Přeskočit na obsah

Masakr u Dobronína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Celkový pohled na louku Budínka u Dobronína spolu s novým křížem.

Masakr u Dobronína je událost z 19. května 1945, kdy došlo k násilnému usmrcení skupiny německých obyvatel Dobronína a Německého Šicendorfu v dnešním kraji Vysočina. Podle louky, kde k činu došlo, je tato událost známa také jako Kauza Budínka (louka Budínka a stejnojmenný rybník se rozkládají severně od Dobronína, za železniční tratí směrem na Nové Dvory).[1]

Celá událost po válce i v dobách komunistického režimu téměř upadla v zapomnění. Až v roce 2009 ji připomněli poslední pamětníci té doby a celý případ začala prověřovat policie,[2] v srpnu 2010 provedla terénní průzkum lokality a nalezla zde hromadný hrob. Několik dnů po nálezu lidských ostatků byl v této lokalitě na památku obětí vztyčen dřevěný kříž.[3] Novinář Miroslav Mareš, který na případ upozornil a po celou dobu vyšetřování se mu věnoval, za svou činnost obdržel novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského jako první regionální novinář.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Zahrnutá výkopová jáma po archeologickém průzkumu.

19. května 1945 se konala v Dobroníně první taneční zábava po skončení války. Pravděpodobně členové místních revolučních gard se zde měli opít, posléze vytáhnout internované Němce z místní hasičské zbrojnice[5] a odvézt na louku Budínku, kde si obyvatelé německé národnosti museli vykopat hrob[6] a poté byli pravděpodobně brutálně ubiti lopatami a rýči.[7] Místo činu bylo lehce zahrnuto, ovšem zbylé německé obyvatelstvo muselo druhý den jít ostatky dále pohřbít,[5] neboť odtud trčely nohy a ruce.[8] Vzhledem k tomu, že to byl mělký hrob, mohlo dojít při postupném rozkládání těl k přilákání divoké zvěře, která mohla části těl odvléct jinam.[8] Kvůli odsunu svědků německé národnosti podle tzv. Benešových dekretů,[5] dalším poválečným zmatkům a nástupu komunistického režimu se na tyto události pozapomnělo. Podle svědka, kterého novináři našli koncem léta 2009, se v 80. letech na této louce měla provádět meliorace, ovšem po nalezení lidských kostí pracovníky družstva byla meliorace z příkazu vedení JZD zastavena a louka vrácena do původního stavu.[9] Jako důkaz toho, že zde meliorace vskutku proběhla, byla v místě pohřební jámy nalezena drenáž.[1] Na začátku 90. let sem jezdily autobusy s německými turisty, kteří na místo kladli pietní věnce a vztyčovali dřevěné kříže. Údajně zde měly probíhat i vzpomínkové akce. Do druhého dne tyto upomínky vždy zmizely.[5]

Na tuto kauzu znovu upozornil v červenci 2009 novinář Miroslav Mareš,[10] který na jaře téhož roku objevil zmínky o masakru německého obyvatelstva na německé Wikipedii.[5] Koncem května 2009 dostal notářsky ověřené prohlášení Johanna Nieblera, že od května 1945 postrádá svého strýce, Franze Nieblera, který byl naposled spatřen v dobronínském provizorním vězení pod dohledem revolučních gard.[5] Dalším podnětem k pátrání posloužila v Německu v roce 2003 vydaná kniha BergersDorf německé spisovatelky Hermy Kennel, která pojednává o historii blízké vsi Kamenná.[5] Kniha vyšla v českém překladu v roce 2011 v Nakladatelství Paseka.[11] Po shromáždění důkazů předal tuto záležitost v létě 2009 k prošetření Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, které podnět shledalo důvodným a dalo jej prošetřit Policií ČR.[5] O události u Budínky existovaly do té doby pouze německy psané zprávy.[5] Místní o události mluví pouze šeptem, že prý tam zastřelili nějaké Němce[5] či tvrdí, že se tu nic takového nestalo.[10] Na zasedání obecní rady Dobronína z 16. dubna 2007 se projednávala zpráva starosty, Jiřího Vlacha, o článku Fritze Hawelky Hromadná vražda v Německém Šicendorfu (dnes části Dobronína) dne 19. 5. 1945. V zápise stojí, že se starosta pokusí najít webové stránky a podá podnět k šetření policii, ale nic takového se nestalo.[5]

