Marie Justina ze Schwarzenbergu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Justina ze Schwarzenbergu
Narození 1618
Úmrtí 31. ledna 1681 (ve věku 62–63 let)
Třeboň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Kněžna Marie Justina ze Schwarzenbergu, hraběnka ze Starhemberku (161831. ledna[1] 1681, Třeboň) byla šlechtična štýrského původu, manželka Jana Adolfa I. ze Schwarzenberku.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila v roce 1618 štýrskému hraběti Ludvíku ze Starhemberku a jeho třetí manželce Barboře z Herbersteinu, vrchní komorné Marie Anny Španělské, manželky císaře Ferdinanda III. Dne 15. března 1644 se ve Vídni provdala za Jana Adolfa I. ze Schwarzenberku, jenž v té době již několik let sloužil ve službách arciknížete Leopolda Viléma. Jan Adolf se původně měl oženit s Marií Annou z Anhaltu, ale na přání císaře si nakonec vzal Marii Justinu. Novomanželé se krátce po svatbě odebrali do rezidence v Murau, kde se jim v prosinci 1644 narodil první potomek. Ten však po pár dnech zemřel. V roce 1647 byl Leopold Vilém jmenován místodržícím ve Španělském Nizozemí, kam se s ním přestěhoval i tehdy již nejvyšší hofmistr Jan Adolf s manželkou Marií Justinou. Během pobytu v Bruselu se jim narodilo 5 dětí, ovšem dospělosti se dožila pouze nejstarší dcera Marie Ernestina a třetí syn Ferdinand. Také kariéra Jana Adolfa zde stoupala vzhůru – v roce 1648 byl jmenován tajným císařským radou a v roce 1650 převzal o španělského krále Filipa IV. Řád zlatého rouna.

Ovšem už o 4 roky později se situace zhoršila, neboť u Marie Justiny se objevily první příznaky duševní choroby. Odjela tedy na zámek Schwarzenberg v Dolních Francích, kde podstoupila lázeňské procedury. Ty jí zbavily obtíží, takže se brzy mohla vrátit k manželovi a spolu s rodinou se v roce 1656 přesunula z Bruselu do Vídně. Po čase se však příznaky vrátily a v roce 1663 se Jan Adolf rozhodl přesunout manželku do jižních Čech, kde střídavě pobývala na zámcích v Třeboni a v Hluboké nad Vltavou, kde byla pod neustálým dohledem lékařů a služebnictva. Ačkoliv se Jan Adolf snažil indispozici manželky utajit, začaly některé zprávy prosakovat na veřejnost. 16. listopadu 1662 si pak kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu po banketu ve schwarzenberském paláci poznamenal do svého deníku, že hraběnka "celý večer zůstala ve svých komnatách a vzácnou návštěvu nepřišla přivítat ani pozdravit."

Podle dochovaných zpráv, které si Jan Adolf nechal posílat od ošetřujících, se dá říci, že se jednalo o maniodepresivní psychózu. Ta se v případě kněžny projevovala neustálými změnami nálad od extrémní velkorysosti a veselí až po panovačnost a agresivitu. Během agresivních chvil dokázala kněžna rozbít i na dvě desítky cínového nádobí, takže Jan Adolf nařídil služebnictvu, aby jeho manželka využívala pouze starší nádobí. S ohledem ke zdraví kněžny pak z jejích pokojů byly odstraněny veškeré ostré nástroje jako nože, nůžky, spony či jehlice. Kněžna pak často ztrácela zájem o dění ve světě, zůstávala sama ve svém pokoji a odmítala jakékoliv návštěvy.

Se zhoršujícím se stavem se kněžna také pokoušela o útěk z třeboňského zámku. Z dochovaných pramenů můžeme spolehlivě mluvit o třech. První dva skončily neúspěchem, když služebnictvo stačilo před Marií Justinou ukrýt klíče. Teprve v létě 1675 se útěk podařil a kněžna se uchýlila na zámek v Jindřichově Hradci k hraběnce Marii Františce Slavatové. Tady ji ještě téhož dne vyzvedl třeboňský hejtman Meyerhofer.

Postupně musela být Marie Justina pod neustálým dohledem služebnictva – v pokoji ji hlídala dvojice sloužících, během dne 4-5 a ráno a večer, kdy záchvaty dosahovaly vrcholu, jich muselo být i osm. Jan Adolf se sice snažil manželčin stav konzultovat s předními lékaři, ovšem tehdejší medicína si s ní nevěděla rady. Kníže tak nechal na Třeboni alespoň vybudovat zahrádku s léčivými bylinkami. Kromě toho konzultoval její stav i s předním kapucínským kazatelem Markem z Aviana.

V lednu 1681 se Janu Adolfu donesla do Linze zpráva, že se kněžně přitížilo. Ten ihned poslal do Třeboně předního lékaře Kurze, který shledal, že kněžna trpí návaly horka a zimnice, spojené se silnými bolestmi kloubů, plicním katarem a neustálým mravenčením v levé noze. Po zásahu Kurze se sice stav Marie Justiny na chvíli zlepšily, ovšem po pár dnech se její stav opět zhoršil. Proto byl ke kněžně povolán její zpovědník, jezuitský páter Antonín z Jindřichova Hradce. V lednu pak ještě prodělala mrtvici, takže už nemohla ani mluvit. Následovalo poslední pomazání, ovšem bez svatého přijímání, neboť s ohledem ke kněžnině stavu panovala obava, že by mohla eucharistii vyplivnout a tím ji znesvětit.

Marie Justina ze Schwarzenberku zemřela 31. ledna 1681 v ranních hodinách. Ačkoliv se její syn Ferdinand, jakmile se dozvěděl o zhoršujícím se stavu matky, vydal na cestu, dorazil až navečer. Jan Adolf se sice chtěl ihned vypravit do Třeboně, ovšem nakonec zůstal v Linzi a pohřeb organizoval odtud. Původně měla být Marie Justina pohřbena ve schwarzenberské rodové hrobce v augustiniánském kostele ve Vídni, kvůli špatnému počasí však k transportu nemohlo dojít. Pohřbena tak nakonec byla v Třeboni ve farním kostele sv. Jiljí vedle hrobky Magdaleny z Rožmberka.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TLAMSOVÁ, Hanka. Marie Justina ze Schwarzenberku. Obraz (nemocné) šlechtičny v polovině 17. století. České Budějovice, 2012 [cit. 2014-04-14]. 77 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Jihočeské univerzity. Vedoucí práce PhDr. Rostislav Smíšek, Ph.D.. s. 42. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]