Puštík západní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPuštík západní
alternativní popis obrázku chybí
Puštík západní
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod puštík (Strix)
Binomické jméno
Strix occidentalis
(Xantus de Vesey, 1860)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Puštík západní (Strix occidentalis), též známý jako puštík karibský, je noční pták z čeledi puštíkovitých. Hnízdí vysoko v korunách stromů, často ve výškách až 60 m nad zemí. Samice obvykle snese 2 až 3 vejce, ale existují i výjimky. Tato vejce mají něco málo přes 50 mm a jsou bílá, hladká, s mírně zrnitou strukturou. Samička sedí na vejcích a stará se o mladé, zatímco samec pro ně hledá potravu. Nestaví vlastní hnízda, více využívají dutiny stromů.

Živí se malými savci, ptáky nebo poletuchami, dokáží ale ulovit i rybu či jiného vodního živočicha.

Tato sova má na délku okolo 43 cm, rozpětí křídel 114 cm a hmotnost kolem 600 g, v závislosti na potravě a jejím množství. 

Puštík západní je vzhledem podobný puštíku proužkovanému, právě ten ale také může za úbytek puštíků západních, kterým obsazuje teritoria, je totiž mnohem agresivnější. Ve volné přírodě můžeme najít i křížence těchto dvou puštíků, kteří nesou charakteristické znaky obou druhů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh puštík západní popsal již v roce 1800 přírodovědec John Xantus de Vesey (1825–1894).

Jsou uznávány 3 poddruhy:

  • Strix occidentalis caurina
  • Strix occidentalis occidentalis
  • Strix occidentalis lucida

Některé zdroje uvádí ještě jeden poddruh; Strix occidentalis juanaphillipsae. Jeho zařazení je ale sporné.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Northern Spotted Owlets.jpg

Oblast, kterou puštík západní obývá, se táhne od jihozápadní Britské Kolumbie na jih přes západní Washington a Oregon na severo-centrální pobřeží Kalifornie. Vyskytují se v oddělených populacích v horských oblastech a pobřežních oblastech. Také obývá pohoří a kaňony ve státech Utah, Colorado, Arizona, Nové Mexiko, a západním Texasu. Podle IUCN je puštík západní jen málo dotčený, jeho přirozené teritorium se ale postupně zmenšuje.

Preferované oblasti a místa[editovat | editovat zdroj]

Poddruh Strix occidentalis caurina najdeme v nadmořských výškách od 21 až 2012 m, nejčastěji okolo 1 000 m n. m. Strix occidentalis occidentalis zase preferuje 300 až 2590 m n. m, jednotlivci v Jižní Karolíně i více. V nejvyšších nadmořských výškách žije Strix occidentalis lucida, tedy 1800 až 2600 m n. m., na některých místech to může být o něco více.

Strix occidentalis caurina a Strix occidentalis lucida se vyznačují tím, že si nachází hnízdiště poblíž vodních ploch.

Reprodukční úspěšnost všech puštíků západních je značně ovlivněna počasím. Z provedených pozorování lze určit, že nejlépe se daří puštíkům v místech, kde je vlhké teplo a v dubnu se teploty pohybují okolo 25 ° C. Naopak nejhůře se jim daří ve studených místech se suchým horkem.

Na vybraném místě samozřejmě musí být dostatek potravy.

NorthernSpottedOwlOregonZoo.jpg

Puštíci západní preferují i určité stromy. např. hnízda Strix occidentalis caurina nalezneme hlavně v douglaskách, jedlovcích západních, zeravách obrovských, jedlích obrovských a jedlích líbezných. Mimo to se vyskytují i na smrcích sitka a sekvojích. Všechny tyto stromy spojuje jen to, že jsou jehličnaté a mají tvrdé dřevo.

Strix occidentalis occidentalis se také vyskytují na jehličnatých stromech s tvrdým dřevem. Jedná se hlavně o jedle nádherné (Abies magnifica) a borovice Jeffreyovy (Pinus jeffreyi). Dále jsou jimi oblíbené také douglasky a duby zimní (Quercus sessilis).

Strix occidentalis lucida se vyskytují v různých biotopech, od smíšených po jehličnaté lesy. Nejčastěji jimi obydlené stromy jsou jedle ojíněné (Abies concolor), borovice těžké a borovice vejmutovky, mimo to také cypřiše.

Mexican Spotted Owlet Zion.jpg

Život[editovat | editovat zdroj]

Puštíci západní se dožívají 16 až 17 let, v zajetí i více. Jen málo mláďat se skutečně dožije dospělosti, meta-analýza Strix occidentalis caurina odhaduje možnost přežití mláďat na 21 až 29 %. Nejčastější příčiny úmrtí těchto ptáků jsou predace a hladovění, právě mláďata umírají hlavně na predaci. Další hrozbou jsou také nemoci.

Ačkoli puštíci západní nejsou obecně stěhovaví, někteří jednotlivci, zejména ti z poddruhu Strix occidentalis occidentalis a Strix occidentalis lucida migrují na krátké vzdálenosti (méně než 50 km). Strix occidentalis occidentalis opouštějí svá hnízdiště od října do prosince a vrací se mezi koncem února a dubnem. Strix occidentalis lucida opouštějí hnízdiště v listopadu a prosinci, a vracejí se od ledna do dubna.

Puštíci západní jsou monogamní a v době hnízdění se může měnit jejich chování. Velikost snůšky jsou dvě vejce, ale můžou být i čtyři, to záleží na jednotlivém poddruhu. Dle všeho je vysoká nadmořská výška negativně spojena s reprodukčním úspěchem, i to se odráží na počtu vajec. Samec a samice se po nakladení vajec střídají v inkubaci, která trvá okolo tří týdnů a za další měsíc a pár dní budou mláďata samostatná. Puštíci západní jsou zvláštní hlavně tím, že se nemnoží každý rok, v průměru je to jednou za dva roky. Pohlavně vyspělí jsou tito ptáci až od tří let věku, plus mínus pár měsíců.

Strix occidentalis lucida.JPG

Predátoři[editovat | editovat zdroj]

Ptáci a savci, jako například kuny rybářské, stojí za velkým počtem úmrtí jak dospělých, tak mladých puštíků západních. Jestřábi lesní a vrány se mohou živit mláďaty, zatímco výr virginskýkáně rudoocasáorel skalní se živí jak mláďaty, tak dospělými jedinci. Teoreticky je pro puštíky západní predátorem i puštík proužkovaný, který je vyhání z jejich přirozeného území.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Spotted owl na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]