Gennadij Ajgi
| Gennadij Ajgi | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Gennadij Lisin |
| Narození | 21. srpna 1934 Šajmurzino |
| Úmrtí | 21. února 2006 (ve věku 71 let) Moskva |
| Povolání | básník, spisovatel a překladatel |
| Národnost | čuvašská |
| Alma mater | Literární institut Maxima Gorkého |
| Literární hnutí | futurismus |
| Ocenění | Andrei Biely Prize (1987) Petrarca-Preis (1993) Zlatý věnec (1993) komandér Řádu umění a literatury (1998) Cena Jána Smreka (2004) … více na Wikidatech |
| Děti | Alexei Gennadjewitsch Aigi |
| Příbuzní | Eva Nikolaevna Lisina (sourozenec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Gennadij Nikolajevič Ajgi (Генна́дий Никола́евич Айги́, 21. srpna 1934 Šajmurzino – 21. února 2006 Moskva) byl ruský básník a překladatel čuvašské národnosti, výrazná osobnost samizdatové literatury.
První básně v čuvaštině publikoval roku 1949, v roce 1953 odešel do Moskvy, kde studoval Literární institut Maxima Gorkého. Jeho básnickým vzorem byl Boris Pasternak, po aféře s udělením Nobelovy ceny Pasternakovi byl Ajgi vyloučen ze školy. Od roku 1961 pracoval v Majakovského muzeu. Počátkem šedesátých let začal psát rusky; aby dal najevo, že se tím nezříká svého původu, změnil si zároveň původní příjmení Lisin na čuvašské rodové jméno Ajgi (z výrazu хайхи – „to je on“).[1]
Jeho meditativní lyrika, psaná převážně volným veršem, se vymykala z kánonu socialistického realismu a proto nebyla oficiálně publikována; první kniha Ajgiho poezie vyšla v SSSR až v roce 1991. Věnoval se překladatelské činnosti, díky němu vycházela v čuvaštině díla předních moderních básníků z celého světa, překládal také čuvašské autory do ruštiny. Ve své tvorbě navazoval na Velemira Chlebnikova, často experimentoval s prvky zvukové a vizuální poezie.[2] Významná byla jeho dlouholetá spolupráce s abstraktním malířem Igorem Vulochem, Ajgiho básně zhudebnili umělci jako Sofia Gubajdulina nebo Valentin Silvestrov. V závěru života Ajgi obdržel řadu ocenění: Cena Andreje Bělého, Petrarkova cena, Cena Jána Smreka, zlatý věnec Stružských večerů poezie, národní básník Čuvašské republiky, Řád umění a literatury, byl také nominován na Nobelovu cenu. V Čeboksarech je po něm pojmenována jedna z hlavních městských tříd.
V češtině vyšly Ajgiho básně časopisecky a ve výboru Mladá sovětská poezie, roku 1967 vydal Odeon sbírku Tady v překladu Olgy Maškové.
Gennadij Ajgi měl sedm dětí, syn Alexej Ajgi je hudebním skladatelem.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Государственный архив современной истории Чувашской Республики. www.gasi.archives21.ru [online]. [cit. 2017-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-26.
- ↑ Сергей Евгеньевич Бирюков: Року укор. Поэтические начала. М.: РГГУ, 2003.ISBN 5-7281-0566-1
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Gennadij Ajgi na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Gennadij Ajgi
- Nekrolog na iLiteratura (česky)
- Svaz mladých spisovatelů „Vavilon“ (rusky)
- The Times Literary Supplement (anglicky)
