Renata Zarazúová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Renata Zarazúaová)
Renata Zarazúová
Renata Zarazúová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
Renata Zarazúová v kvalifikaci Wimbledonu 2018
StátMexikoMexiko Mexiko
Datum narození30. září 1997 (26 let)
Místo narozeníCiudad de México, Mexiko[1]
BydlištěTampa, Spojené státy americké
Výška160 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek646 943 USD
Dvouhra
Poměr zápasů315–234
Tituly0 WTA, 1 WTA 125, 4 ITF
Nejvyšší umístění105. místo (27. prosince 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo kvalifikace (2021)
French Open2. kolo (2020)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2018, 2021)
US Open1. kolo kvalifikace (2018, 2021, 2022)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů190–151
Tituly0 WTA, 17 ITF
Nejvyšší umístění135. místo (8. října 2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231214a14. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Renata Zarazúová Ruckstuhl[2] (nepřechýleně: Zarazúa, * 30. září 1997 Ciudad de México) je mexická profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj, má však na svém kontě 1 titul na okruhu WTA 125. V rámci okruhu ITF získala čtyři tituly ve dvouhře a sedmnáct ve čtyřhře.[3]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v září 2021 na 105. místě a ve čtyřhře v říjnu 2018 na 135. místě. Trénuje ji Julian Alonso. Připravuje se ve floridském Palm Beach.[4][1]

V mexickém fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 základním blokem 1. skupiny americké zóny proti Bolívii, v němž s Victorií Rodríguezovou vyhrála rozhodující čtyřhru. Mexičanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do dubna 2021 v soutěži nastoupila ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 4–6 ve dvouhře a 7–4 ve čtyřhře.[5]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1997 v Ciudad de México do rodiny Josého Luise a Alejandry Zarazúových. Starší bratr Patricio Zarazúa hrál tenis na Palm Beach Atlantic University ve floridském West Palm Beach.[6] Prastrýc Vicente Zarazúa nastoupil do šestnácti mezistátních utkání v mexickém daviscupovém týmu a s Rafaelem Osunou získal zlaté medaile z exhibiční a ukázkové čtyřhry na mexických Letních olympijských hrách 1968.[4]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2013, když na turnaj v texaském Austinu s dotací 10 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla čtvrté nasazené Američance Lauren Albaneseové z osmé světové stovky.[3] Při druhém a třetím startu v této úrovni tenisu, během října 2013, odešla poražena z finále na dvou turnajích v mexickém Quintana Roo. Premiérový titul ITF vybojovala v prosinci 2014 na méridském turnaji s rozpočtem 25 tisíc dolarů, když ovládla čtyřhru s Němkou Tatjanou Mariovou. První singlovou trofej si pak odvezla z mexického Leónu v dubnu 2016 po finálové výhře nad krajankou Anou Sofíí Sánchezovou.[7][3]

Na okruhu WTA Tour debutovala srpnovým Brasil Tennis Cupem 2016 ve Florianópolisu, kde postoupila z kvalifikace. Na úvod dvouhry však podlehla argentinské tenistce Catalině Pellaovové z konce druhé stovky žebříčku po vyrovnaném průběhu. První zápas vyhrála na Abierto Mexicano Telcel 2018 v Acapulku, kam získala divokou kartu. V prvním kole přehrála sedmdesátou sedmou hráčku klasifikace Kristýnu Plíškovou,[8] než ji poté vyřadila světová šestadvacítka Darja Gavrilovová z Austrálie. Premiérové semifinále si zahrála o dva roky později na Abierto Mexicano Telcel 2020. V zahajovacím utkání porazila nejvýše nasazenou Američanku Sloane Stephensovou. Před branami finále ji však zastavila kanadská kvalifikantka Leylah Fernandezová, figurující na sté devadesáté příčce žebříčku.[7]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském singlu French Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Srbka Olga Danilovićová, Bulharka Viktorija Tomovová a Chilanka Daniela Seguelová. V úvodním kole pařížské dvouhry ztratila jen tři gamy s Francouzkou hrající na divokou kartu Elsou Jacquemotovou. Poté však nenašla recept na světovou pětku Elinu Svitolinovou, přestože Ukrajince uštědřila „kanára“.[7][3]

Dne 10. prosince 2023 vyhrála titul na turnaji okruhu WTA 125MontevideuUruguayi finálovým vítězstvím nad Francouzkou Diane Parryovou.

