Mariam Aslamazjanová
| Mariam Aslamazjanová | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. říjnajul. / 2. listopadu 1907greg. Çetindurak |
| Úmrtí | 16. července 2006 (ve věku 98 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Pantheon Komitas |
| Národnost | Arméni |
| Alma mater | Petrohradská umělecká akademie Ilji Repina |
| Povolání | malířka a keramička |
| Ocenění | národní umělec Arménské SSR (1965) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 Lidový výtvarník SSSR Řád přátelství medaile Za vynikající práci … více na Wikidatech |
| Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1946) |
| Příbuzní | Eranuhi Aslamazyan[1][2] (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mariam Aršaki Aslamazjanová (arménsky: Մարիամ Ասլամազյան; 20. října 1907 Gjumri – 16. července 2006 Moskva) byla arménská malířka a keramička. Často je označována jako „arménská Frida Kahlo“.[3] mj. kvůli jejímu zobrazování tradiční arménské kultury, kvůli její světlé, modernistické paletě, eklektickému osobnímu stylu a autoportrétům zobrazujícím jí samotnou v tradičním oděvu arménských žen. A také ovšem proto, že prožila úspěšnou kariéru v profesi, v níž na stále ještě tradicionalistickém Kavkaze dominovali muži. Zploštělý prostor a dekorativní motivy jejích obrazů prozrazují západní modernistické vlivy (Henri Matisse, Paul Cézanne), ale i návaznost na arménské avantgardisty, zejména Martirose Sarjana. V určitých fázích své tvorby se podřídila socialistickému realismu, který vyžadoval sovětský režim, zejména za druhé světové války (například plátno Návrat hrdiny z roku 1943). Její sestra Eranuhi Aslamazjanová byla také výtvarnou umělkyní.[4] Mariam byla žačkou Stepana Aghajanjana a Kuzmy Petrova-Vodkina. V roce 1990 byla jmenována národní umělkyní Sovětského svazu. Zemřela v Moskvě, ale byla pohřbena v jerevanském Komitasově Pantheonu. Většinu jejích obrazů vlastní Národní galerie Arménie, Derfnerovo židovské muzeum v New Yorku a Galerie sester Aslamazjanových v Gjumri.
Cesty do zahraničí
[editovat | editovat zdroj]Její velmi dobré vztahy s režimem a významné postavení v oficiálním Svazu umělců jí umožnily cestovat po celém světě, do Alžírska, Argentiny, Belgie, Číny, NDR, Francie, Indie, Itálie, Japonska, Madagaskaru, Španělska, Švédska, Nizozemska, Egypta, Sýrie či Jugoslávie. V roce 1957 ji sovětská vláda vyslala na oficiální cestu do Indie, aby pomohla navázat diplomatické styky mezi oběma zeměmi. Na konci této cesty jí byla uspořádána výstava, které se zúčastnila i Indira Gándhíová, jež se také objevila na některých obrazech. Tato cesta a tři podobné následující (1970, 1973 a 1975) sehrály významnou roli při navazování indo-sovětských vztahů. Během Gándhíové cesty do Sovětského svazu v roce 1976 pak indická politička navštívila i Arménii, mj. kvůli osobním vztahům se sestrami Aslamazjanovými.[5]
Ukázky díla
[editovat | editovat zdroj]-
Matka-hrdinka, 1947 -
Tanečnice z Madrasu, 1960
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariam Aslamazjanová na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mariam Aslamazyan na anglické Wikipedii.
- ↑ Arménská sovětská encyklopedie. Armenian Encyclopedia Publishing House. 1974.
- ↑ Հայկական համառոտ հանրագիտարան. Armenian Encyclopedia Publishing House. 1990.
- ↑ The Armenian Frida Kahlo: On Mariam Aslamazyan’s 110th Anniversary. Mirror-Spectator [online]. 2018-08-17 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online.
- ↑ HAROYAN, Arpine. Mariam and Eranuhi Aslamazyan: Beloved Artists of the Soviet Union. EVN Report [online]. 2020-05-10 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online.
- ↑ Sunny India of the Aslamazyans-An Exhibi. India-armenia [online]. [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. (anglicky)
