RPG-7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
RPG-7
RPG s hlavicí
RPG s hlavicí
Typ Reaktivní granát
Místo původu Sovětský svaz
Historie služby
Ve službě 1961-dosud
Války od vietnamské války
Historie výroby
Konstruktér Bazalt
Navrženo 1958
Výrobce Továrny Bazalt a Děgtjarjov (Rusko)
Výroba 1958–dosud
Vyrobeno kusů 9 000 000+
Varianty RPG-7V2 (současný model)
RPG-7D3 (paradesantní)
Typ 69 RPG (Čína)
RPG-7USA (Airtronic)
Základní údaje
Hmotnost 7 kg
Délka 950 mm
Ráže 40 mm
Účinný dostřel 200 m
Maximální dostřel 500 m

RPG-7 (zkratka z ruského ручной противотанковый гранаттомет - Ručnoj Protivotankovij Granatomjot; ruční protitankový granátomet) je reaktivní protitankový granátomet původem z SSSR. Je vyráběný od roku 1961, rozšířený do asi 40 států a v množství ozbrojených konfliktů se používá dodnes.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Moderní RPG-7 s tandemovou střelou PG-7VR.

V roce 1947 v SSSR začal vývoj ručních protitankových střel. První takovou střelou byla RPG-1, ale kvůli nedostatečným výkonům a citlivostí výmetného prachu nebyla zavedena do armády. Brzy na to v roce 1949 se do armády dostala RPG-2, která splňovala armádní požadavky. Na vzdálenost 150 metrů dokázala probít pancíř silný 200 mm. Ale nejvíce byl kritizováný krátký dostřel zbraně a tak se ve vývoji pokračovalo.

Člen skupiny konstruktérů Valentin Firulin přišel s návrhem urychlit střelu reaktivním pohonem. Při intenzivních zkouškách se však dlouho nedařilo zmenšit rozptyl a odchylky od cíle - to se podařilo nakonec přidáním malé turbínky na konec granátu, která střelu mírně roztočila tak aby nedošlo ke snížení účinku kumulativního paprsku. Nakonec byla zavedena v roce 1961 pod označením RPG-7 Semjorka ("sedmička"). Kromě raketového pohonu se inovoval i systém míření optikou, tím pádem byla přesnější než RPG-2. Také na odpalovací trubici přibyla další rukojeť k pohodlnějšímu a pevnějšímu uchopení.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Afghánský voják při odpalu RPG-7, 2013

Odpalovací trubice ráže 40 mm dokázala vystřelit granát ráže 85 mm na vzdálenost 500 m. Ale účinná vzdálenost, kdy střela přesně zasáhla cíl, byla 200 m. Délka zbraně v pochodové pozici byla 990 mm, v palebné 1 370 mm. Základní náboj vážil 2,2 kg. Obsluhovaly ji 2 muži. Rychlost střelby byla 4 až 6 ran za minutu. Průbojnost pancíře se pohybovala kolem 300 mm.

Od roku 1963 se vyráběla verze RPG-7D pro výsadkáře, která se dala rozložit na dvě části. V roce 1970 přišla verze RPG-7V s vylepšenými optickými mířidly PGO-7V. Vznikly také varianty RPG-7N a DN pro noční boj. V současnosti ruská zbrojovka Bazalt vyrábí zdokonalené verze RPG-7V2 a RPG-7D3.

Samotný projektil se skládá z hlavice, motoru a výmetné nábojky. Střelec musí sešroubovat nábojky ze střelou a kompletně ji zasune do hlavně zbraně. Pak ze špičky hlavice odstraní krytku a vytáhne bezpečnostní kolík. Stisknutím spouště se nejprve aktivuje výmetná náplň, která střelu vymrští ven z trubice. Pak se roztáhnou stabilizační křidélka na granátu, zapálí se stopovka na turbínce a aktivuje se raketový motorek na tuhá paliva, který hoří několik sekund. Pokud nefouká silný boční vítr, zbraň zasáhne cíl poměrně přesně.

