Nikolaus Pejacsevich
Nikolaus hrabě Pejacsevich | |
---|---|
Velitel 4. armádního sboru v Budapešti | |
Ve funkci: 1886 – 1890 | |
Předchůdce | Leopold von Edelsheim-Gyulai |
Nástupce | Rudolf Ferdinand z Lobkowicz |
Generální inspektor jezdectva | |
Ve funkci: 1874 – 1886 | |
Předchůdce | Leopold von Edelsheim-Gyulai |
Nástupce | Leopold von Croÿ-Dülmen |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál jezdectva (1883), polní podmaršál (1875), generálmajor (1870) |
Narození | 27. července 1833 Retfala |
Úmrtí | 6. července 1890 (ve věku 56 let) Bad Gastein |
Titul | hrabě |
Rodiče | Petr Pejačević z Virovitice |
Příbuzní | Ludovika Barbora Pejačevićová a Ladislaus Pejacsevich (sourozenci) |
Profese | důstojník |
Ocenění | Řád zlatého rouna (1887) |
Commons | Nikolaus Pejacsevich (1833-1890) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nikolaus hrabě Pejacsevich z Veröcze (německy Nicolaus Graf Pejacsevich von Veröcze, maďarsky veröczei gróf Pejácsevich Miklós, chorvatsky Nikola grof Pejačević Virovitički) (27. července 1833 Retfala – 6. července 1890 Bad Gastein) byl rakousko-uherský generál. Od mládí sloužil v armádě a vyznamenal se v několika válečných taženích, rychle postupoval v hodnostech a několik let zastával post císařského pobočníka. V bitvě u Hradce Králové přišel o ruku (1866).[1]. Ve vojsku nadále zastával vysoké funkce a v hodnosti generála jezdectva (1883) byl nakonec velitelem 4. armádního sboru v Budapešti (1886–1890). V roce 1887 se stal rytířem Řádu zlatého rouna. Vzhledem k celoživotní službě u jezdectva proslul mimo jiné jako odborník na chov koní a byl také propagátorem dostihových závodů.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze starého chorvatského šlechtického rodu Pejačevićů povýšeného v roce 1772 do hraběcího stavu, narodil se jako nejmladší syn chorvatského politika Petra Pejačeviće (1804–1887), ministra uherské vlády. Matka Františka (1804–1875) pocházela z rodu Esterházyů.[2][3] Nikolaus vstoupil jako kadet v roce 1849 k 6. pluku lehké jízdy, zúčastnil se bojů proti maďarským povstalcům a ještě téhož roku byl povýšen na poručíka. Poté sloužil u 1. husarského pluku a v roce 1851 byl povýšen na rytmistra.[4] V roce 1857 získal hodnost majora a stal se křídelním pobočníkem Františka Josefa. Ve funkci císařského pobočníka se zúčastnil války se Sardinií (1859) a v roce 1861 byl povýšen na podplukovníka. Téhož roku byl uvolněn z funkce císařského pobočníka a stal se štábním důstojníkem husarského pluku č. 11. V roce 1864 byl povýšen na plukovníka[5] a jako velitel 9. husarského pluku se zúčastnil dánsko-německé války. Se svým plukem se pak v rámci 1. jezdecké divize[6] zúčastnil i prusko-rakouské války, bojoval v bitvě u Jičína a v bitva u Hradce Králové přišel o ruku.
V roce 1869 byl jmenován velitelem 14. jezdecké divize v Prešpurku a o rok později dosáhl hodnosti generálmajora (1870).[7] V letech 1871–1874 zastával funkci císařského generálního pobočníka a v letech 1874–1886 byl generálním inspektorem jezdectva.[8] Mezitím byl v roce 1875 povýšen na polního podmaršála a k datu 1. května 1883 na generála jezdectva.[9][10][11] V závěru své kariéry byl nakonec v letech 1886–1890 velitelem 4. armádního sboru v Budapešti.[12][13][14]
Zemřel svobodný a bezdětný v roce 1890 ve věku nedožitých 57 let v Bad Gasteinu.
Jeho starší bratr Ladislaus (1828–1916) sloužil krátce také v armádě, později působil u císařského dvora a byl dlouholetým nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla Ludvíka.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]V roce 1857 byl jmenován c. k. komořím a jako generální inspektor jízdy obdržel v roce 1874 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[15] Od roku 1883 byl čestným majitelem 2. dragounského pluku dislokovaného v Šoproni a později ve Vídeňském Novém Městě.[16] Během vojenské služby byl několikrát vyznamenán, ve funkci císařského pobočníka získal řad ocenění i od zahraničních panovníků.[17] V roce 1887 byl jmenován rytířem Řádu zlatého rouna.[18]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád zlatého rouna (1887)
- Řád železné koruny I. třídy (1884)
- komandérský kříž Řádu sv. Štěpána (1874)
- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád svaté Anny (Rusko)
- Řád svatého Vladimíra (Rusko)
- Řád sv. Stanislava (Rusko)
- velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
- Řád černé orlice (Německo)
- Řád pruské koruny II. třídy (Německo)
- důstojník Řádu čestné legie (Francie)
- Řád svatých Mořice a Lazara (Itálie)
- Řád italské koruny (Itálie)
- rytíř Řádu Albrechtova (Sasko)
- rytíř Řádu Fridrichova (Württembersko)
- Domácí a záslužný řád vévody Petra Fridricha Ludvíka (Oldenbursko)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIX.; Praha, 1902 (reprint 2000); s. 406 (heslo Pejačević) ISBN 80-7185-274-0
- ↑ Rodina Petra Pejacseviche na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen Pejacsevichů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 447 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 100, 403 dostupné online
- ↑ Přehled velení rakouské Severní armády v prusko-rakouské válce na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 142, 595 dostupné online
- ↑ Kais. Königl Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 78dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 86, 114 dostupné online
- ↑ Služební postup Nikolause Pejacseviche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 135 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1889; Gotha, 1889; s. 735–736 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 96, 115 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 261, 267 dostupné online
- ↑ 2. dragounský pluk na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Nikolause Pejacseviche in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 288 dostupné online
- ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Uherští šlechtici
- Chorvatští šlechtici
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Tajní radové
- Císařští komoří
- Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna
- Nositelé Královského řádu svatého Štěpána
- Nositelé Řádu svaté Anny
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu svatého Vladimíra
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Rytíři Řádu černé orlice
- Nositelé Řádu italské koruny
- Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu Fridrichova
- Nositelé Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka
- Důstojníci Řádu čestné legie
- Narození 27. července
- Narození v roce 1833
- Narození v Osijeku
- Úmrtí 6. července
- Úmrtí v roce 1890