Dne 16. srpna 2010 policie přešla z prošetřování v německých archivech[10] a vyslýchání desítek svědků,[7] kteří ovšem události znali jen z vyprávění předků,[10] k ohledání místa činu. Bagrem byla na místní louce odstraněna svrchní část zeminy cca 50 metrů dlouhá v celkové rozloze 16 m2,[7] poté se do práce pustil pětičlenný tým archeologů z Masarykovy univerzity,[8] kteří hned první den nalezli v metrové hloubce[1] první kosti obětí, jednalo se o 2 kosti stehenní a části koženého oblečení.[10] Přesnější místo určil v dubnu uskutečněný geofyzikální průzkum, který určil anomálie. Dále archeologové našli zrezivělou lopatu[12] a celkově 109 kostí,[13] který byly poházené přes sebe, ne jako v hrobě.[1] Našli tam 97 kompletních kostí nebo jejich fragmentů postkraniálního skeletu a 12 fragmentů kraniálních kostí.[13] Kosterní ostatky byly ve špatné stavu, neboť 65 let ležely v podmáčené a kyselé půdě, většina měkkých kostí (např. obličejové části lebek) se úplně rozložila.[8] Všechny ostatky se nacházely v jámě 4×3 metry, která měla jiné zabarvení,[8] tudíž nebylo třeba místo průzkumu dále rozšiřovat.[1]

Práce na Budínce byly ukončeny ve čtvrtek 19. srpna 2010.[12] V pátek 20. srpna byla jáma zahrnuta a místo navráceno do původního stavu.[12] Nálezy byly odeslány do Ústavu archeologie a muzeologie Masarykovy univerzity v Brně, kde bylo určeno kolik těl se na místě nacházelo a byly zde odebrány vzorky DNA, které zatím porovnává Kriminalistický ústav v Praze s odebranými ústními stěry od pozůstalých v Německu.[10] Brněnští antropologové na kostech nenašli vzhledem ke špatnému stavu materiálu žádné stopy násilí.[8][14] Ostatky náleží minimálně 13 mužům[14] ve věku 35–60 let.[15]

Začátkem listopadu 2011 jsou již výsledky expertíz dle vyjádření vyšetřovatele kpt. Mgr. Michala Lašky známé, ale nebudou zatím zveřejněny. Podle informací uvedených v MF Dnes 5.11.2011 byly výsledky testů DNA nejednoznačné a budou se pravděpodobně v některých případech opakovat resp. provádět s jiným žijícím vzorkem. Zkoumané kosterní pozůstatky patří ve všech případech mužům. Lze tedy s určitostí ztotožnit pouze biologické pokračovatele linie zemřelých, nikoli ovšem s určitostí stanovit vztahy v konkrétních rodinách. Ve stejném článku autor informuje i o informačním embargu, které na případ uvalilo dozorující Krajské státní zastupitelství i Michalu Laškovi nadřízený orgán Úřadu vyšetřování v Jihlavě. Oficiálně se jako důvod uvádí zvýšený zájem a jitření emocí v souvislosti s nedokončeným vyšetřováním kauzy ke kterému přispěl i vyšetřovatelem veřejně předjímaný výsledek expertiz a pravidelné osobní poskytování informací o průběhu vyšetřování namísto standardně využívaných postupů po linii příslušného tiskového mluvčího.

Podle informací poskytnutých ČTK mluvčí Kriminalistického ústavu v Praze Petrou Srnkovou, ze kterých čerpá i článek Jaroslava Bučka uveřejněný 27.12.2011 bylo zkoumáním kosterních pozůstatků stanoveno devět rozdílných profilů DNA ve všech případech mužského pohlaví. V dalším průběhu zkoumání Kriminalistický ústav porovnával tyto profily DNA se vzorky DNA poskytnutými žijícími potomky údajných obětí. V jednom případě se jedná o člena rodiny Nieblerových. Ani jeden z poskytnutých vzorků DNA se neshodoval s DNA kosterních ostatků. Expertiza dodaná Kriminalistickým ústavem Praha pro potřeby vyšetřování tedy velmi pravděpodobně nepotvrdila dosavadní spekulace o totožnosti zemřelých.

Oběti

[editovat | editovat zdroj]
První kříž s několika kameny.

