Reca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Reca
Kostel Reformované církve
Kostel Reformované církve
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška124 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajBratislavský
OkresSenec
Tradiční regionBratislavský
Reca
Reca
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha9,9 km²
Počet obyvatel1 656 (2021)[1]
Hustota zalidnění166,9 obyv./km²
Správa
Statusobec
StarostaZoltán Metzner
Vznik1256 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.obec-reca.sk
Telefonní předvolba02
PSČ925 26
Označení vozidel (do r. 2022)SC
NUTS503983
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reca je obec na Slovensku v okrese Senec. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel. V obci je zastávka na železniční trati Bratislava–Štúrovo. Nachází se zde kostel reformované církve.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1256 v predikátu Petrus de Rethe, poté v roce 1310 jako terra Rethe a byla zpočátku královským majetkem hradu Pressburg (nyní Bratislava). Zemědělskou obec ve 13. a 14. století vlastnili místní šlechtici, později jiní šlechtici.

V 17. století došlo k přílivu exulantů z Moravy, kteří přišli do Uherského království po bitvě na Bílé hoře, aby zde mohli svobodně vyznávat svou víru. Už na konci 20. let si Moravané postavili v zahradě nenápadnou modlitebnu, na jejíž zeď namalovali utrakvistický kalich. Tuto „husitskou“ modlitebnu používali i maďarští reformovaní. V roce 1701 byl v obci postaven kostel, kromě maďarských bohoslužeb v něm probíhaly i bohoslužby české. Vyhrazeným prvním lavicích vlevo od kazatelny se říkalo husitské lavice.[3] Maďarskému reformovanému sboru (původně byl český a bratrský[4]) byl po roce 1681 povolen artikulární kostel, proto sem docházeli i exulanti ze zakázaných bratrských sborů v Senici a Púchově. Maďarský sbor poskytoval rovněž ochranu i moravským návštěvníkům bohoslužeb, ti byli převážně z Nosislavska a Kloboucka.[3] V květnu 1781 zahájili jihomoravští evangelíci (obdobně jako obyvatelé Valašska) akce pasivního odporu, kdy se veřejně prohlásili za evangelíky a v době nejnáročnějších zemědělských prací (např. červen 1781) podnikali hromadné poutě do zdejšího artikulárního kostela. V jihovýchodních Čechách a na jihozápadní Moravě měla být existence později vydaného tolerančního patentu utajena, avšak příslušníci skryté církve si jej na konci roku 1781 obstarali zde, v Reci, a cestou zpátky jej rozšířili (k nelibosti rakouských úředníků) do mnoha míst.[5]

V obci se natrvalo usadilo asi 30 rodin vyhnanců.[6]

Do roku 1918 byla obec součástí Uherska. Kvůli první vídeňské arbitráži byla v letech 1938 až 1945 součástí Maďarska.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Reca na německé Wikipedii.

  1. a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku. Bratislava.
  2. Reca - Kalvínsky kostol - www.pamiatkynaslovensku.sk - (reca-kalvinsky-kostol). www.pamiatkynaslovensku.sk [online]. [cit. 2022-12-21]. Dostupné online. 
  3. a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 pages s. ISBN 80-7017-022-0, ISBN 978-80-7017-022-9. OCLC 67292942 S. 125–126. 
  4. NĚMECKÝ, Miroslav. Vznik českých tolerančních církví [online]. Evangelická teologická fakulty UK, obor Studie teologických tradic [cit. 2022-12-21]. S. 13. Dostupné online. 
  5. MELMUKOVÁ, Eva. Patent zvaný toleranční. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 238 pages, 8 unnumbered pages of plates s. ISBN 80-204-0741-3, ISBN 978-80-204-0741-2. OCLC 42020288 S. 95, 104–105. 
  6. História - Oficiálna stránky obce Reca. www.obec-reca.sk [online]. [cit. 2022-09-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]