Finále série WTA 125[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 D)

Dvouhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. srpen 2021 Concord, Spojené státy tvrdý Polsko Magdalena Fręchová 3–6, 6–7(4–7)

Tituly na okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (4 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. duben 2016 León, Mexiko tvrdý Mexiko Ana Sofía Sánchezová 2–6, 6–3, 6–2
2. květen 2016 La Bisbal d'Empordà, Španělsko antuka Španělsko Irene Burillo Escorihuelová 6–7(3–7), 6–1, 6–4
3. leden 2023 Boca Raton, Spojené státy americké antuka Švýcarsko Lulu Sunová 6–2, 7–5
4. srpen 2023 Lexington, Spojené státy americké tvrdý USA Caroline Dolehideová 1–6, 7–6(4), 7–5

Čtyřhra (17 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. prosinec 2014 Mérida, Mexiko tvrdý Německo Tatjana Mariová USA Jan Abazová
Čínská Tchaj-pej Chu Čch'-e-jü
7–6(7–1), 6–1
2. prosinec 2014 Mérida, Mexiko tvrdý Německo Tatjana Mariová Venezuela Andrea Gámizová
Rusko Valeria Savinychová
6–4, 6–1
3. červen 2015 Charlotte, Spojené státy antuka Brazílie Maria Fernanda Alvesová USA Lauren Herringová
Austrálie Ellen Perezová
6–4, 6–7(6–7), [10–8]
4. červen 2015 Manzanillo, Mexiko tvrdý USA Zoë Gwen Scandalisová Chile Bárbara Gaticová
Argentina Stephanie Petitová
6–1, 6–2
5. říjen 2015 Rock Hill, Spojené státy tvrdý Bosna a Hercegovina Ema Burgić Bucková Bulharsko Elica Kostovová
Argentina Florencia Molinerová
7–5, 6–2
6. prosinec 2015 Santiago, Chile antuka Mexiko Victoria Rodríguezová Argentina Florencia Molinerová
Brazílie Laura Pigossiová
6–2, 5–7, [10–7]
7. duben 2016 León, Mexiko tvrdý Jižní Afrika Chanel Simmondsová Mexiko Sabastiani Leonová
Mexiko Nazari Urbinová
6–0, 6–2
8. květen 2016 Madrid, Španělsko antuka Mexiko Marcela Zacaríasová Norsko Andrea Raaholtová
Bosna a Hercegovina Jasmina Tinjićová
6–4, 6–4
9. leden 2017 Wesley Chapel, Spojené státy antuka Jižní Afrika Chanel Simmondsová USA Elizabeth Halbauerová
USA Sofia Keninová
6–2, 7–6(7–5)
10. červen 2017 Ystad, Švédsko antuka Rusko Valentyna Ivachněnková Nizozemsko Quirine Lemoineová
Nizozemsko Eva Wacannová
6–3, 3–6, [10–5]
11. říjen 2017 Sevilla, Španělsko antuka Brazílie Luisa Stefaniová Španělsko Estrella Cabeza Candelová
Venezuela Andrea Gámizová
7–6(7–2), 7–6(7–3)
12. listopad 2017 Sant Cugat, Španělsko antuka Brazílie Luisa Stefaniová Srbsko Olga Danilovićová
Španělsko Guiomar Maristany Zuleta de Reales
6–1, 6–4
13. červenec 2018 Řím, Itálie antuka Brazílie Laura Pigossiová Itálie Anastasia Grymalská
Itálie Giorgia Marchettiová
6–1, 4–6, [13–11]
14. červenec 2018 Ashland, Spojené státy tvrdý Srbsko Jovana Jakšićová USA Sanaz Marandová
USA Whitney Osuigweová
6–3, 5–7, [10–4]
15. říjen 2019 Cucuta, Kolumbie antuka Brazílie Carolina Meligeni Alvesová Kolumbie Emiliana Arangová
Argentina Victoria Bosiová
6–1skreč
16. květen 2022 La Bisbal d'Empordà, Španělsko antuka Andorra Victoria Jiménez Kasintsevová Spojené království Alicia Barnettová
Spojené království Olivia Nichollsová
6–4, 2–6, [10–8]
17. červenec 2023 Granby, Kanada antuka Mexiko Marcela Zacaríasová USA Carmen Corleyová
USA Ivana Corleyová
6–3, 6–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Renata Zarazúa na anglické Wikipedii.

  1. a b c Renata Zarazúová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231214a14. prosince 2023
  2. Este premio llega en el mejor momento de mi carrera: Renata Zarazúa. gob.mx [online]. Comisión Nacional de Cultura Física y [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  3. a b c d Renata Zarazúová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231214a14. prosince 2023
  4. a b LIVAUDAIS, Stephanie. Renata Zarazua reflects on historic Acapulco run, lockdown life [online]. WTA Tennis, 2020-04-13 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Renata Zarazúová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210325a25. března 2021
  6. Renata Zarazua Bio | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c Renata Zarazua Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Renata Zarazúa: "Esta es mi mayor victoria hasta ahora". MARCA Claro México [online]. 2018-02-28 [cit. 2021-03-25]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]