Vuelta a España (2.UWT) [online]. procyclingstats.com [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BENSON, Daniel. Vuelta a Espana: Yates wins in Luintra with solo attack [online]. cyclingnews.com, 2016-08-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ O'SHEA, Sadhbh. Tour de France: Groenewegen wins on the Champs-Elysees [online]. cyclingnews.com, 2017-07-23 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WYNN, Nigel. Adam Yates will lead Mitchelton-Scott team at 2018 Tour de France; Simon Yates to Giro and Vuelta [online]. cyclingweekly.com, 2017-12-15 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FOTHERINGHAM, Alasdair. Volta a Catalunya: Simon Yates wins final stage, Valverde takes overall [online]. cyclingnews.com, 2018-03-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FORDYCE, Tom. Giro d'Italia: Simon Yates extends lead with fine solo win on stage 15 [online]. bbc.com, 2018-05-21 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FLETCHER, Patrick. Giro d'Italia stage 19: Chris Froome steals maglia rosa with 80km solo attack [online]. cyclingnews.com, 2018-05-25 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ OSTANEK, Daniel. Giro d'Italia: Chris Froome takes a third straight Grand Tour victory [online]. cyclingnews.com, 2018-05-27 [cit. 2023-01-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ https://www.cyclingnews.com/news/simon-yates-on-track-for-vuelta-a-espana-in-final-countdown/
- ↑ Archivovaná kopie. www.eveningexpress.co.uk [online]. [cit. 2021-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-17.
- ↑ https://www.cyclingweekly.com/news/racing/vuelta-a-espana/simon-yates-sets-vuelta-espana-2018-overall-victory-enric-mas-wins-gruelling-stage-20-394472
- ↑ https://www.cyclingweekly.com/news/racing/simon-yates-wasnt-expecting-time-trial-win-410630
- ↑ http://www.cyclingnews.com/news/simon-yates-im-the-number-one-favourite-for-the-giro-ditalia/
- ↑ http://www.cyclingnews.com/news/simon-yates-vows-to-come-back-to-try-again-after-heartbreaking-giro-ditalia/
- ↑ https://www.cyclingweekly.com/news/racing/tour-de-france/simon-yates-wasnt-confident-winning-final-sprint-tour-de-france-stage-12-431759
- ↑ https://www.news24.com/sport/OtherSport/Cycling/yates-first-briton-to-win-tirreno-adriatico-20200914
- ↑ https://www.bbc.co.uk/sport/cycling/54490539
- ↑ https://www.cyclingnews.com/features/form-ranking-giro-ditalia-2021-contenders/
- ↑ https://www.cyclingnews.com/races/giro-d-italia-2021/stage-1/results/
- ↑ https://www.cyclingnews.com/races/giro-d-italia-2021/stage-16/results/
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Yates na Wikimedia Commons
