Manuel Fraga Iribarne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Manuel Fraga Iribarne
Manuel Fraga Iribarne (1963)
Manuel Fraga Iribarne (1963)
Stranická příslušnost
Členství Alianza Popular (1977–1989)
Lidová strana (1989–2012)
Falange Española Tradicionalista y de las Juntas de Ofensiva Nacional Sindicalista

Narození 23. listopadu 1922
Vilalba
Úmrtí 15. ledna 2012 (ve věku 89 let)
Madrid, ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Rodiče Manuel Fraga Bello
Děti Carmen Fraga Estévez
Příbuzní Marcelo Fraga Iribarne (sourozenec)
Carlos Robles Piquer (švagr)
José María Robles Fraga (sestřin syn)
Sídlo Madrid
Alma mater Univerzita v Santiago de Compostela
Univerzita Complutense v Madridu
Profese politik, diplomat a spisovatel
Ocenění velkokříž Cisnerosova řádu (1959)
velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1961)
velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (1963)
velkokříž Řádu prince Jindřicha (1964)
Velkokříž Řádu za zásluhy v zemědělství (1968)
… více na Wikidatech
Podpis Manuel Fraga Iribarne, podpis
Commons Kategorie Manuel Fraga Iribarne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Fraga Iribarne (Villalba (Lugo), Galicie, 23. listopadu 1922 - Madrid15. ledna 2012) byl španělský a galicijský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pohřeb Manuela Fragy

Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.

Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962—1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.

Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 19902005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.

Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.[1]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát Stuha Název Datum udělení
BrazílieBrazílie Brazílie BRA Order of the Southern Cross - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Jižního kříže
BRA Ordem de Rio Branco Gra-Cruz BAR.svg velkokříž Řádu Rio Branco
EkvádorEkvádor Ekvádor National Order of Merit-Grand Cross (Ecuador) - ribbon bar.gif velkokříž Národního řádu za zásluhy
GuatemalaGuatemala Guatemala Order of the Quetzal - Grand Cross (Guatemala) - ribbon bar.png Řád Quetzala
KostarikaKostarika Kostarika CR Order Juan Mora Fernandez Grand Cross BAR.svg velkokříž Národního řádu Juana Mory Fernándeze
LibanonLibanon Libanon LBN National Order of the Cedar - Grand Cordon BAR.png velkokříž Národního cedrového řádu
MarokoMaroko Maroko Ordre de l'Ouissam Alaouite GC ribbon (Maroc).svg Řád Ouissam Alaouite
NěmeckoNěmecko Německo GER Bundesverdienstkreuz 6 GrVK Stern Band.svg Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1969
NikaraguaNikaragua Nikaragua NI Ribbon bar of the Grand Cross of the Order of Rubén Dario.png velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubena Daria
NorskoNorsko Norsko Den kongelige norske fortjenstorden storkors stripe.svg velkokříž Norského královského řádu za zásluhy 1995
ParaguayParaguay Paraguay National Order of Merit (Paraguay) - ribbon bar.png velkokříž Národního řádu za zásluhy
PeruPeru Peru PER Order of the Sun of Peru - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu peruánského slunce
PortugalskoPortugalsko Portugalsko[2] PRT Order of Prince Henry - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu prince Jindřicha[3] 1964, 16. března
PRT Order of Christ - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu Kristova[3] 1992, 23. listopadu
PRT Order of Saint James of the Sword - Grand Cross BAR.png velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče 1996, 23. srpna
ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Orde del Cardenal Cisneros.gif velkokříž Řádu Cisnerosova[3] 1959, 1. dubna
Order of Civil Merit (Spain) GC.svg velkokříž Řádu za občanské zásluhy[3] 1961, 1. dubna
ESP St Raymond of Penyafort Order GC.svg velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peñafortu[3] 1963
ESP Isabella Catholic Order GC.svg velkokříž Řádu Isabely Katolické[3] 1964, 1. dubna
ESP Gran Cruz Merito Naval (Distintivo Blanco) pasador.svg velkokříž s bílým odznakem Námořního záslužného kříže[4] 1965, 4. ledna
ESP Gran Cruz Merito Militar (Distintivo Blanco) pasador.svg velkokříž s bílým odznakem Vojenského záslužného kříže [3] 1966, 17. července
ESP Gran Cruz Merito Aeronautico (Distintivo Blanco) pasador.svg velkokříž s bílým odznakem Leteckého záslužného kříže[3] 1966, 18. července
Orden del Mérito Agrario, Pesquero y Alimentario ribbon.png velkokříž Občanského řádu za zásluhy o zemědělství, rybolov a potraviny[5] 1968, 17. července
ESP Charles III Order GC.svg Rytíř velkokříže Řádu Karla III.[6] 1969, 29. října
ESP Alfonso X Order GC.svg velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého 1973, 29. září
Medalla al Mérito en el Trabajo.jpg Zlatá medaile za pracovní zásluhy[7] 1996, 2. prosince
Order of Civil Merit (Spain) - Sash of Grand Collar.svg řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy[8] 2003, 5. prosince
VatikánVatikán Vatikán Order of St. Gregory the Great.png rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého
OESSG Cavaliere di Gran Croce BAR.jpg rytíř velkokříže Řádu Božího hrobu
VenezuelaVenezuela Venezuela VEN Order of the Liberator - Knight BAR.png Řád osvoboditele

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.
  2. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online. 
  5. Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online. 
  6. Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online. 
  7. Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online. 
  8. Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]