Marie Nečasová-Poubová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Marie Nečasová-Poubová
Narození20. prosince 1888
Tábor
Úmrtí29. října 1942 (ve věku 53 let)
Osvětim
Povolánípedagožka
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Politická příslušnostČeskoslovenská sociálně demokratická strana dělnická
Manžel(ka)Jaromír Nečas
DětiVěra Nečasová
RodičeTomáš Pouba, Barbora Poubová-Gabrielová
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Marie Nečasová-Poubová[1] (20. prosince 1888 Tábor[2]29. října 1942 Osvětim Polsko) byla česká pedagožka, sociální pracovnice a spisovatelka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodiče Marie byli Tomáš Pouba, revizní zámečník na dráze v Táboře a Barbora Poubová-Gabrielová z Merklína. Měla čtyři sourozence: Annu Sedloňovou-Poubovou (1. února 1887 Sigmundsherberg), Boženu Burešovou-Poubovou, Josefa Poubu (1890–1890) a Bohumila Poubu (20. září 1893). Dne 15. července 1922 se provdala za Ing. Jaromíra Nečase. Měli spolu dceru Věru Nečasovou (1924–1943).

Marie vystudovala lyceum v Českých Budějovicích, gymnázium ve Valašském Meziříčí a po studiu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy získala titul PhDr.[3]. Stala se středoškolskou profesorkou zeměpisu a dějepisu. Zároveň ji zajímaly sociální poměry studentek, spolupracovala s Československým červeným křížem a s Alicí Masarykovou. V rámci spolupráce v roce 1922 odjela do Spojených států, aby tam studovala sociální školství. Po svatbě a narození dcery pracovala v Zemském ústředí péče o mládež (ZÚPM) v Čechách (1927 místopředsedkyně).[4] Roku 1932 se stala referentkou dobřichovického ústavu, kde uplatnila řadu návrhů na zlepšení postavení sociálně, zdravotně či mravně ohrožených dětí.[5]

V roce 1921 vystoupila z církve římskokatolické. Byla členkou Československé sociálně demokratické strany dělnické. Psala odborné články v časopisech Péče o mládež, Pedagogický věstník aj.[1] V rámci tzv. druhé heydrichiády 1. července 1942 byla mezi zatčenými a vězněna v Malé pevnosti Terezín, odkud byla odvezena do Osvětimi, kde zahynula v říjnu 1942[6].

Po válce byla na návrh poslance a vládního rady Vojty Beneše, rozhodnutím 36. valné schůze ZÚPM v Čechách, nazvána dívčí výchovna v Dobřichovicích jménem dr. Marie Nečasové. Odhalení pamětní desky (2. 5. 1946) se zúčastnily významné osobnosti veřejného života mj. předseda vlády Zdeněk Fierlinger s chotí. Hlavní projev pronesla dr. Milada Horáková. Za pár let zmizela deska ze zdi ústavu a jméno dr. Nečasové bylo odstraněno z názvu výchovny.[5]

Marie bydlela v Praze XIX Bubeneč na adrese Uralské náměstí 493.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Nárys hydrografických poměrů východní Sahary. Disertační práce – Praha: Univerzita Karlova, 1917[3]
  • O sociální péči rodinnéBrno: Vydavatelstvo časopisu Péče o mládež, 1923
  • Školní prospěch a sociální poměry dítěte – Praha: Sociální ústav ČSR (Československé republiky), 1929
  • Rodičovská sdružení v sociální práciPraha: Státní nakladatelství, 1932
  • Vliv krise na rodiny nezaměstnaných dělníků – Robert Kollar, Stanislav Režný, Marie Nečasová-Poubová. Praha: Výzkumná sekce Sociálního ústavu ČSR s podporou Rockefellerovy nadace, 1933
  • Geologický průzkum oblasti Zlatých hor – Marie Poubová, Milan Fišera, Jaroslav Švenek. Praha: Národní muzeum, 1974[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 299. 
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.07.14. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  3. a b Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  4. ŠVEC, Jaromír. Jaromír Nečas a jeho role v československo-ukrajinských vztazích. Bakalářská práce. Praha: Univerzita Karlova V Praze. Fakulta humanitních studií, 2014. Dostupné online. S. 26. 
  5. a b Čtvrtletník aneb čtvero ročních dob v životě věcí, slov, nápadů, zvířat, lidí. - PDF Stažení zdarma. S. 16. docplayer.cz [online]. 2004 [cit. 2020-07-20]. S. 16. Dostupné online. 
  6. Jaroslav Staník. www.cssdbojkovice.wbs.cz [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 
  7. Geologický průzkum oblasti Zlatých hor. kpwin.mzm.cz [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]