NK buňka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

NK buňka (z angl. natural killer cell, tedy „přirozený zabiják“) je velká granulární buňka imunitního systému, která je řazena mezi lymfocyty po bok B-buněk a T-buněk, ale na rozdíl od nich se řadí do přirozené větve imunity. Vyvíjí se v kostní dřeni (popřípadě může vznikat i v lymfatické uzlině) ze společného lymfoidního progenitoru (z angl. common lymphoid progenitor, CLP), který dává vzniknout právě B-buňkám, T-buňkám a přirozeným lymfoidním buňkám (z angl. innate lymphoid cells, ILCs), mezi které se NK buňky řadí.[1]

Přirozené lymfoidní buňky se hlavně podle produkovaných cytokinů dělí na tři skupiny. Skupina 1 ILCs sekretuje IFN-γ a řadí se sem NK buňky a ILC1 buňky. Skupina 2 ILCs produkuje převážně IL-5 a IL-13 a patří sem ILC2 buňky. Poslední skupina 3 ILCs je charakterizována produkcí IL-22 a/nebo IL-17 a obsahuje LTi buňky, NCR- ILC3 a NCR+ ILC3 buňky.[2]

Mezi hlavní efektorové funkce NK buněk se řadí cytotoxicita a poté sekrece cytokinů a to hlavně INF-γ, který dále aktivuje makrofágy, T-buňky a dendritické buňky. NK buňky hrají roli v brzké imunitní odpovědi proti virům, kdy jsou schopny rozpoznat a zabít napadené buňky, a dále také v protinádorové imunitě, kde za určitých okolností rozpoznávají transformované nádorové buňky a také v nich indukují apoptózu.[3]

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Hlavní funkcí NK buněk je cytotoxicita. NK buňky pomocí svých povrchových receptorů rozpoznávají ligandy na membránách cílových buněk a pokud jsou touto interakcí aktivovány, dojde k exocytóze granul s perforinem a granzymem, čímž indukují apoptózu v cílové buňce.[4] Dále NK buňky svou produkcí cytokinů a chemokinů mohou ovlivňovat další buňky imunitního systému.[3]

Povrchové receptory NK buněk[editovat | editovat zdroj]

Zda dojde k aktivaci NK buněk a následné cytolýze cílových buněk, rozhoduje rovnováha signalizace aktivačních a inhibičních povrchových receptorů.[4]

Inhibiční receptory[editovat | editovat zdroj]

Inhibiční receptory NK buněk rozpoznávají na cílových buňkách hlavně molekuly MHC I. Signalizují pomocí intracelulární části receptoru, na které se nachází ITIM (zkr. angl. immunoreceptor tyrosin-based inhibitory motif). [5]

  • KIR (zkr. angl. killer immunoglobulin-like receptors) - jsou receptory patřící do imunoglobulinové rodiny a rozeznávají MHC I, jsou exprimovány na lidských buňkách
  • CD94/NKG2A - receptor tvořící heterodimer, patří do C-type lektinové rodiny, rozpoznává neklasické MHC I molekuly a je exprimován jak na lidských, tak myších buňkách
  • Ly49 - myší analog lidských KIR receptorů

Aktivační receptory[editovat | editovat zdroj]

Aktivační receptory NK buněk obecně rozpoznávají povrchové molekuly, které jsou exprimovány a translokovány na membránu při buněčném stresu. Aktivační receptory nesignalizují přímo pomocí intracelulární části receptoru, ale využívají k tomu adaptorové molekuly, na kterých se pro změnu nachází ITAM (zkr. angl. immunoreceptor tyrosin-based activating motif). [5]

  • NKG2D - homodimer, mezi nejvýznamnější ligandy patří MIC-A, MIC-B, které jsou hodně exprimovány v nádorových buňkách jako odpověď na poškození DNA, a pak ULBP1, ULBP2, ULBP3 a ULBP4
  • NCR (zkr. angl. natural cytotoxicity receptors) - patří také do imunoglobulinové rodiny, asi nejvíce prozkoumanými variantami jsou NKp46 a NKp30, tyto receptory obecně rozpoznávají ligandy na nádorových buňkách i virem infikovaných buňkách
  • KIR, Ly49 - některé varianty těchto receptorů mohou mít naopak aktivační funkci
  • FcγRIII (CD16) - receptor specifický pro Fc část IgG protilátek, které opsonizují cílové buňky, zprostředkovává ADCC (zkr. angl. antibody-dependent cellular cytotoxicity) [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VIVIER, Eric; VAN DE PAVERT, Serge A; COOPER, Max D. The evolution of innate lymphoid cells. Nature immunology. 2016-06-21, roč. 17, čís. 7, s. 790–794. PMID: 27328009 PMCID: PMC5287353. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1529-2908. DOI:10.1038/ni.3459. PMID 27328009. 
  2. SPITS, Hergen; ARTIS, David; COLONNA, Marco. Innate lymphoid cells--a proposal for uniform nomenclature. Nature Reviews. Immunology. 2013-2, roč. 13, čís. 2, s. 145–149. PMID: 23348417. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1474-1741. DOI:10.1038/nri3365. PMID 23348417. 
  3. a b c VIVIER, Eric; TOMASELLO, Elena; BARATIN, Myriam. Functions of natural killer cells. Nature Immunology. 2008-5, roč. 9, čís. 5, s. 503–510. PMID: 18425107. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1529-2916. DOI:10.1038/ni1582. PMID 18425107. 
  4. a b CAMPBELL, Kerry S.; HASEGAWA, Jun. NK cell biology: An update and future directions. The Journal of allergy and clinical immunology. 2013-9, roč. 132, čís. 3, s. 536–544. PMID: 23906377 PMCID: PMC3775709. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 0091-6749. DOI:10.1016/j.jaci.2013.07.006. PMID 23906377. 
  5. a b PEGRAM, Hollie J.; ANDREWS, Daniel M.; SMYTH, Mark J. Activating and inhibitory receptors of natural killer cells. Immunology and Cell Biology. 2011-2, roč. 89, čís. 2, s. 216–224. PMID: 20567250. Dostupné online [cit. 2019-01-31]. ISSN 1440-1711. DOI:10.1038/icb.2010.78. PMID 20567250. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]