Přeskočit na obsah

Pavel Durdík

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel Durdík
Pavel Durdík (magazín Illustrovaný svět, 1903)
Pavel Durdík (magazín Illustrovaný svět, 1903)
Narození23. května 1843
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. srpna 1903 (ve věku 60 let)
Jaroměř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
PseudonymA. F. Balán
Povolánínovinář, cestovatel, spisovatel, překladatel a lékař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MUDr. Pavel Durdík (23. května 1843, Hořice[1] – 17. srpna 1903, Jaroměř[2]) byl český lékař, cestovatel a spisovatel. Věnoval se také etnografii, publikační a překladatelské činnosti.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Hořicích Aloisi Durdíkovi a jeho ženě Marii.[1] Pavlovým rodičům se narodilo celkem 15 dětí, 11 z nich se dožilo dospělosti. Pavel Durdík měl sedm bratrů a tři sestry.[3] Rodina Durdíkova patřila mezi staré hořické rody, které se hlásily k evangelické víře. Devět z jedenácti dětí, které se dožily dospělosti, dosáhlo solidního vzdělání.[4] V letech 1853–1861 navštěvoval gymnázium v Hradci Králové. Po ukončení gymnázia studoval lékařství na pražské univerzitě. Studia úspěšně ukončil roku 1867. Poté studoval ještě krátkou dobu na Lipské univerzitě.[3]

Důležitou roli v životě Pavla Durdíka sehrála myšlenka slavjanofilství, kterou pod vlivem doznívajícího národního obrození přijal. V roce 1868 se vydal na Ukrajinu a do Ruska. V Jagotíně (u Kyjeva) se stal osobním lékařem knížete Repnina. V této době započal svou publikační a osvětovou činnost. Do ruských novin psal o životě a kultuře v Čechách, články byly často kritické a útočné. Z tohoto důvodu začal publikovat pod pseudonymem A. F. Balan. Pobyt v Rusku mu umožnil poznat tamější život, díky čemuž záhy začal kritizovat myšlenku slavjanofilství. Vzhledem k tomu, že mu v Rusku nebyl uznán lékařský diplom, musel se v Moskvě podrobit novým zkouškám. Následně se stal ředitelem nemocnice v Serpuchově u Moskvy na statcích Orlova Davydova. V Rusku se věnoval studiu ruské literatury a umění.[3] Přispíval články do Národních listů, Osvěty a do Časopisu lékařů českých.[5]

Poté, co se vrátil do Čech, začal se sbližovat s vlasteneckou společností. Byl stržen zájmem o poznávání vzdálených zemí a rozhodl se cestovat. Vstoupil do holandských koloniálních vojsk v Holandské Východní Indii (dnešní Indonésie), aby zde působil jako lékař a etnograf. Z Čech odjel roku 1877 do Batávie (dnešní Jakarta), kde setrval dva měsíce a poté byl poslán do Padangu na Západní Sumatře. Odtud se dále přesunul na bojiště v Acehu na severu Sumatry. Sympatizoval s domorodci, kteří primitivními zbraněmi bránili před kolonizací svou zemi (tzv. acežsko-holandská válka). Po 18 měsících v této oblasti onemocněl Pavel Durdík silnou malárií, ze které se léčil na Západní Sumatře. Po vyléčení se znovu vrátil na bojiště. Durdík se zde věnoval i etnografii – studoval život místních obyvatel, jejich kulturu i jazyk.[3] S obyvateli se seznamoval právě díky své profesi lékaře – poskytoval domorodcům léky, očkoval je a dával jim lékařské rady.[6] Po ukončení služby byl odeslán na ostrov Nias (u západního pobřeží Sumatry), i zde pokračoval v etnografickém zkoumání. Po necelých šesti letech se Pavel Durdík s podlomeným zdravím vrátil domů. [3]

Po návratu žil v Praze u své sestry. Lékařské profese zanechal, neboť byl již finančně zajištěn.[3] Místo lékařské praxe se věnoval přednášení, překladatelské a publikační činnosti a spisovatelství[5]. Do zahraničí se vydal ještě dvakrát, a to v roce 1888 do Ženevy a v roce 1894 do Španělska. Jednalo se o krátké pobyty.[3]

Ke konci života se Pavel Durdík odstěhoval do Jaroměře. Etnografické sbírky odkázal Náprstkovu muzeu v Praze, kde jsou uloženy dodnes. V roce 1901 ho ranila mrtvice a ochrnula mu pravá polovina těla.[3] O dva roky později, na následky druhé mrtvice[5], zemřel. O úmrtí informovaly Národní listy. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.[7]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
Durdík na kresbě F. Richtera z roku 1883

Pavel Durdík po návratu z ciziny působil jako spisovatel a překladatel. Psal především cestopisy a odborné časopisecké články. Pro tvorbu mu byly inspirací právě jeho zážitky z cest.

V 80. letech 19. století začaly vycházet Durdíkovy knihy – Pět let na Sumatře (1893), Příroda a zvířata na Sumatře (1894), U lidožroutů (1897), Manželství v tropech (1902), O domácím životě Niasovců (1884), Zápasy s býky (1895). V těchto knihách shrnul své zkušenosti a poznámky.[3]

Jeho díla se vyznačovala vybroušeným jazykem, výbornými schopnostmi vylíčit vše potřebné, překrásné barvité obrazy z exotické přírody a popsat vlastní příhody a dobrodružství bohatého života v tropech a v cizích vojenských službách.[5] V knihách nechyběly Durdíkovy ilustrace.

