Andrej Donatovič Siňavskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andrej Donatovič Siňavskij
Narození 8. října 1925
Moskva
Úmrtí 25. února 1997 (ve věku 71 let)
Paříž
Pseudonym Abram Tertz
Povolání spisovatel a literární kritik
Alma mater Lomonosovova univerzita
Děti Jegor Andrejevič Siňavskij (zvaný Jegor Gran, Егор Гран)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Donatovič Siňavskij (rusky Андре́й Дона́тович Синя́вский; 8. října 1925 Moskva25. února 1997 Paříž) byl ruský literární vědec, spisovatel a literární kritik. Publikoval pod pseudonymem Abram Tertz (rusky Абрам Терц, Abram Terc).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Moskvě v aristokratické rodině, otec Donat Jevgeňjevič Siňavskij, který měl jisté literární zájmy, se angažoval i politicky, byl členem strany Levých socialistů-revolucionářů. Po Říjnové revoluci byl otec pro své postoje několikrát vězněn coby nepřítel lidu a po posledním uvěznění se u něj rozvinula duševní choroba. Jeho osudy zachytil v románu Спокойной ночи vydaném v emigraci (1983). Andrej Siňavskij nebyl židovského původu, jak by mohl literární pseudonym naznačovat, maminka pocházela z rolnické rodiny,

Počátkem Velké vlastenecké války byla rodina evakuována do Syzraně, kde v roce 1943 dokončil střední školu. V témže roce byl odveden a sloužil na letišti u spojařů. V roce 1945 nastoupil k dálkovému studiu na Lomonosově univerzitě, po demobilizaci v roce 1947 pokračoval v denním studiu, kromě jiných navštěvoval seminář věnovaný tvorbě Vladimira Majakovského. Po skončení studia v roce 1949 pracoval v Institutu světové literatury, přednášel na Lomonosově univerzitě na novinářské fakultě a škole MCHATu. Náležel k předním literárním kritikům časopisu Novyj mir, jehož hlavním redaktorem byl Alexandr Tvardovskij. Začátkem šedesátých let byl Novyj mir považován v SSSR za velmi liberální časopis.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V literárněkritických pracích se zabýval dílem Maxima Gorkého, Isaaka Babela, Borise Pasternaka, Anny Achmatovové. V roce 1955 začal psát prózu. Řada prací kvůli cenzuře nemohla v tehdejším Sovětském svazu vycházet, vydal je však na Západě pod pseudonymem Abram Tertz. Ve sborníku Fantastický svět Abrama Tertze vyšly povídky Sud iďot a Ljubimov a také vydal práci Co je socialistický realismus?, kde se sarkasticky posmívá sovětské literatuře. Pseudonym, pod kterým byly Siňavského práce na Západě publikovány, odkazuje na skutečnou postavu ruské historie, židovského násilníka Abrama Tertze.

Uvěznění[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Proces se Siňavským a Danielem.
Siňavskij s Danielem (vlevo) během divadelního procesu

Na podzim v roce 1965 byl Siňavskij společně s Julijem Danielem obviněn z antisovětské propagandy a agitace, vzat do vazby, v únoru 1966 odsouzen k sedmi letům v pracovněvýchovném táboře. Obvinění vinu nepřiznali. Proces provázela masívní mediální kampaň, která byla předzvěstí konce chruščovovského tání. Fred Coleman v roce 1997 napsal: „Dnes nemají historikové obtíže s označením data zrodu moderního sovětského disidentského hnutí. Začalo v únoru 1966 soudem se Siňavským a Danielem, dvěma spisovateli, kteří rozběsnili komunistický režim satirami propašovanými do zahraničí a vydanými pod pseudonymy... V té době nemohli předpokládat, že spustili pohyb, který nakonec přivodí konec komunistické nadvlády.“[1]

Na podporu Daniela a Siňavského vystoupili mnozí sovětští spisovatelé otevřenými dopisy, soudní proces je začátkem druhého disidentského období v Sovětském svazu[2].

V emigraci[editovat | editovat zdroj]

Siňavskij byl v roce 1971 propuštěn a o dva roky později mohl odjet do Francie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Синявский, Андрей Донатович na ruské Wikipedii a Andrei Sinyavsky na anglické Wikipedii.

  1. Coleman, Fred (August 15, 1997). The Decline and Fall of Soviet Empire : Forty Years That Shook The World, From Stalin to Yeltsin. St. Martin's Griffin, 95. ISBN 0-312-16816-0. 
  2. Речь В. В. Игрунова на Международной научной конференции «Диссидентское Движение в СССР. 1950-е — 1980-е.» http://www.igrunov.ru/vin/vchk-vin-dissid/smysl/articl_diss/vchk-vin-dissid-dem_mov-speech_92.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Andrej Donatovič Siňavskij ve Wikimedia Commons