Pajasan žláznatý

Pajasan žláznatý
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales);
Čeleď	simarubovité (Simaroubaceae);
Rod	pajasan (Ailanthus);
Binomické jméno
	Ailanthus altissima; (Mill.) Swingle 1916
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých, pocházející a Asie. V Česku je poměrně často pěstován jako okrasná dřevina a občas i zplaňuje.

Rozšíření

Jeho domovským areálem je severovýchod až východ Číny a Korejský poloostrov. Odtud se postupně rozšířil do celého mírného až subtropického pásu nearktické a palearktické oblasti včetně oblasti indomalajské. A nyní se šíří i do severní Afriky, Střední a Jižní Ameriky, Austrálie, na Nový Zéland i Tichomořské ostrovy. Invazivně proniká zejména do travnatých a skalnatých oblastí, na lesní mýtiny i rumiště.

Na území dnešní České republiky byl prokazatelně vysázen v roce 1803 v Lednici na Moravě. V roce 2004 již byl evidován na 202 lokalitách převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí v nadmořské výšce do 350 m n. m. Agresivně se prosazuje se i v Národním parku Podyjí a ve Chráněné krajinné oblasti Pálava.

Popis

Pajasan žláznatý je dvoudomý strom dorůstající do výšky až 25 m. Kmen má hladký, rovný a jeho průměr je až 1 metr. Borka je šedě zbarvená a dlouze podélně pruhovaná. Koruna je široce vejčitá, řídce rozvětvená se spodními větveni často převislými. Listy po rozdrcení nepříjemně páchnou po myšině, lístky mají na bázi žlázy, které toto nepříjemné aroma produkují. Jsou licho nebo sudozpeřené, 5 až 13 jařmé, 30 až 100 cm dlouhé. Jejich celokrajné nebo jemně zubaté, vejčitě kopinaté lístky jsou 5 až 15 cm dlouhé a 2 až 4 cm široké, na podzim od vřetene listu opadávají. Listy po poranění produkují tekutinu, která může u citlivých jedinců vyvolat alergické reakce.

Samčí pětičetné květy jsou nápadné, skládají se z tyčinek a zakrnělého semeníku, jsou velmi aromatické a je jich asi třikrát více než samičích. Samičí žlutozelené květy, uspořádané do koncových lat dlouhých 10 až 40 cm, jsou drobnější, také pětičetné, obsahují semeník a tyčinky, které nejsou funkční a neprodukují pyl. Kvete v červnu a jeho pyl je silným alergenem. Plodem je protáhlá dvoukřídlá nažka, po dozrání šedohnědé barvy, obvykle na stromě setrvává až do jara. Jsou velice lehké, asi 30 000 ks váží 1 kg. Dřevo stromu je tvrdé, lehké, ohebné a dobře snáší sucho.

Rozmnožování

Semena brzy ztrácejí klíčivost, dokáží se však do daleka rozšířit větrem nebo po vodě. V prvém roce mohou semenáčky dorůst do výšky až 2 metrů, začínají plodit v 10 roce. V reakci na poškození vytváří dřevina intenzivní kořenové a pařezové výmladky, je světlomilná a nesnáší zastínění. Je krátkověká, po 30 až 50 letech usychá.

Ekologie

Jedná se o velice rychle rostoucí dřevinu, která je schopna kořeny i listy alelopaticky působit na okolí a tím omezuje růst okolní vegetace, vylučuje hlavně ailanthon, který způsobuje potíže růstu zhruba sedmdesáti druhů listnatých a jehličnatých stromů. Tyto látky produkují zejména mladí jedinci, kteří tak vyhrávají boj o světlo s ostatními dřevinami. Pajasany patří mezi 40 nejvíce invazních dřevin na světě. Nejlepší možné odstranění těchto mnohdy nežádoucích dřevin je hluboký řez a následné potírání pařezů herbicidy.

Význam

Pajasan žláznatý je velmi odolný vůči průmyslovým emisím a proto jsou vysazovány jako rychle rostoucí dřeviny do parků, měst, větrolamů a díky své schopností růst na půdách vápenitých, nekultivovaných i podmáčených se vysazují jako prvotní dřevina po rekultivaci. Z jeho dřeva se dříve vyráběl nábytek, nyní se využívá jen pro stavení účely a na topení.
Je ovšem třeba dbát na jeho stáří, protože trpí uhníváním kořenového systému. Stromy starší 35 let by se proto měly preventivně kácet, aby nemohlo dojít znovu ke smrtelné tragédii při neočekávaném pádu stromu.

V Asii se z něho vyrábějí homeopatika k potlačení malárie a úplavice, a jsou tam jeho listy hostitelem larev motýla martináč hedvábný (Samia cynthia), z jejichž kokonů kukel se získává hedvábí.