Přeskočit na obsah

Milan Stanislav Ďurica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. Milan Stanislav Ďurica, SDB
Osobní údaje
Datum narození13. srpna 1925
Místo narozeníKrivany
Datum úmrtí25. ledna 2024 (ve věku 98 let)
Místo úmrtíBratislava
Povoláníspisovatel, historik, politolog, pedagog, vysokoškolský učitel, katolický kněz, katolický teolog a překladatel
Alma materPadovská univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Milan Stanislav Ďurica (13. srpna 1925, Krivany – 25. ledna 2024, Bratislava) byl slovenský historik, publicista, překladatel a římskokatolický kněz žijící do roku 1998 v Itálii. Zaměřoval se zejména na slovenské dějiny.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Studoval v Turíně, Ženevě, Lovani a postgraduální studium absolvoval ve Vídni, Padově, Bonnu a Kolíně nad Rýnem. Teologickou disertaci psal o turínském plátně, habilitaci v oboru politických věd získal v Padově.

V roce 1956 se stal profesorem teologie na Salesiánské vysoké škole teologické v Abano Terme, v roce 1967 profesorem politických a ústavních dějin východoevropských států a nějakou dubu vyučoval i slovenštinu na Padovské univerzitě. Stal se spoluzakladatelem a generálním tajemníkem Ústredia slovenských katolíckych študentov a intelektuálov (ÚSKI), členem předsednictva a posléze předsedou Slovenského ústavu v Římě (SÚR) a redaktorem jeho ročenky Slovak Studies.V souvislosti s přípravami a průběhem Druhého vatikánského koncilu byl odborným poradcem (peritus) papežské komise pro disciplínu kléru a laiků.[1] V roce 1969 založil středisko východoevropských studií (Centro di studi sull'Europa orientale). Založil a redigoval ročenku Institutu slovanské filologie při Univerzitě v Padově, Il Mondo Slavo. Byl spoluautorem několika encyklopedií. Je výborným znalcem západních archivů a knihoven.

V roce 1995 obdržel od italského prezidenta vysoké vyznamenání „Za zásluhy Italské republiky“.[2] Na Vánoce roku 1997 úplně ztratil sluch, odešel do důchodu a v roce 1998 se vrátil na Slovensko.

Od roku 1993 působil jako profesor církevních dějin na Cyrilo-metodějské bohoslovecké fakultě UK v Bratislavě. Na Slovensku se zasadil o založení Slovenského historického ústavu v Římě a Ústavu dějin křesťanství na Slovensku (1996).[1]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Podle Jubilejního sborníku vydaného na jeho počest napsal asi 1700 bibliografických jednotek. Krom toho se věnoval překladům do slovenštiny a italštiny.

Dejiny Slovenska a Slovákov

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 vydal komentovanou chronologii slovenských dějin „Dějiny Slovenska a Slováků“ (Dejiny Slovenska a Slovákov), jejíž druhé vydání bylo v roce 1996 z iniciativy tehdejší ministryně školství Evy Slavkovské distribuováno jako učební pomůcka pro slovenské školy. Distribuce knihy byla částečně financována z fondů EU.

Na počátku roku 1997 se ke knize postavili výrazně kriticky někteří pracovníci Historického ústavu Slovenské akademie věd, Slovenský svaz protifašistických bojovníků a slovenští židé.[3] Vzhledem ke spolufinancování z peněz Evropské unie se kauza dostala na mezinárodní úroveň. Ministerstvo školství bylo pod tlakem EU donuceno v červenci 1997 nedoporučit knihu používat jako učební pomůcku ve školách. 24. září 1997 zorganizovala Křesťansko-sociální unie (KSÚ) tiskovou konferenci na obranu jeho knihy, kde její odpůrce označila za marxisty a čechoslovakisty. V knize „Přiblížit se k pravdě“ (Priblížiť sa k pravde) uvedl odborné argumenty ve prospěch své knihy. Kniha se od té doby na Slovensku dočkala dalších vydání.

Jozef Tiso (1887–1947), životopisný profil

[editovat | editovat zdroj]

Kniha je psána s otevřenými sympatiemi k Jozefu Tisovi, je považována za polemickou a kontroverzní[kým?]. Autor v ní mimo jiné navrhuje Tisovo blahořečení. Podle slovenského historika Ivana Kamence v ní Ďurica manipuluje s historickými fakty.[4][5]

Známá díla

[editovat | editovat zdroj]
  • La Slovacchia a le sue relazioni politiche con la Germania 1938–1945. Vol I. (Padova 1964)
  • Die Slowakei in der Märzkrise 1939 (1964)
  • Dr. Jozef Tiso and the Jewish Problem in Slovakia (1957)
  • Dejiny Slovenska a Slovákov (Slov. ped. nakladateľstvo Brat. 1995)
  • Priblížiť sa k pravde (Bratislava 1997)
  • Milan Rastislav Štefánik vo svetle talianskych dokumentov (THB 1998)
  • Jozef Tiso (1887–1947), Životopisný profil. (Lúč, Bratislava, 2006)
  • Židia zo Slovenska v dejinách kultúry a vedy (Lúč, Bratislava, 2008)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Stanislav Ďurica na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Profesor Milan S. Ďurica bude prednášať o histórii Slovenska[nedostupný zdroj]
  2. ↑ PROFIL: Historik Milan Ďurica mal 85. narodeniny. www.postoy.sk [online]. [cit. 2012-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-25. 
  3. ↑ Recenze: Ďurica, Milan Stanislav, Dejiny Slovenska a Slovákov v časovej následnosti faktov dvoch tisícročí, 3. opravené a doplněné vydání, Bratislava 2003 (840 stran). Archivováno 8. 7. 2007 na Wayback Machine. (pdf)
  4. ↑ Renata Havranová, Kniha o Tisovi, která pobouřila historiky, ihned.cz, 17. října 2006
  5. ↑ Jozef Tiso rozdeľuje aj historikov, sme.sk, 7. března 2007

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Milan_Stanislav_Ďurica&oldid=23604515“