Poletucha vlnatá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Wikipedie:Jak číst taxoboxPoletucha vlnatá
alternativní popis obrázku chybí
Poletucha vlnatá na kresbě Richarda Lydekera
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Třída savci (Mammalia)
Řád Hlodavci (Rodentia)
Čeleď veverkovití (Sciuridae)
Tribus Pteromyini
Binomické jméno
Eupetaurus cinereus
Oldfield Thomas, 1888
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poletucha vlnatá (Eupetaurus cinereus) je největším druhem plachtících veverkovitých savců. Obývá vysokohorské himálajské lesy až do nadmořské výšky 3000 metrů.

Tělo poletuchy vlnaté je dlouhé 50-60 cm, zhruba stejnou délku má hustě osrstěný ocas. Váží až 2 kg. Mezi předními a zadními končetinami má kožní lem, který dokáže napnout a po odrazu ze stromu nebo skalního útesu s jeho pomocí urazí vzduchem vzdálenost až 300 metrů. Živí se převážně jehličím borovice himálajské. Adaptace na tuto potravu vedla k tomu, že poletucha vlnatá má hypsodontní stoličky, kterými jsou vybaveni přežvýkaví.[2]

Druh byl dlouho pokládán za vyhynulý; k poslednímu pozorování došlo v roce 1924, v muzeích celého světa se zachovalo pouze jedenáct kožek. Teprve v roce 1994 objevil Peter Zahler v údolí Sai živý exemplář.[3] V roce 2004 Vladimir Dinec pořídil v údolí Raikhot videonahrávku poletuchy vlnaté.[4] Živočich obývá řídce zalidněnou a obtížně přístupnou horskou oblast Gilgit-Baltistán, která je pod nadvládou Pákistánu. Zprávy o jeho výskytu v Tibetu a Sikkimu nebyly potvrzeny věrohodnými zdroji. Je velmi vzácný, počet žijících jedinců se odhaduje na jeden až tři tisíce.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-20]
  2. http://jmammal.oxfordjournals.org/content/jmammal/84/2/480.full.pdf
  3. http://www.nytimes.com/1995/03/14/science/woolly-flying-squirrel-long-thought-extinct-shows-up-in-pakistan.html
  4. http://dinets.info/pakistan2.htm
  5. http://www.iucnredlist.org/details/8269/0

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Hošek: Saola aneb největší zoologické objevy posledních let. Scientia, Praha 2007. ISBN 978-80-86960-27-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]