Přeskočit na obsah

Otto von Frank

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Otto von Frank
Ředitel Vojenského zeměpisného ústavu (Militärgeographisches Institut)
Ve funkci:
1901 – 1916
PředchůdceChristian von Steeb
NástupceArthur von Hübl
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1913), polní podmaršál (1907), generálmajor (1903)

Narození13. března 1854
Nymburk
Úmrtí17. prosince 1916 (ve věku 62 let)
Vídeň
Profesekartograf a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otto von Frank (13. března 1854 Nymburk17. prosince 1916 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil původně jako nižší důstojník u dělostřelectva, později působil jako pedagog na Válečné škole a uplatnil se v oboru vojenské kartografie. V letech 1901–1916 byl ředitelem Vojenského zeměpisného ústavu (K.u.k. Militärgeographisches Institut). V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1913) a krátce před smrtí byl povýšen do šlechtického stavu.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Budova bývalého C. k. Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni

Pocházel z rodiny nymburského lékaře Josefa Franka a jeho manželky Anny, rozené Müllerové. Základní vzdělání získal v rodném Nymburku, poté absolvoval vojenskou průpravu na kadetních školách v Hranicích a ve Vídni (1869–1876). Do armády vstoupil v roce 1876 jako poručík k 9. pluku polního dělostřelectva ve Vídni.[1] V letech 1879–1881 si doplnil vzdělání v kurzu pro důstojníky dělostřelectva a v roce 1881 byl povýšen na nadporučíka. Poté vystřídal službu u dělostřeleckých jednotek ve Štýrském Hradci, Stolaci a znovu ve Vídni. V roce 1885 byl povýšen na kapitána a přidělen ke kartografickému oddělení na generálním štábu,[2] později se podílel na mapovém zpracování Tyrolska nebo Sedmihradska. V roce 1891 získal hodnost majora[3] a pět let působil jako pedagog na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni, kde vyučoval vojenskou geografii (1891–1895).[4] Mezitím byl v roce 1894 povýšen na podplukovníka a v letech 1895–1897 byl zástupcem velitele 8. dělostřeleckého pluku v Radkersburgu.[5] V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a následující tři roky strávil jako velitel 18. dělostřeleckého pluku v Prešově.[6][7]

V roce 1901 byl povolán do Vídně, kde byl pověřen provizorním řízením Vojenského zeměpisného ústavu (K.u.k. Militärgeographisches Institut)[8] a v roce 1903 byl oficiálně jmenován jeho ředitelem. Činnost Vojenského zeměpisného ústavu byla v té době na vysoké úrovni a především díky zpracování vojenských map dosáhla uznání i v zahraničí. Ústav byl původně podřízen generálnímu štábu,[9] v roce 1913 byl převeden pod ministerstvo války. Otto Frank zůstal jeho ředitelem až do své smrti a mezitím dále postupoval v hodnostech. Byl povýšen na generálmajora (1903),[10][11] polního podmaršála (1907)[12][13] a nakonec dosáhl hodnosti titulárního polního zbrojmistra (1913).[14][15][16]

Zemřel ve Vídni 17. prosince 1916 a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.[17]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Dne 11. prosince 1916 byl císařem Karlem I. povýšen do šlechtického stavu (titul Edler von Frank).[18] Protože ale zemřel o několik dní později, příslušný majestát byl vyhotoven až v následujícím roce 1917 a obdržel jej vdova Luisa, rozená Steinhausenová.[19] Byl čestným členem C. k. zeměpisné společnosti. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku, jako dlouholetý ředitel Vojenského zeměpisného ústavu obdržel několik ocenění i v zahraničí.[20]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Kais. Königl. Militär Schematismus 1878; Vídeň, 1877; s. 395, 408 dostupné online
  2. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1887; Vídeň, 1886; s. 161 dostupné online
  3. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 178 dostupné online
  4. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 185; Vídeň, 1895; s. 935 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 169, 735 dostupné online
  6. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 267 dostupné online
  7. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 168, 800 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 199 dostupné online
  9. Struktura vedení rakousko-uherské armády v roce 1906 dostupné online
  10. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1904; Víden, 1903; s. 275 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 163 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 308 dostupné online
  13. Generale und Oberste 1912; Vídeň, 1912; s. 3 dostupné online
  14. Služební postup Otto Franka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 49 dostupné online
  15. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 130, 182 dostupné online
  17. Hrob Otto Franka na webu viennatouristguide.com dostupné online
  18. ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 45 ISSN 0036-5246
  19. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2028; Praha, 2016; s. 194–195 (heslo Frank) ISBN 978-80-906610-0-4
  20. Přehled řádů a vyznamenání Otto Franka in: Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 3 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]