Základní granát PG-7V měl kumulativní hlavici a dokázal probít 260 mm pancíř. V současnosti se tato verze nevyrábí, ale vyrábí se moderní verze PG-7VL s dvojnásobným účinkem, přičemž dokáže probít pancíř silný až 500 mm. Ještě lepší efektivitu nabízí verze PG-7VR s dvojitou kumulativní hlavicí, kde probíjí nejprve dynamickou ochranu tanku a pak samotný pancíř až do tloušťky 600 mm. Pro tzv. měkké cíle existuje ještě verze OG-7V, která po explozi vytváří šrapnely se smrtícím účinkem až do 7 metrů. Speciální verze granátu TBG-7V pracuje na termobarickém principu a dokáže účinně likvidovat budovy.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Několik RPG-7 bez granátů používaných na Donbasu
RPG-7 íránské výroby objevená v Libanonu izraelskými jednotkami.

První použití protitankové zbraně RPG-7 bylo zaznamenáno za šestidenní války v roce 1967 a později se s ní setkala americká vojska ve Vietnamu. Od té doby se používá v každém větším konfliktu. Známé bylo použití v Somálsku, kdy s ní povstalci sestřelili americký vrtulník UH-60 Blackhawk. Zbraň byla hojně používána i v dalších konfliktech, např. v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a také v konfliktu na Ukrajině. Do služby se dostala i v Islámském státě, u Kurdů či v Syrské armádě věrné Asadovi.

Vyráběna byla v licencí (a mnohdy i bez ní) v někoika státech. Ze států Varšavské smlouvy to bylo například Československo, Polsko, NDR, Bulharsko a Rumunsko. Dále pak ČLR, která ji vyrábí pod označením Type 69, pak Egypt, KLDR, Irák, Írán nebo Pákistán. Samotná ruská armáda ji považuje za zastaralou a nahrazuje ji novější RPG-27.

Licenční výroba také probíhá v americké zbrojovce AirTronic USA. Nápad vyrábět RPG-7 pod licencí v USA vznikla kvůli velké americké angažovanosti ve světě, respektive programy vojenské pomoci různým státem ať Balkánu, Afriky či Blízkého východu. Ale klasická RPG-7 nevyhovuje z hlediska přesnosti, životnosti či kompatibility s různými doplňky ze západu. Právě proto firma AirTronic v roce 2009 prezentovala novou verzi ruské pancéřovky RPG-7 pod označením PSLR-1 (Portable Shoulder-fired Rocket Launcher). Základní koncepce je zachována, ale oproti ruskému originálu se zvýšil účinný dostřel na 500-800 m, přesnost a životnost zbraně na 1000 výstřelů, z původních 250. Rovněž se změnil i materiál ze kterého je zbraň vyrobena. Ruská RPG se odlévala z běžné oceli, americká verze je přesně obráběna z kvalitní slitiny, tím pádem je pevnější, lehčí (6,35 kg) a kratší (z původních 0,950 m na 0,915 m). Kromě toho se na zbraň přidala měla pažbička převzatá z pušky M16 a různé lišty k upevnění nejrůznějších zaměřovačů a jiných doplňků.

Společnost AirTronic později pracovala na dalších změnách a v roce 2016 představila novu variantu pod označením GS-777, na rozdíl od PSLR-1 používá novější materiály, což ji ještě odlehčilo z 6,35 kg na 3,50 kg. Také se zvýšila životnost na 2000 výstřelů. AirTronic USA ve spolupráci s firmou Chemring Ordance chtějí začít dodávat nové střelivo, protože dnes musí americké ozbrojené síly kupovat střely z Bulharska či Polska. Plánuje se kromě tradičních druhů granátů i naváděné a s prodlouženým dostřelem na 2000 m. Pancéřovky AirTronic USA budou směřovat hlavně k silám podporovaným USA a to do armád Iráku, Afghánistánu či "umírněné" syrské opozice.

Parametry[editovat | editovat zdroj]

  • Ráže zbraně: 40 mm
  • Hmotnost pancéřovky s optickým zaměřovačem: 6300 g
  • Hmotnost náboje: 2200 g
  • Hmotnost kumulativní hlavice se zapalovačem: 1800 g
  • Délka zbraně v pochodové poloze: 990 mm
  • Délka zbraně v bojové poloze: 1370 mm
  • Délka náboje: 925 mm
  • Délka hlavně pancéřovky: 950 mm
  • Počáteční rychlost střely: 120 m/s
  • Bojová rychlost střelby: 4 až 6 výstřelů za minutu
  • Maximální mířený dostřel: 500 m
  • Účinný dostřel: 330 m
  • Palebný průměr: 5 nábojů PG-7V
  • Průbojnost pancíře: 300 mm

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]