Nody obecný
 Nody obecný | |
|---|---|
 Nody obecný v letu (Queensland, Austrálie) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | nody (Anous) |
| Binomické jméno | |
| Anous stolidus (Linné, 1758) | |
 Pohnízdní rozptyl Hnízdní rozšíření Areál rozšíření: Pohnízdní rozptyl Hnízdní rozšíření | |
| Synonyma | |
Sterna stolida Linnaeus, 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nody obecný (Anous stolidus), známý také pod názvem nody hnědý, je mořský pták z čeledi rackovití, největší druh nodyho. Hnízdí na tropických a subtropických ostrovech v Tichém, Atlantském i Indickém oceánu a mimo hnízdění jeho areál výskytu pokrývá v podstatě všechna tropická a subtropická moře.
Systematika
[editovat | editovat zdroj]Tento druh formálně popsal již švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 v 10. vydání Systema naturae pod binomickým jménem Sterna stolid.[2] Z rodu Sterna byl druh již v 19. století přeřazen do rodu Anous,[3] který vytyčil již anglický přírodovědec James Francis Stephens v roce 1826.[4] Druhové jméno stolidus pochází ze starořečtiny, ve které znamená „hloupý“.[5] Rozeznávají se čtyři poddruhy s následujícím rozšířením:[6]
- A. s. pileatus (Scopoli, 1786) – Rudé moře, Indický oceán a na východ až k Havaji a Velikonočnímu ostrovu;
- A. s. galapagensis Sharpe, 1879 – Galapágy;
- A. s. ridgwayi Anthony, 1898 – ostrovy západně od Mexika po Kostariku;
- A. s. stolidus (Linnaeus, 1758) – Karibik a tropická oblast Atlantiku.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Nody obecný má rozsáhlý areál rozšíření pokrývající většinu subtropických a tropických moří Indického, Tichého i Indického oceánu.[7] Celková početnost nodyjů obecných se v roce 2020 odhadovala na 1,2–2,1 milionu jedinců.[8]
Popis
[editovat | editovat zdroj]
Nody obecný dosahuje délky těla kolem 40–45 cm.[7] Rozpětí křídel se pohybuje kolem 79–86 cm,[7] váha těla je asi 200 g.[9] Tyto rozměry z nodyje obecného dělají největšího zástupce nodyjů.[7] Křídla jsou dlouhá a zašpičatělá, ocas je také velmi dlouhý s mělkým vykrojením uprostřed. Většina opeření je tmavě hnědá, avšak temeno a čelo jsou bílošedě popelavé. Od zobáku k oku vede černý proužek. Spodní strana křídel je šedohnědá, podél okrajů tmavě hnědá, uprostřed se světlým panelem. Zobák je černý, stejně jako nohy. Blány jsou o něco světlejší.[9][10]
Biologie
[editovat | editovat zdroj]_with_chick_Michaelmas_Cay.jpg)
Živí se hlavně menšími rybkami, ale sezobne i hlavonožce, měkkýše nebo medúzy. Potravu sbírá z vody vyzobáváním nebo otevřeným zobákem zajede těsně pod hladinu během letu. Jedná se o schopné letce s velmi dobrou orientací; v Mexickém zálivu byli nodyjové obecní vypuštění 1900 km svých hnízdišť. Již po pěti dnech se však dokázali do svých hnízdišť vrátit.[11] Typicky se pohybuje v hejnech o cirka 50–100 jedincích, občas je3t2 mnohem větších.[8]
Hnízdění
[editovat | editovat zdroj]
V některých tropických oblastech se může rozmnožovat po celý rok, ale např. v jižním Pacifiku zahnizďuje na jaře a počátkem léta. Hnízdí v koloniích, často ve společenství rybáků černohřbetých (v některých oblastech, jako je novozélandský Curtisův ostrov, však hnízdí samostatně).[9] Při hnízdění v koloniích se může jednat o obří kolonie přesahující 100 000 hnízdních párů.[8] Hnízdo představuje je málo upravená hromádka klestí, mořských řas a listů slepená guánem. Hnízdí na stromech nebo v křoví, občas na zemi nebo na útesech. Samice klade jen jedno vejce o rozměru 53×36 mm a váze 36 g. Jeho barva je krémově bílá s červenohnědými skvrnkami. Inkubace je sdílena oběma partnery po dobu kolem 30–35 dní. Ptáčata se rodí obalena bílým prachem. Rodiče je zahřívají po dobu kolem dvou týdnů, první let nastává ve věku 42–56 dní. Po skončení hnízdění dochází u nodyjů obecných k rozptylu, během kterého zalétávají na volný oceán i stovky kilometrů od pobřeží.[9] Nody obecný se může dožít až 27 let.[10]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Globální populace nodyjů obecných není v ohrožení a druh je proto hodnocen jako málo dotčený. V minulosti v koloniích nodyho docházelo ke sběru vajec lidmi; sběr v menší míře na lokální úrovni pokračuje dodnes. Na ostrovech Dry Tortugas a Ascension je druh ohrožen invazivní krysou obecnou.[8]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
- ↑ LINNAEUS, Carolus. Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata. 10. vyd. Stockholm: Holmiae. (Laurentii Salvii), 1758. Dostupné online. S. 137. (latinsky)
- ↑ Checklist Committee. Checklist of the birds of New Zealand, Norfolk and Macquarie Islands, and the Ross Dependency, Antarctica. 5. vyd. Wellington: Ornithological Society of New Zealand, 2022. Dostupné online. S. 91. (anglicky)
- ↑ STEPHENS, James Francis; GRIFFIT. General zoology, or Systematic natural history, by George Shaw. Svazek v.13:pt.1-2 (1825). London: Printed for G. Kearsley, 1826 (na titulní straně je rok 1825). 726 s. Dostupné online. S. 139. (anglicky)
- ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 366.
- ↑ Noddies, skimmers, gulls, terns, skuas, auks. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1, 2024 [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d HARRISON, Peter. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1983. ISBN 0-395-33253-2. S. 388–389.
- ↑ a b c d Anous stolidus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2024-04-04]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22694794A168889812.en. (anglicky)
- ↑ a b c d HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books, 2015. ISBN 9780143570929. S. 140, 358-359. (anglicky)
- ↑ a b Birds of North America. Příprava vydání François Vuilleumier. New York, US: DK Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-0-7440-2053-3. S. 249. (anglicky)
- ↑ Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 246. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HARRISON, Peter. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1983. ISBN 0-395-33253-2. S. 388–389.
- HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books, 2015. ISBN 9780143570929. (anglicky)
- HIGGINS, P. J.; DAVIES, S.J.J.F, 1996. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds: Volume 3, Snipe to pigeons. Svazek 3. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530704. (anglicky)
- Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu nody obecný na Wikimedia Commons - Galerie nody obecný na Wikimedia Commons