Většina obětí byli sedláci z Dobronína a okolních vesnic, všichni byli členy NSDAP. Neexistují žádné zprávy o tom, že by se aktivně zapojili do akcí proti republice.[9] Všichni žili na území Československa již před rokem 1939.[5] Byli československými občany německé národnosti,[5] kteří byli určeni k odsunu do Německa.[7] Fritz Hawelka, pozůstalý po jedné z možných obětí, sestavil seznam 15 pohřešovaných osob po svém odsunu do Německa dle vyprávění pamětníků.[7] Z tohoto seznamu je nejméně 6 osob oficiálně pohřešováno pátrací službou Mezinárodního červeného kříže, tato služba byla zřízena za účelem navázání kontaktu mezi příbuznými. Toto pátrání podnítila německá strana, která v 60. letech vznesla oficiální dotaz u červeného kříže. O osudech pohřešovaných nejsou žádné zprávy.[5] Podle novináře Miroslava Mareše jsou 4 lidé ze seznamu pohřbení v Polné.[7] Podle policisty Michala Lašky, který vyslýchal pozůstalé, kteří jako děti nosili svým příbuzným do dobronínské hasičárny jídlo, ale 20. května už tam nebyli.[8] Mezi zavražděnými měli být i učitel a policista.[9] V srpnu 2012 se objevila úvaha o možném třetím hrobě v okolí Dobronína. Měl by v něm být asi dvacetiletý mladík Sepp Hondl ze Šlapánova.

Motivy vražd

[editovat | editovat zdroj]

Existuje několik možných variant, proč se toto násilí na civilním obyvatelstvu odehrálo. Mohlo se jednat o poválečné vyřizování účtů. Dle německé strany motivem mohlo být, že se jednalo převážně o největší sedláky z okolí, kteří se měli nevybíravě chovat k českým čeledínům.[8] Naopak česká strana se kloní k názoru, že to byla pomsta za udavačství.[6] Pátrání novináře Romana Martínka z týdeníku Sedmička Jihlava na katastru nemovitostí vyloučilo spekulace, že by vrazi tak jednali kvůli majetkovému prospěchu.[6]

Vrazi

[editovat | editovat zdroj]

Hromadná vražda na louce Budínka nebude pravděpodobně nikdy zcela přesně objasněna. Policie ji, přestože čin je již po 20 letech promlčen, šetřila jako podezření ze spáchání vraždy.[7] Podezření z genocidy se nepotvrdilo.[9] Většina pravděpodobných pachatelů již nežije.[8] Osoby, které němečtí příbuzní označují za možné pachatele, nebylo možné úředně vyslechnout. Poslední žijící pravděpodobný účastník činů, Robert Kautzinger ml., jenž se asi podílel na vraždách se svým stejnojemnným otcem, zemřel v roce 2010 a dle vlastních slov poskytnutých např. redaktoru jihlavské Sedmičky si na události nevzpomínal.[7] Robert Kautzinger st. byl údajně nejaktivnějším příslušníkem Revolučních gard v Dobroníně.[8] Podle bratrance R. Kautzingera ml., Vladislava Brtnického, mu údajně Kautzinger řekl, že zadržované Němce odvezl na voze na tu louku – on i jeho otec byli na ně naštvaní, že prý je připravili o koně – sám však Němce nezabíjel, ale vraždění byl přítomen.[16] Podle historika Jiřího Vybíhala mohl podobnou křivdu cítit i Kautzinger starší, který byl za protektorátu vězněn, ovšem bylo to za porážku zvířete načerno či nějakou šmelinu, nejednalo se však o žádný hrdinský čin.[16] Podle komisaře Lašky však byl měsíc zavřen na Pankráci za podezření z členství v tehdy ilegální komunistické straně.[16]

Podle F. Hawelky byl hlavním organizátorem vraždy německý Rakušan Robert Kautzinger st. (sklář v Schützendorfu) a vraždy se zúčastnili také jeho synové (po otci němečtí Rakušané a po matce Sudetští Němci) Robert Kautzinger ml. a Rudolf Kautzinger.[17] Robert st. poté údajně pod pohrůžkou zastřelením donutil Čecha Jiřího Dejnožku mrtvoly lépe zahrabat. F. Hawelka v textu zmiňuje ještě několik Čechů, jejich role je však neznámá. Jeden z nich (jistý Polreich, sedlák z Dobronína; jeho národnost však není známá) snad byl také přítomen masakru.

