Autoimunita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Autoimunita je stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na struktury organismu vlastní, které tím zpravidla poškozuje. Jedná se jinými slovy o imunitní odpověď na tělu vlastní antigeny. Mnohdy taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění, k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida nebo třeba Sjögrenův syndrom, či celiakie; celkově postihují autoimunitní choroby asi 3% populace (ženy častěji).[1] Významově opačným termínem je autotolerance, tedy schopnost organismu tolerovat struktury jemu vlastní. Porucha autotolerance je tak vlastně příčinou autoimunity.

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Důvody vzniku autoimunitní choroby mohou být velice různorodé. Některé z nich jsou způsobené mutacemi v genomu či špatnou funkcí hormonů: tyto jsou tedy vlastně do jisté míry geneticky a pohlavně podmíněné. Jiné se však projeví až během života jako vedlejší příznaky nevhodné imunitní reakce, například vlivem infekce (např. vlivem molekulárních mimikry), UV záření, farmak a jiných chemických látek.[2]

Infekce zpravidla rozhází jakousi vnitřní molekulární rovnováhu uvnitř těla, dojde k uvolnění látek do míst, kde se běžně nevyskytují, k produkci obranných chemických látek (cytokinů), které mohou měnit expresi genomu, ale infekce také silně aktivuje některé části imunitního systému. Vlivem UV záření, léků a jiných chemických látek může dojít k modifikaci autoantigenů. Někdy tělo reaguje na jinak normální složky potravy: na gluten při celiakii.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Základy imunologie– opakováni pro kurz Poruchy imunity [online]. Dostupné online. 
  2. a b VERNEROVÁ, Eva. Autoimunita. Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál 2. Lékařské fakulty, 18.9.2009. Dostupné online.