Polyaromatické uhlovodíky
Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU nebo PAH z anglického polyaromatic hydrocarbons) jsou skupinou aromatických uhlovodíků s nejméně dvěma benzenovými jádry, které vznikají převážně během nedokonalého spalování.
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Existují stovky polyaromatických uhlovodíků. Fyzikální a chemické vlastností jednotlivých látek závisejí na jejich molekulové hmotnosti - s rostoucí molekulovou hmotností klesá jejich těkavost nebo rozpustnost ve vodě a naopak roste bod tání, bod varu či lipofilita.[1]
Zdroje znečištění PAU[editovat | editovat zdroj]
Významným zdrojem znečištěním polyaromatickými uhlovodíky jsou průmyslové podniky (chemičky, hutě, elektrárny, teplárny), ale také spalovací motory dopravních prostředků nebo lokální topeniště. Ve vnitřním prostředí mohou být významným zdrojem PAU kouření, hoření svíček, vonných tyčinek nebo tepelná úprava potravin (grilování, smažení).[2] Vznikají také v menší míře avšak toxičtější dusíkaté sloučeniny (NPAH).[3]
Zdravotní rizika[editovat | editovat zdroj]
Řada polyaromátů jsou látky mutagenní a karcinogenní. V pokusech na zvířatech byly pozorovány nepříznivé účinky na kůži a krvetvorbu, poškození dýchacího a imunitního systému, reprodukce atd.[1]
Nejlépe byl prozkoumán benzo(a)pyren (BaP), který může být vdechnut, ale vstupuje do těla i pokožkou. Expozice BaP může vést k ohrožení zdravého vývoje plodu, ke vzniku rakoviny, k podráždění až popálení kůže.[4]
Situace v České republice[editovat | editovat zdroj]
V roce 2011 byly v České republice měřeny koncentrace PAU na 33 stanicích, které sledovaly soubor dvanácti látek: fenanthren, antracen, fluoranten, pyren, benzo(a)antracen, chrysen, benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(a)pyren, dibenz-(a,h)antracen, benzo(g,h,i)perylen a indeno(c,d)pyren. Výsledky imisního monitorování je možné nalézt na stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
U karcinogenního benzo(a)antracenu byly zjištěny roční průměry v rozpětí od 0,8 do 10,2 ng·m−3. Vysoké koncentrace BaP naměřily stanice v Ostravě a v Karviné. V zimním období v některých dnech činila průměrná denní koncentrace více než 30 ng·m−3.[2]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Ivan Holoubek: Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) v prostředí, Český ekologický ústav, Praha 1996, ISBN 80-85087-44-8
- ↑ a b Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví (Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4, dostupné online jako PDF)
- ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=7388 - Nová karcinogenní hrozba ze vzduchu?
- ↑ IRZ: Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) Archivováno 11. 6. 2009 na Wayback Machine.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ivan Holoubek: Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAHs) v prostředí, Český ekologický ústav, Praha 1996, ISBN 80-85087-44-8
- Miroslav Šuta: Účinky výfukových plynů z automobilů na lidské zdraví, Děti Země 2008, ISBN 80-86678-10-5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu polyaromatické uhlovodíky na Wikimedia Commons - (česky) Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) - profil na stránce Integrovaného registru znečištění
- (anglicky) National Pollutant Inventory: Polycyclic Aromatic Hydrocarbon Fact Sheet
