Reakce štěpu proti hostiteli
| reakce štěpu proti hostiteli | |
|---|---|
| Klasifikace | |
| MKN-10 | T86.0 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reakce štěpu proti hostiteli označovaná jako GvHD (anglicky graft versus host disease) je hlavní zdravotní komplikace po přijetí transplantátu kmenových buněk od geneticky odlišné osoby. GvHD spočívá v reakci T-buněk přítomných ve štěpu proti buňkám příjemce. T-buňky rozeznávají tkáňové antigeny příjemce jako cizorodé a reagují proti nim.[1]
Někteří lidé trpí po transplantaci mírnou formu tohoto onemocnění, které netrvá dlouho. Na druhou stranu někteří mohou trpět závažnou formou, která může být i smrtelná. GvHD se může vyskytnout i po krevní transfúzi poskytnuté imunodeficientnímu člověku, pokud krevní elementy nebyly předem ozářeny.[2]
Typy a symptomy[editovat | editovat zdroj]
GvHD se rozdělují na akutní a chronické:
- Akutní GvHD se vyskytuje prvních sto dní po transplantaci a je výsledkem reaktivity zralých T-lymfocytů dárce přítomných v transplantátu zaměřených proti hlavním nebo minoritním MHC (z angl. major histocompatibility complex) příjemce. Postihuje především játra, žaludek, střeva a kůži. Akutní GvHD je doprovázena vyrážkou, která může přejít v tvorbu puchýřů, dále pak průjmem, tmavou močí, nechutenstvím k jídlu či krví ve stolici.
- Chronické GvHD nastává po více než sto dnech od transplantace a postihuje hlavně kůži, ústa, klouby a oči. Mezi hlavní symptomy chronické formy patří bolest a ztuhlost kloubů, obtížné otvírání úst, kašel, potíže s dýcháním a změna struktury pokožky.[3]
Mechanismus[editovat | editovat zdroj]
Patofyziologie GVHD zahrnuje tři fáze:
- Aktivace APC (z angl. antigen presenting cells)
- Aktivace, proliferace, diferenciace a migrace effektorových buněk
- Cílová destrukce tkáně
Aktivace APC nastává v první fázi GvHD. Před samotnou transplantací hematopoetických kmenových buněk ozařování či chemoterapie vede k poškození a k aktivaci hostitelských tkání, zejména střevní sliznice. To umožňuje vstup mikrobiálním produktům do oběhu a stimulaci prozánětlivých cytokinů jako IL-1 a TNF-α. Tyto prozánětlivé cytokiny zvyšují expresi MHC a adhezních molekul na APC, čímž zvyšují schopnost APC prezentovat antigen.[4]
Druhá fáze se vyznačuje aktivací efektorových buněk. Aktivace dárcových T-buněk dále zvyšuje expresi MHC a adhezivních molekul, chemokinů a expanzi CD8+ a CD4+ T-buněk a B-buněk hosta.
V poslední fázi tyto efektorové buňky migrují do cílových orgánů a zprostředkovávají poškození tkáně, což vede k multiorgánovému selhání.[5]
Léčba[editovat | editovat zdroj]
Cyklosporin a takrolimus jsou inhibitory kalcineurinu. Obě látky jsou strukturně odlišné, ale mají stejný mechanismus účinku. Cyklosporin se váže na cytosolový protein Peptidyl-prolyl cis-trans izomerázu A (známý pod názvem cyklofilin), zatímco takrolimus se váže na cytosolický protein Peptidyl-prolyl cis-trans izomerázu FKBP12. Tyto komplexy inhibují kalcineurin, blokují defosforylaci transkripčního faktoru NFAT aktivovných T-buněk a jeho translokaci do jádra.[6] Standardní profylaxe zahrnuje užívání cyklosporinu po dobu šesti měsíců společně s methotrexátem. Hladiny cyklosporinu by měly být udržovány nad 200 ng/ml.[7]
Antithymocytový globulin (ATG) podaný před transplantací snižuje riziko akutního GvHD. Nemá vliv na délku přežití, pravděpodobně kvůli zvýšenému riziku infekce.[8]
Další látky, které byly studovány pro GvHD profylaxi jsou například: sirolismus, pentostatin a alemtuzamab.[7]
ECP (z angl. extracorporeal photopheresis) je imunomodulační postup, při kterém se lymfocyty shromažďují a mísí s 8-methoxypsoralenem. Ten interkaluje do DNA lymfocytů a zvyšuje náchylnost k apoptóze při vystavení ultrafialovému světlu. Lymfocyty se pak pacientovi vrací.[7]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ HOŘEJŠÍ, Václav; BARTŮŇKOVÁ, Jiřina; BRDIČKA, Tomáš; ŠPÍŠEK, Radek. Základy Imunologie. Praha: TRITON, 2013.
- ↑ What is graft versus host disease (GvHD)? [online]. cancerresearchuk.org, rev. 2020-06-11 [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GVHD signs and symptoms [online]. bethematch.org, 2017-11-21 [cit. 2020-11-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-04. (anglicky)
- ↑ RONCAROLO, Maria-Grazia; BATTAGLIA, Manuela. Regulatory T-cell immunotherapy for tolerance to self antigens and alloantigens in humans. Nature Reviews Immunology. Roč. 7, čís. 8, s. 585–598. Dostupné online. DOI 10.1038/nri2138.
- ↑ ZHANG, Lingling; CHU, Jianhong; YU, Jianhua. Cellular and molecular mechanisms in graft-versus-host disease. Journal of Leukocyte Biology. 2016-02-01, roč. 99, čís. 2, s. 279–287. PMID: 26643713. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-08. ISSN 0741-5400. DOI 10.1189/jlb.4ru0615-254rr. PMID 26643713. (anglicky) Archivováno 8. 2. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ LIU, J; FARMER, JD Jr; LANE, WS. Calcineurin is a common target of cyclophilin-cyclosporin A and FKBP-FK506 complexes. Cell. Aug 23, roč. 1991, s. 807–15. Dostupné online [cit. 2017-08-30].
- ↑ a b c Graft Versus Host Disease Treatment & Management: Medical Care, Surgical Care, Consultations. Medscape. 2017-08-02. Dostupné online [cit. 2017-08-13].
- ↑ DURRANT, S.; MOLLEE, P.; MORTON, A. J. Combination therapy with tacrolimus and anti-thymocyte globulin for the treatment of steroid-resistant acute graft-versus-host disease developing during cyclosporine prophylaxis. British Journal of Haematology. 2001-04-01, roč. 113, čís. 1, s. 217–223. Dostupné online [cit. 2017-08-13]. ISSN 1365-2141. DOI 10.1046/j.1365-2141.2001.02741.x. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu reakce štěpu proti hostiteli na Wikimedia Commons
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.