Jeden z údajných vrahů se prý poté v hospodě chlubil tím, že jednomu Němci rozpůlil hlavu rýčem.[16]

Připomínky

[editovat | editovat zdroj]
Nový kříž s torzem toho zničeného.

Pamětní deska vzpomínající na oběti se nachází v kostele svatého Václava ve Ždírci. Visí pod původním rozměrným dřevěným křížem. Je na ní česko-německý nápis

„ Památce a vzpomínce našim otcům, kteří zemřeli v květnu 1945 u Dobronína. Příbuzní. “

[5] Podobná deska se nachází i v kostele svatého Petra a Pavla ve Šlapanově.[5] Tyto desky sem prý umístili příbuzní obětí při návštěvě obcí v 90. letech.[5]

Dne 17. srpna 2010, tedy den po zahájení vykopávek na Budínce, sem místní občané, Milan Litavský a Jiří Kazatel, umístili několik metrů od jámy[1] třímetrový dřevěný kříž, u jehož paty položili několik kamenů.[12] Po několika dnech se na nich objevily květiny. 15. března 2011 se na kříži objevily 2 dřevěné tabulky s protiněmeckými vzkazy.[18] Mezi 15. a 16. březnem 2011 někdo kříž pilou do tří čtvrtin naříznul a pak ručně dolomil.[19] Na pahýlu v zemi byla nalepena samolepka Antifa.[19]

Johann Niebler, zastupující potomky obětí, chce na dobronínském hřbitově nechat vztyčit žulový kříž se jmény obětí nad jejich společným hrobem.[20] Měl by být 1,4 m vysoký a 1 m široký, což ovšem odporovalo hřbitovnímu řádu, a tak byl zmenšen.[21] Dobronínské zastupitelstvo ovšem uvažuje o uspořádání referenda, v němž by se měli občané vyslovit, zda souhlasí s postavením pomníku, či nikoliv.[20] Dne 21. března 2011 zastupitelstvo odhlasovalo, že na kříži mohou být umístěna pouze jména identifikovaných osob a ne všech, kteří se z osudného dne pohřešují, jak požadovala německá strana.[21]

10. července 2011 Milan Litavský na místě popraveného kříže umístil kříž nový. Třítunový nahnutý kolos se tyčí do čtyřmetrové výšky a je složen z masivních traverz vyplněných na červeno natřeným dřevem, oporu mu tvoří nenatřené kolejnice. Pod ním se stále nalézá torzo uříznutého předchůdce. Nahnutost má symbolizovat současné rozpoložení v obci. Starosta zareagoval pouze tím, že se ptal, zda má autor na umístění povolení stavebního úřadu, Litavský argumentoval tím, že kříž stejně útoku vandalů neodolá, tudíž se nejedná o trvalou stavbu a povolení nevyžaduje. Dalším jeho argumentem je nevyjasněné vlastnictví půdy pod křížem, neboť pozemek ještě stále není digitálně zaměřený a nelze určit, kdo je majitelem. Jedna z možných vlastníků, Dagmar Dvořáková, uvádí, že jí umírněná forma piety nevadí.[22]

Budínka 28. října 2011

Dne 28. října 2011 členové České strany národně sociální natřeli kříž růžovou barvou a kolem něho postavili 64 dřevěných křížků, které mají připomínat české oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí z května 1945. Místo také doplnili o tabulky s informacemi o českých obcích vypálených nacisty.[23]. Dřevěné kříže včetně tabulek s připomínkou obcí Lidice, Ležáky atd. někdo 2. 11. 2011 z místa ukradl.

Přístup obce a starosty

[editovat | editovat zdroj]

Obec v čele s komunistickým starostou Jiřím Vlachem se k celé záležitosti od začátku stavěla odmítavě.[24] Vlach nejdříve popíral, že by se v Budínce cokoliv stalo, se slovy „Co není v kronice, tak se nestalo“.[24] Obviňoval také novináře, že šíří negativní obraz Dobronína.[12] Poté změnil názor a byl vstřícný k uložení ostatků na místním hřbitově i postavení památníku, ovšem nesmělo by tam být, že to udělali dobronínští občané.[25] Dále tvrdil, že se tam mohli pobít Němci mezi sebou po té první taneční zábavě.[24]

V říjnovém Zpravodaji Dobronína z roku 2009 byl otištěn článek, který událost popisuje jako kampaň za diskreditaci Čechů jako součást pokusů o likvidaci tzv. Benešových dekretů.[15]

V komunistických Haló novinách se 23. března 2011 objevil rozhovor se starostou Dobronína, Jiřím Vlachem.

