Zdeněk Potužil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Potužil
Narození 25. srpna 1947 (69 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Zdeněk Potužil (* 25. srpna 1947 v Praze) je český televizní a divadelní režisér, scenárista, dramaturg, spisovatel a divadelní organizátor.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vyučený radiomechanik (1962-1965), po maturitě na SPŠ elektrotechnické (1965-1969) vystudoval DAMU - obor Organizace a správa divadel (1969-1974).

1967 začíná v litvínovském Docela malém divadle Miroslava Kováříka jako osvětlovač a technik.

V roce 1969 zakládá společně s Miki Jelínkem a Petrem Matějů Divadlo na okraji, v němž působí jako umělecký vedoucí, dramaturg a režisér do roku 1987 (zhruba 70 divadelních inscenací). Původně amatérský soubor se v roce 1974 profesionalizoval a stal se jedním z předních českých netradičních divadel.

1988-1989 člen Volného spojení režisérů (s Lucií Bělohradskou, Janem Bornou a Janem Uhrinem), 1989-1994 režisér Činoherního studia v Ústí n/L, 1994-2004 umělecký šéf (od 1996) a režisér Divadla Rokoko, scény Městských divadel pražských. Režíroval i ve švédském Linköpingu.

V televizi od roku 1980 téměř 500 režií a scénářů (od chvilek poezie po televizní inscenace, filmy, dokumenty a publicistiku). Řadu publicistických pořadů natočil ve společnosti Febio.

1974-1991 byl dramaturgem a vedoucím malostranského divadelního klubu USM Rubín.

V roce 1980 Cena ÚV SSM za uměleckou tvorbu.

V srpnu 2011 obnovil divadlo na okraji (s malým d a novým souborem).

Na podzim roku 2014 vydal knihu (sborník) pod názvem: "Život je krátký jak prásknutí bičem"

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Rodiče: JUDr. PHDr. František Potužil, Csc., právník a sociolog (1912-1996) a Danica Potužilová (rozená Bednářová), kloboučnice, v domácnosti, dělnice, sekretářka (1912-1997).

Syn Ivan (*1980) - od 1990 žil s matkou ve Švýcarsku, vystudoval dějiny umění na univerzitě v Lausanne.

Od r. 2007 žije Potužil v registrovaném partnerském svazku.

Divadlo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Divadlo na okraji[editovat | editovat zdroj]

  • Zpěvy Maldororovy (Comte de Lautréamont)
  • Dvanáct (A. Blok)
  • Stopy jdou ke mně (B. Reynek)
  • Máj (K. H. Mácha)
  • Knedlíkové radosti (V. Páral)
  • Labuť, která škrtí (N. Leskov)
  • Postřižiny (B. Hrabal)
  • Kuře na rožni (J. Šotola)
  • Švejci (J. Hašek)
  • Návod, jak hledat zlato (J. London)
  • Cesty (společný projekt s Divadlem na provázku, Hanáckým divadlem a Studiem Y)
  • Faust (J. W. Goethe)
  • Důvěřivé smlouvání s osudem (M. Jelínek, Z. Potužil)

Divadlo Rokoko[editovat | editovat zdroj]

  • Katova píseň (N. Mailer)
  • Querelle z Brestu (J. Genet)
  • Tajný deník Adriana Krtka (S. Townsendová)
  • Romeo a Julie (W. Shakespeare)
  • Veřejný deník Olina Houbičky (O. Houbička)
  • Na dotek (P. Marber)
  • V hodině rysa (P. Enquist)

Televize (výběr)[editovat | editovat zdroj]

ČST a ČT[editovat | editovat zdroj]

  • Labyrint světa (W. Osiatyński)
  • Faust (J. W. Goethe)
  • Nebe, peklo, ráj (Z. Salivarová)
  • Thanathea (I. Diviš)
  • Franz a Felice (I. Klíma)
  • Modrý Mauritius (J. Kašová)
  • Cykly Lapidárium, Zpověď, Velký vůz, Rozhovory, Knižní svět

Febio[editovat | editovat zdroj]

  • Cykly Gen, Zblízka, Jak se žije…

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]