Publikoval v časopisech Osvěta, Zlatá Praha, Květy, Světozor, Lumír a Ženevské listy. V těchto časopisech publikoval své zkušenosti a zážitky z cest.[3]

Mimo publikační činnosti se Pavel Durdík věnoval také překladatelství ruské literatury – překládal především Gogola, Tolstého, Turgeněva a Ostrovského. Věnoval se i překladu vybraných dramat Čechova a Gogola. S Tolstým si i dopisoval.[3] „... výstižnými essayemi a články učinil pro literaturu ruskou v českém rouše aspoň tolik po druhé straně, co vykonal po jedné svými mistrovskými překlady.“[5] Durdíkova překladatelská činnost se soustředila nejen na ruskou, ale i na holandskou literaturu.[4]

Překladatelská a spisovatelská tradice nebyla v rodině Durdíků vzácností. Pavlův bratr Josef se zajímal o poezii, středem jeho zájmu byla poezie lorda Byrona. Bratr Alois byl známý jako spisovatel a překladatel poezie z ruštiny, především Někrasova a Lermontova. Bratr Petr se stal váženým překladatelem nejen z ruštiny, ale i z řečtiny.[4]

Próza

[editovat | editovat zdroj]
  • Turgeněv a paní Viardotová (1891) – vydáno vlastním nákladem[8]
  • Pět let na Sumatře (1893) – P. Durdík seznamuje čtenáře s boji Holanďanů s Atčíňany, kniha je doplněna obrázky.[6]
  • U lidožroutů: Obrázky ze severní Sumatry (1897) – Vyprávění o batackém plemeni, do jehož kultury patří lidožroutství. Autor seznamuje čtenáře se životem v kmeni, podřízenosti žen mužům atd.[9]
  • Láska v tropech (1901)[10]
  • Manželství v tropech a u nás (1902)[11]
  • Zápasy s býky: Dojmy a obrazy ze Španělska (1896) – P. Durdík píše mimo jiné o španělské kultuře, spanilosti místních žen a krvavých býčích zápasech.[12]

Překlady

[editovat | editovat zdroj]
  • Šlechtické hnízdo (1886) – překlad románu I. S. Turgeněva[13]
  • Paní Majorka (1887) – překlad dramatu I. V. Špažinského[14]
  • Smrt Ivana Iljiče (1887) – překlad povídky L. N. Tolstého[15]
  • Starý pán (1888) – překlad komedie Al. J. Palma[16]
  • Chytrák nad chytráky (1889) – překlad komedie V. J. Krylova[17]
  • V obležení (1890) – překlad komedie V. J. Krylova[18]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1840-1851v Hořicích, sign.47-8, ukn.2866, str.91.. Dostupné online
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Vojtěcha, sign. VO Z11, s. 171
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l TOMÍČKOVÁ, Oldřiška. MUDr. Pavel Durdík - lékař a cestovatel (170. výročí narození a 110. výročí úmrtí). Pod Zvičinou. Roč. 31, čís. 3, s. 4–6. 
  4. ↑ a b c TOMÍČKOVÁ, OLDŘIŠKA, 1961-. Hořice odedávna dodneška : putování dějinami města slovem a obrazem. Hořice: Město Hořice 319 s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-3464-2, ISBN 80-254-3464-8. OCLC 271610814 
  5. ↑ a b c d e MUDr. Pavel Durdík. Národní listy. 18. srpna 1903, roč. 43, čís. 224, s. 3. Dostupné online. 
  6. ↑ a b DURDÍK, Pavel. Pět let na Sumatře. 1.. vyd. Hradec Králové: Knihy Kruhu, 1978. 208 s. S. 7–8. 
  7. ↑ DURDÍK Pavel 26.5.1843-17.8.1903 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2022-10-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 180.
    • Turgeněv a paní Viardotová − překlad. Praha, 1891.
  9. ↑ U lidožroutů – Obrázky ze severní Sumatry - Pavel Durdík | Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 29.03.2020]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/u-lidozroutu-obrazky-ze-severni-sumatry-152531
  10. ↑ Láska v tropech - Pavel Durdík | Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 29.03.2020]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/laska-v-tropech-266062
  11. ↑ Manželství v tropech a u nás - Pavel Durdík | Databáze knih. Knihy | Databáze knih [online]. Copyright © 2008 [cit. 29.03.2020]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/manzelstvi-v-tropech-a-u-nas-261480
  12. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - H15923. Zápasy s býky - výstřižek z novin. Praha.
  13. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 174. Šlechtické hnízdo - překlad. Praha, 1886.
  14. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 169. Paní majorka - překlad. Praha, 1887.
  15. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 171. Smrt Ivana Iljiče - překlad. Praha, 1887.
  16. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 170. Starý pán - překlad. Praha, 1888.
  17. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 173. Chytrák nad chytráky - překlad. Praha, 1889.
  18. ↑ Badatelna Městského muzea a galerie Hořice. D8 - Pavel Drudík. Inventární číslo - 172. V obležení - překlad. Praha, 1890.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Durdík&oldid=23286370“