Olga Mašková
| Olga Mašková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Olga Chramostová |
| Narození | 19. července 1925 Praha  Československo |
| Úmrtí | 29. srpna 1985 (ve věku 60 let) Praha Československo |
| Povolání | překladatelka, básnířka, redaktorka, spisovatelka a editorka |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Olga Mašková, rozená Chramostová (19. července 1925, Praha – 29. srpen 1985, Praha), byla česká básnířka, redaktorka a překladatelka z ruštiny a z němčiny.
Život[editovat | editovat zdroj]
Olga Mašková vyrostla v rodině účetního revidenta v pražském Břevnově. Maturovala v roce 1944, za války byla nuceně nasazena k dělnické práci na železnici. Po válce byla administrativní pracovnicí Zemské školní rady. Již ve 40. letech debutovala jako básnířka i začínající prozaička, později se však věnovala hlavně překladu. V roce 1950 nastoupila do nakladatelství jako redaktorka beletrie. Do roku 1954 podepisovala své práce jménem Olga Svobodová podle prvního manžela, básníka J. V. Svobody.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Od poloviny 50. let 20. století byla ve svobodném povolání, komentovala, editovala a překládala především soudobou ruskou, respektive sovětskou poezii a prózu, často autory v tehdejším Sovětském svazu zakázané nebo samizdatové. Českým čtenářům zprostředkovala i tvorbu autorů, kteří byli dlouhá léta vězněni v gulagu (spoluzakladatel skupiny OBERIU Nikolaj Zabolockij či za beletrii k sedmi letům pracovního tábora odsouzený Andrej Sinjavskij), a samizdatové texty těch, kteří nesměli v tehdejším SSSR publikovat (básník čuvašského původu Gennadij Ajgi).
Spolupracovala s řadou časopisů – Literární noviny, Plamen, Sešity, Světová literatura. Jako členka Svazu spisovatelů se aktivně podílela na pražském jaru 1968 a na protestech proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Za to byla v době normalizace postižena úplným zákazem publikování a donucena nastoupit do zaměstnání v inventurním oddělení obchodního domu Bílá labuť.
Jako překladatelka se kromě nových a v Československu často neznámých autorů zaměřovala na nesporné umělecké hodnoty. Vyvrcholením její práce jsou překlady dvou vynikajících básnických děl světové literatury. V roce 1966 vyšel její překlad Puškinova Evžena Oněgina. Poté překládala z němčiny Goethova Fausta. Podepsanou smlouvu na vydání 1. dílu Fausta ale začátkem normalizace nakladatelství Odeon zrušilo. Teprve v polovině osmdesátých let se o inscenaci jejího překladu Fausta, včetně části 2. dílu, zasloužilo Divadlo na okraji. Oněgin i Faust se v překladu Olgy Maškové dočkaly i televizního zpracování.[1]
Překlady knižně[editovat | editovat zdroj]
- výběr
- A. S. Puškin, Evžen Oněgin. Přel. Olga Mašková. Lidové nakladatelství, Praha 1969, Odeon, Praha 1987
- J. W. Goethe, Faust. Přel. Olga Mašková. Dilia, Praha 1985
- J. W. Goethe, Faust. Přel. Olga Mašková. Praha: Galén 2015
Inscenace[editovat | editovat zdroj]
Evžen Oněgin, televizní úprava, Československá televize 1969
- Faust, Divadlo na okraji, premiéra 1985, režie Zdenek Potužil
- Faust, dvoudílný film Československé televize, 1989, scénář Zdenek Potužil, režie Zdenek Potužil a Viktor Polesný.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Růžena Grebeníčková, K inscenovanému překladu Olgy Maškové, Divadlo na okraji-program k inscenaci, Praha 1984
- Z. Potužil, Život je krátký jak prásknutí bičem. Praha: Torst 2014
- recenze na inscenaci Faust v Divadle na okraji ( Divadelní ústav Praha – dokumentace)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Olga Mašková v Databázi překladatelů
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Olga Mašková
