Přeskočit na obsah

Ostnák africký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxOstnák africký
alternativní popis obrázku chybí
Ostnák africký
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďostnákovití (Jacanidae)
Rodostnák (Actophilornis)
Binomické jméno
Actophilornis africanus
(Gmelin, 1789)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Mapa s rozšířením (zeleně)
Synonyma
  • Actophilornis africana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ostnák africký (Actophilornis africanus) je středně velký vodní pták z čeledi ostnákovitých, který se vyskytuje v subsaharské Africe.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal německý přírodovědec Johann Friedrich Gmelin v roce 1789 v revidované a rozšířené verzi Linného veledíla Systema naturae. Gmelin druh pojmenoval jako Parra africana.[2] Svůj popis založil na ilustraci a popisu ostnáka afrického v knize A General Synopsis of Birds z roku 1785 anglického přírodovědce Johna Lathama.[3] Gmelin i Lotham označili za typovou lokalitu Afriku, což bylo v roce 1915 upřesněno na Etiopii.[4][5] Moderní taxonomie řadí ostnáka afrického do rodu Actophilornis, který byl vytyčen v roce 1925 americkým ornitologem Harrym C. Oberholserem.[6][7] Vědecký druhový název druhu africanus znamená latinsky „africký“.[8] Jedná se o monotypický taxon, čili nejsou rozeznávány žádné poddruhy.[6]

Dorůstá 30 cm, samice jsou přitom o něco větší než samci. Je zcela nezaměnitelný, převážně kaštanově hnědý s tmavými letkami, ocasem a pruhem na hlavě. Ta je společně s krkem jinak světlá, zobák s čelním štítkem je světle modrý a nápadně dlouhé končetiny s prsty, díky kterým je schopen chodit i po plovoucí vegetaci, šedé.[9][10]

Biologie a ekologie

[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se na rozsáhlém území subsaharské Afriky, kde je stálý, avšak vysoce potulný. Přesuny ostnáka afrického jsou dost závislé na proměnlivé hladině vody v záplavových oblastech a při náhlém výskytu vody v místech, kde se již roky neobjevil, může ostnák africký tato místa velmi rychle osídlit, i kdyby tam měl doletět stovky kilometrů.[11] Ostnák africký se nevyskytuje na Madagaskaru, kde ho nahrazuje ostnák madagaskarský.[12]

Stejně jako ostatní ostnáci, i ostnák africký je nerozlučně spjat se sladkovodním prostředím s vodní vegetací. Preferuje hlavně stojaté močálovité, jezerní či rybniční vody, občas může obývat i slepá ramena řek. Živí se hmyzem, červy a různými měkkýši a členovci, jako jsou pavouci nebo korýši. Občas slupne i letící mochu nebo pozře semena. Potravu typicky hledá na plovoucí vegetaci, kterou občas může vyrvat i z kořeny a hledat tak bezobratlé v kořenovém systému.[11] K pohybu po vodě mu dobře slouží enormně dlouhé prsty, které rozkládají váhu těla a umožňují ostnákovi zdánlivě pohyb po vodních rostlinách.[10]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]

Ve vhodných habitatech může dojít k zahnízdění po celý rok, avšak v místech sezónních záplav dochází k zahnízdění pouze v určitou část roku.[11]

Hnízdo má podobu jednoduché plošinky z rostlinného materiálu.[10] Samice klade kolem 4 lesklých vajec s tmavými vlnkami.[13] Veškerou hnízdní péči zajišťuje samec. Ten při inkubaci vsunuje svá křídla pod vejce, takže nejsou v kontaktu s vlhkým hnízdem, a zahřívá je tak mezi tělem a křídly. Podobně dochází i k zahřívání mláďat – samec je vsune mezi tělo a křídlo a dokonce s nimi takto dovede i chodit. K zahřívání vajec a mláďat mezi křídlem a tělem má zvláště uzpůsobené křídelní kosti.[10] Inkubace trvá kolem 22–28 dní.[13] Mláďata jsou vysoce prekociální.[10] Rodí se obalena prachovým peřím, které je zespoda bílé, shora černohnědě proužkované. Samec je nekrmí, avšak vodí je za potravou, na kterou ukazuje zobákem.[11] Jednou ze zvláštních schopností mláďat je, že při úniku před predátorem se dovedou potopit pod vodu, avšak zobák nechají nad hladinou, takže si takto ponechávají přísun kyslíku.[10] Mláďata stráví se samcem kolem 40–70 dní, než se osamostatní. Adultní opeření u nich vzniká kolem věku 1 roku.[11]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. GMELIN, Johann Friedrich. Systema naturae per regna tria naturae : secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. 13. vyd. Lipsiae [Leipzig]: Georg. Emanuel. Beer, 1789. Dostupné online. S. 709. (latinsky) 
  3. LATHAM, John. A General Synopsis of Birds. London: Printed for Leigh and Sotheby, 1785. Dostupné online. S. 246 No. 7; Plate 87. 
  4. GRANT, Claude H. B.; LOWE, Willoughby P. On a Collection of Birds from British East Africa and Uganda, presented to the British Museum by Capt. G. S. Cozens.‐ Part I. S truthioniformes ‐P elecaniformes. Ibis. 1915-01, roč. 57, čís. 1, s. 1–76. Dostupné online [cit. 2024-04-28]. ISSN 0019-1019. DOI 10.1111/j.1474-919X.1915.tb08178.x. (anglicky) 
  5. Check-List of Birds of the World. Příprava vydání James Lee Peters. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1934. Dostupné online. S. 226. (anglicky) 
  6. a b Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. OBERHOLSER, Harry C. A new name for the genus Actophilus Oberholser. Proceedings of the Biological Society of Washington. 1925, roč. 38, s. 90. Dostupné online. (anglicky) 
  8. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 35. 
  9. KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356. S. 227. 
  10. a b c d e f HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 215–216. (anglicky) 
  11. a b c d e Handbook of the birds of the world: Volume 3, Hoatzin to Auks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1996. Dostupné online. ISBN 84-87334-20-2. S. 289. (anglicky) 
  12. Actophilornis albinucha [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2024-04-28]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22693532A173128661.en. (anglicky) 
  13. a b GRZIMEK, Bernhard, et al. Grzimek's animal life encyclopedia, Volume 9: Birds II. Detroit: Gale, 2003. ISBN 9780787657857. OCLC 745926526 S. 113–114. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]