Moudivláček lužní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMoudivláček lužní
alternativní popis obrázku chybí
Moudivláček lužní (samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďmoudivláčkovití (Remizidae)
Rodmoudivláček (Remiz)
Binomické jméno
Remiz pendulinus
(Linné, 1758)
Rozšíření druhu moudivláček lužní
Rozšíření druhu moudivláček lužní
Rozšíření druhu moudivláček lužní
      hnízdiště
      celoroční výskyt
      migrace
      zimoviště
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) je malý zpěvný pták z čeledi moudivláčkovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Moudivláček lužní je druh s výraznou zeměpisnou proměnlivostí. Rozlišují se 4 poddruhy, z nichž v Evropě žijí 2.

  • R. p. pendulinus – moudivláček lužní evropský obývá téměř celý evropský areál.
  • R. p. caspius – moudivláček lužní kaspický žije v okolí Kaspického moře.

Další 2 poddruhy se vyskytují v Malé a Přední Asii.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

  • Délka těla: 10–11,5 cm[3]
  • Rozpětí křídel: 16–17,5 cm
  • Hmotnost: 8–11,3 g[2]

Menší než vrabec, s kuželovitým a zašpičatělým zobákem. Samec má černou masku přes oči, světle šedé temeno a šíji a rudohnědý pláštík a hřbet. Od samice se liší širší maskou přes oči, tmavším, rudohnědě zbarveným hřbetem a výraznějším, červenohnědým skvrněním na hrudi. Mladí ptáci jsou matnější, s nezřetelnou maskou, žlutavě šedohnědým hřbetem a šedobéžovým temenem. Je velmi aktivní, hbitě prolézá rákosím nebo tenkými větvemi stromů, často visí vzhůru nohama. Létá lehce a pružně.[3]

Hlas[editovat | editovat zdroj]

Ozývá se tenkým a protáhlým, pomalu klesajícím „síííh“, které je o něco táhlejší a slabší než volání strnada rákosního a měkčí a více klesající než volání červenky obecné. Zpěv je tichý, tvořený jednoduchým popěvkem obsahujícím vábení prostoupené zřetelně oddělenými vysokými trylky.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Moudivláček lužní má evropský typ rozšíření, zahrnující jižní část Eurasie východně až po východní Čínu a Korejský poloostrov.[4] Jeho areál je však značně mozaikovitý. Převážně stálý druh, část severnějších populací táhne jihozápadním a jižním směrem a zimuje především ve Středomoří.[2] Evropská populace je odhadována na 210 000–420 000 párů.[5]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí pravidelně, ale pouze místně v nížinách a ojediněle i ve středních polohách (nejvýše zaznamenán na Šumavě v nadmořské výšce 750 m n. m.). Během 19. století nebyl z Čech znám vůbec a vzácně se vyskytoval pouze na Moravě. K rozšiřování obsazených lokalit začalo docházet až na počátku 20. století, v současné době jsou hlavními hnízdními oblastmi Polabí, Podkrušnohoří, jihočeská rybniční pánev, jižní a střední Morava a Ostravsko. Celková početnost je dlouhodobě odhadována na 2500–5000 párů.[6]

Tah[editovat | editovat zdroj]

Ptáci z ČR jsou tažní. Přílet na naše území probíhá hlavně na konci března a na začátku dubna, odlet vrcholí v říjnu.[2]

Prostředí[editovat | editovat zdroj]

K hnízdění vyhledává listnaté stromové porosty v blízkosti vod, také mladé porosty u zarostlých mokřadů. Na hnízdišti vyžaduje dobře přístupné stromy s tenkými, převislými větvemi (bříza, vrba, olše).[2][3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdo moudivláčka lužního

Polygamní druh. Samci se na hnízdiště vrací dříve než samice a krátce poté začínají se stavbou hnízda. K tomu se pak za intenzivního volání a zpěvu snaží nalákat samice a v případě, že uspějí, dostavují hnízdo oba ptáci společně. V opačném případě samci začínají se stavěním základů dalších hnízd. Hnízdo moudivláčka lužního je v našich podmínkách zcela ojedinělé, vakovité, zavěšené na elastických větvích stromů nebo keřů. Je postaveno z lýkových vláken divokého chmele a kopřiv a plstnatých nažek topolů nebo vrb. Samci po výběru vhodné větvičky začínají jejím ovinutím lýkovým nápletem a pokračují stavbou smyčky z dlouhých vláken, vyznačující podélný průřez hnízda (tzv. houpačka). Velikost houpačky je důležitá, neboť jde o určující faktor, kterým se řídí samice při výběru partnera. Následující fází, na které se už v různé míře podílí i samice, je stavba stěn, která postupuje ode dna směrem nahoru, a nakonec stavba vletové trubice, která bývá vyspravována i v průběhu hnízdění. Hnízdo je v konečné fázi vysoké 13,5–18 cm, jeho vnější průměr se pohybuje mezi 8–15 cm a tloušťka stěn mezi 0,5–1 cm.[2]

Remiz pendulinus

Ročně mívá jednu až dvě snůšky po 5–8 čistě bílých vejcích o rozměrech 16,2 × 10,5 mm. Délka inkubace je 13 dnů, sedí samotná samice. Mláďata jsou krmena pouze samicí, někdy ji však samec pomáhá a ve vzácných případech dokonce zcela zastupuje, a hnízdo opouštějí po 20–22 dnech. Někdy se po vyvedení vzdalují i několik kilometrů od hnízda, jindy se do něj až 3 týdny vrací. Pohlavně dospívají v 2. roce života.[2]

Z 53 hnízd v Severomoravském kraji byla mláďata úspěšně vyvedena z 27 (49 %). Ztráty bývají způsobeny nejčastěji dobrovolným opuštěním snůšky hnízdícími ptáky z důvodu vzájemných konfliktů nebo vlivem nepříznivého počasí.[2]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

V potravě moudivláčka lužního převládají drobní bezobratlí, zvláště pavouci, brouci a vajíčka a housenky motýlů, které hledá hlavně na rákosových stéblech a latech a palicích orobince, které doslova rozcupovává. Mimo živočišné potravy se živí také nektarem a v zimním období i malými semeny travin a rákosu.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků European Penduline Tit na anglické Wikipedii a Remiz na polské Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. a b c d e f g h i j HUDEC, K. a kol. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha: Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7. 
  3. a b c d SVENSSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha: Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7. 
  4. CEPÁK, J. a kol. Atlas migrace ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Aventinum, 2008. ISBN 978-80-86858-87-6. 
  5. BirdLife International (2012): Eurasian Penduline-tit Remiz pendulinus Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine..
  6. Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]