Révovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Révovník

Révovník žláznatý
Révovník žláznatý
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: révotvaré (Vitales)
Čeleď: révovité (Vitaceae)
Rod: révovník (Ampelopsis)
Michx., 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Révovník[1] (Ampelopsis) je rod rostlin náležící do čeledi révovité (Vitaceae). Jsou to úponkaté dřevnaté liány s jednoduchými nebo složenými střídavými listy a drobnými květy. Plody jsou drobné bobule, často nápadných barev. Rod zahrnuje 24 druhů a je rozšířen v Asii, USA a Střední Americe. Některé druhy jsou pěstovány v České republice jako okrasné liány, zejména révovník žláznatý a révovník omějolistý.

Kresba révovníku velkolistého

Jméno[editovat | editovat zdroj]

Jméno Ampelopsis pochází z řeckých slov ampelos (vinná réva) a opsis (podoba). V překladu tedy znamená 'připomínající vinnou révu'.[2] V Češtině je též nazýván loubinec, toto jméno je však používáno i pro rod Parthenocissus.[1][3]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Révovníky jsou opadavé dřevnaté liány s úponky nebo výjimečně bez úponek (A. vitifolia). Listy jsou střídavé, jednoduché nebo dlanitě složené či zpeřené. Úponky jsou dvou nebo tříramenné, bez přísavných terčíků. Květenství je chocholíkovitý vrcholík, vyrůstající v paždí listů nebo zdánlivě vrcholový. Květy jsou oboupohlavné, pětičetné. Kalich je miskovitý. Koruna je složena z 5 volných plátků. Květní terč je dobře vyvinutý, na okraji zvlněně laločnatý. Tyčinek je 5. Plodem je kulovitá bobule obsahující 1 až 4 vejcovitá semena.[4][1]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rod révovník obsahuje 24 druhů.[5] Je rozšířen v Asii, Severní a Střední Americe. Nejvíce druhů se vyskytuje ve východní Asii. V Číně roste 17 druhů, z toho 13 endemických. Některé druhy přesahují do Japonska či jihovýchodní Asie. Tři druhy rostou v oblasti jihozápadní a střední Asie, druh A. orientalis zasahuje i do Turecka. V Severní Americe rostou 2 druhy (A. cordata a A. arborea v jihovýchodních oblastech USA), ve Střední Americe jediný druh (A. denudata v Mexiku a Guatemale).[4][6][7] V květeně Evropy není tento rod zastoupen.[8]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V pojetí druhů rodu Ampelopsis došlo oproti zavedené praxi k některým změnám. Druh Ampelopsis brevipedunculata byl sloučen s druhem A. glandulosa (révovník žláznatý) jako A. glandulosa var. brevipedunculata. Varieta Ampelopsis brevipedunculata var. maximowiczii, vyznačující se téměř nebo zcela lysými letorosty a listy, je v současné taxonomii vedena jako A. glandulosa var. heterophylla.[5]

Rozlišovací znaky[editovat | editovat zdroj]

Od poněkud podobného rodu réva se révovník liší typem květenství (vrcholík), nerozpukanou kůrou s roztroušenými lenticelami a bílou dření větévek. Réva má kůru brzy podélně rozpukanou a bez lenticel, větévky mají hnědou dřeň a květenství jsou latovitá. Oproti přísavníku má révovník ovíjivé úponky bez přísavných terčíků.[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Révovník žláznatý, kultivar 'Elegans'

Význam[editovat | editovat zdroj]

Révovníky jsou pěstovány jako okrasné liány. Jsou vhodné k rychlému popnutí pergol, zdí, balkonů a podobně. Hlavní estetická hodnota je v olistění a plodech. Na rozdíl od loubinců se listy na podzim většinou nápadně nezbarvují. V České republice je nejčastěji pěstován révovník omějolistý (Ampelopsis aconitifolia), révovník žláznatý (Ampelopsis glandulosa, syn. A. brevipedunculata) a révovník Bodinierův (Ampelopsis bodinieri). Celkem zřídka je v botanických zahradách a arboretech pěstován robustní révovník velkolistý (Ampelopsis megalophylla). Z okrasných kultivarů je pěstován zejména A. glandulosa 'Elegans', vyznačující se výrazně panašovanými listy.[11]

Pěstování a množení[editovat | editovat zdroj]

Révovníky jsou poměrně nenáročné liány. Révovník omějolistý a révovník žláznatý jsou v podmínkách České republiky otužilé druhy. Snášejí i městské ovzduší, rostou na výsluní i ve stínu a nejsou vybíravé na kvalitu půdy. Nejlépe rostou na teplejším stanovišti s propustnou půdou. Netrpí chorobami ani škůdci.[10]

Botanické druhy lze množit jarním výsevem semen pod sklo, běžnějším způsobem množení je však řízkování. V červenci se odebírají zelené řízky, na podzim nebo v předjaří dřevité řízky. Vartiety, kultivary a vzácnější druhy lze roubovat na zakořeněné řízky loubince pětilistého. Další možností množení je hřížení.[10] [12][13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4. (česky)  
  2. ŠMÍD, Miloslav. Průvodce odbornými názvy rostlin. Praha : Brázda, 2002. ISBN 80-209-0302-X. (česky)  
  3. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  
  4. a b CHEN, Prof. Zhiduan; WEN, Jun. Flora of China: Ampelopsis [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c The Plant List [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  6. Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar [online]. Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  7. GRIN taxonomy for plants [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  8. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  9. OHWI, Jisaburo. Flora of Japan. Washington : Smithsonian Institution, 1965. (anglicky)  
  10. a b c HIEKE, Karel. Praktická dendrologie 1. Praha : SZN, 1978. ISBN 07-082-78. (česky)  
  11. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online. (česky) 
  12. KAWOLLEK, Wolfgang; KAWOLLEK, Marco. Množení rostlin. Praha : Knižní klub, 2008. ISBN 978-80-242-2719-1. (česky)  
  13. WALTER, Karel. Rozmnožování okrasných stromů a keřů. Praha : Brázda, 2001. ISBN 80-209-0268-6. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]