Gennadij Ajgi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gennadij Ajgi
Rodné jméno Gennadij Lisin
Narození 21. srpna 1934
Šajmurzino
Úmrtí 21. února 2006 (ve věku 71 let)
Moskva
Národnost čuvašská
Stát SSSR
Alma mater Literární institut Maxima Gorkého
Literární hnutí futurismus
Podpis Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Gennadij Nikolajevič Ajgi (Генна́дий Никола́евич Айги́, 21. srpna 1934 Šajmurzino21. února 2006 Moskva) byl ruský básník a překladatel čuvašské národnosti, výrazná osobnost samizdatové literatury.

První básně v čuvaštině publikoval roku 1949, v roce 1953 odešel do Moskvy, kde studoval Literární institut Maxima Gorkého. Jeho básnickým vzorem byl Boris Pasternak, po aféře s udělením Nobelovy ceny Pasternakovi byl Ajgi vyloučen ze školy. Od roku 1961 pracoval v Majakovského muzeu. Počátkem šedesátých let začal psát rusky; aby dal najevo, že se tím nezříká svého původu, změnil si zároveň původní příjmení Lisin na čuvašské rodové jméno Ajgi (z výrazu хайхи – „to je on“).[1]

Jeho meditativní lyrika, psaná převážně volným veršem, se vymykala z kánonu socialistického realismu a proto nebyla oficiálně publikována; první kniha Ajgiho poezie vyšla v SSSR až v roce 1991. Věnoval se překladatelské činnosti, díky němu vycházela v čuvaštině díla předních moderních básníků z celého světa, překládal také čuvašské autory do ruštiny. Ve své tvorbě navazoval na Velemira Chlebnikova, často experimentoval s prvky zvukové a vizuální poezie.[2] Významná byla jeho dlouholetá spolupráce s abstraktním malířem Igorem Vulochem, Ajgiho básně zhudebnili umělci jako Sofia Gubajdulina nebo Valentin Silvestrov. V závěru života Ajgi obdržel řadu ocenění: Cena Andreje Bělého, Petrarkova cena, Cena Jána Smreka, zlatý věnec Stružských večerů poezie, národní básník Čuvašské republiky, Řád umění a literatury, byl také nominován na Nobelovu cenu. V Čeboksarech je po něm pojmenována jedna z hlavních městských tříd.

V češtině vyšly Ajgiho básně časopisecky a ve výboru Mladá sovětská poezie, roku 1967 vydal Odeon sbírku Tady v překladu Olgy Maškové.

Gennadij Ajgi měl sedm dětí, syn Alexej Ajgi je hudebním skladatelem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Государственный архив современной истории Чувашской Республики
  2. Сергей Евгеньевич Бирюков: Року укор. Поэтические начала. М.: РГГУ, 2003.ISBN 5-7281-0566-1

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]