„ Stojí za tím dva místní občané. Jeden se léčí na psychiatrii, druhý byl před převratem velmi aktivním svazákem a dnes je o to aktivnější na druhé straně barikády. Navíc je to člověk s komplexem »zhrzené milenky«. Vedl zde do voleb politickou stranu, chtěl být starostou, volal, koho všeho odkud vymete, no, a lidé mu to docela sečetli, takže se do zastupitelstva ani nedostal. Od té doby se snaží za každou cenu zastupitelstvo a radu rozložit. Usiluje o nějaký konflikt a od loňska k tomu používá právě místo, kde byly nalezeny pozůstatky Němců. “

[26] V rozhovoru se objevují i další nepřesnosti, ze kterých předtím obviňoval novináře a pozůstalé.

U Viaduktu

[editovat | editovat zdroj]
Lokalita u železničního viaduktu několik dní po zahrnutí výkopu

V Jihlavských listech 15. března 2011 se objevil článek o další možné lokalitě, kde mělo být další pohřebiště Němců. Nachází se u železničního viaduktu u Zlatého potoka. Na místo měl upozornit dobronínský rodák odsunutý do Německa a pozůstalý po jedné z obětí, Johann Niebler.[18] Podle Mladé fronty DNES a Miroslava Mareše na místo měl upozornit vnuk jedné z obětí, sedláka Josefa Röhricha ze Ždírce, Manfred Fuchs.[27] Jeho děd měl zmizet v druhé polovině května 1945. Na místo U Viaduktu dne 23. května 2011 přijel bagr a rozhrnul zeminu na jedná straně potoka, zde však nic nalezeno nebylo.[27] Proto se průzkum přesunul na druhou stranu k náspu,[27] kde odhrnul 40 m2 a až 2 metry hluboký pás zeminy,[28] zde očekávali policisté, že najdou kosterní pozůstatky dvou obětí.[27] Již v pondělí 23. května archeologové nalezli botu s úlomky patní kosti.[29] Ve středu 25. května byly pod cestou z železničního náspu jen pár metrů od Zlatého potoka nalezeny ostatky 2 osob.[29] A ve čtvrtek byla nalezena i třetí lebka.[29] Našly se zde i zbytky oblečení tmavé barvy – kalhot, košile, pokrývky hlavy a části bot.[29] Jednalo se o oblečení patrně ze stejné doby, jako u obětí na louce Budínka.[29] Na toto místo U Viaduktu opět ukázaly výsledky měření georadarem a i shromážděné písemné materiály.[29]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f Petr Klukan. Budínka: kosterní nálezy potvrzují hromadný hrob. Jihlavské listy. 20. 08. 2010, roč. 21, čís. 65, s. 12–13. ISSN 1804-7610. 
  2. ↑ Louka u Dobronína možná ukrývá masový hrob.
  3. ↑ Vztyčení dřevěného kříže v lokalitě Budínky
  4. ↑ Petr Klukan. Novinářská cena pro M. Mareše. Jihlavské listy. 27. 05. 2011, roč. 22, čís. 42, s. 1, 4. ISSN 1804-7610. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q Miroslav Mareš. Tajemství Budínky: česká louka – německý hrob. Jihlavské listy. 23. 10. 2009, roč. 20, čís. 85, s. 14. ISSN 1212-740X. 
  6. ↑ a b c Roman Martínek. Na Budínce nevraždili kvůli majetku. Sedmička Jihlava. 09. 09. 2010, roč. 2, čís. 36, s. 4. ISSN 1804-7610. 
  7. ↑ a b c d e f g h Tomáš Blažek. Potvrzeno: u Budínky jsou v zemi kosti z lidských těl. Sedmička Jihlava. 19. 08. 2010, roč. 2, čís. 33, s. 11. ISSN 1804-7610. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j Roman Martínek. V masovém hrobě nalezli antropologové ostatky možná i devíti lidí. Sedmička Jihlava. 02. 09. 2010, roč. 2, čís. 35, s. 2–3. ISSN 1804-7610. 
  9. ↑ a b c d Roman Martínek. Policista: „Těžko někoho obviníme“. Sedmička Jihlava. 02. 09. 2010, roč. 2, čís. 35, s. 4. ISSN 1804-7610. 
  10. ↑ a b c d e f Petr Klukan. Budínka odhalila kosterní pozůstatky. Jihlavské listy. 17. 08. 2010, roč. 21, čís. 64, s. 1–2. ISSN 1212-740X. 
  11. ↑ Bergersdorf. www.paseka.cz [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-09. 
  12. ↑ a b c d e Redakce. Budínka: už šest osob. Jihlavské listy. 20. 08. 2010, roč. 21, čís. 65, s. 1–2. ISSN 1804-7610. 
  13. ↑ a b Klára Novická. Výsledky analýz z Budínky budou v říjnu. Jihlavské listy. 14. 09. 2010, roč. 21, čís. 72, s. 13. ISSN 1804-7610. 
  14. ↑ a b ČTK. Masový hrob u Dobronína: příčina smrti nejasná. Jihlavské listy. 07. 12. 2010, roč. 21, čís. 95, s. 1. ISSN 1804-7610. 
  15. ↑ a b Miroslav Mareš. Němci chtějí postavit za Budínku pomník. Jihlavské listy. 17. 12. 2010, roč. 21, čís. 98, s. 16. ISSN 1804-7610. 
  16. ↑ a b c d Roman Martínek. „Neměli právo je takhle zabít“. Sedmička Jihlava. 02. 09. 2010, roč. 2, čís. 35, s. 2. ISSN 1804-7610. 
  17. ↑ Dokumentation eines Massenmordes in der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945. home.arcor.de [online]. [cit. 2012-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-31. 
  18. ↑ a b David Kratochvíl, Klára Novická. Budínka: zahájí průzkum další lokality. Jihlavské listy. 15. 03. 2011, roč. 22, čís. 21, s. 2. ISSN 1804-7610. 
  19. ↑ a b Petr Klukan, kra. Kauza Budínka: kříž na louce někdo uřízl. Jihlavské listy. 18. 03. 2011, roč. 22, čís. 22, s. 2. ISSN 1804-7610. 
  20. ↑ a b kra. Budínka: chystají referendum. Jihlavské listy. 17. 12. 2010, roč. 21, čís. 98, s. 1. ISSN 1804-7610. 
  21. ↑ a b David Kratochvíl. Občan Dobronína: Tenhle mediální cirkus se mi vůbec nelíbí. Jihlavské listy. 25. 03. 2011, roč. 22, čís. 24, s. 11. ISSN 1804-7610. 
  22. ↑ hm. Na Budínce vyrostl železný kříž. Jihlavské listy. 12. 07. 2011, roč. 22, čís. 54, s. 2. ISSN 1804-7610. 
  23. ↑ http://jihlava.idnes.cz/clanek.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
  24. ↑ a b c HM. Vlach: Musí být důstojně pohřbeni. Jihlavské listy. 17. 08. 2010, roč. 21, čís. 64, s. 1–2. ISSN 1212-740X. 
  25. ↑ hm. Starosta: Je to bolavé, ale musíme jít dopředu. Jihlavské listy. 20. 08. 2010, roč. 21, čís. 65, s. 12–13. ISSN 1804-7610. 
  26. ↑ Události v Dobroníně jsou řízenou provokací. www.halonoviny.cz [online]. [cit. 2011-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-04. 
  27. ↑ a b c d Miroslav Mareš, jpa. Další hrob Němců u Dobronína? Kriminalisté mají horkou stopu. Mladá fronta DNES. 24. 05. 2011, roč. 21, s. A5. ISSN 1210-1168. 
  28. ↑ Klára Novická. Policie se vrátila do Dobronína. Pátrá po dalších obětech. Jihlavské listy. 24. 05. 2011, roč. 22, čís. 41, s. 7. ISSN 1804-7610. 
  29. ↑ a b c d e f kh. Dobronín: našli ostatky už tří lidí. Jihlavské listy. 27. 05. 2011, roč. 22, čís. 42, s. 7. ISSN 1804-7610. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Masakr_u_Dobronína&oldid=23696478“