Manuel Fraga Iribarne

Manuel Fraga Iribarne
Manuel Fraga Iribarne
	Manuel Fraga Iribarne (1963)
Stranická příslušnost
Členství	Alianza Popular (1977–1989); Lidová strana (1989–2012); Španělská tradicionalistická falanga Rad národní odborářské ofenzívy
Narození	23. listopadu 1922 ; Vilalba
Úmrtí	15. ledna 2012 (ve věku 89 let) ; Madrid, Španělsko
Příčina úmrtí	srdeční selhání
Choť	Carmen Estévez
Rodiče	Manuel Fraga Bello
Děti	Carmen Fragaová Estévezová
Příbuzní	Marcelo Fraga Iribarne (sourozenec); Carlos Robles Piquer (švagr); José María Robles Fraga (sestřin syn); Manuel Fraga Pedroche (vnuk)
Sídlo	Madrid
Alma mater	Univerzita v Santiago de Compostela; Univerzita Complutense v Madridu
Profese	politik, diplomat a spisovatel
Náboženství	katolicismus
Ocenění	velkokříž Cisnerosova řádu (1959); velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1961); velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (1963); velkokříž Řádu prince Jindřicha (1964); Grand Cross of Naval Merit with white badge (1965); … více na Wikidatech
Podpis
Commons	Manuel Fraga Iribarne
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Fraga Iribarne (23. listopadu 1922 Villalba, Lugo, Galicie – 15. ledna 2012 Madrid) byl španělský a galicijský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.

Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962–1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.

Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 1990 až 2005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.

Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.^[1]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Stát	Název	Datum udělení
Brazílie Brazílie	velkokříž Řádu Jižního kříže
Brazílie Brazílie	velkokříž Řádu Rio Branco
Ekvádor Ekvádor	velkokříž Národního řádu za zásluhy
Guatemala Guatemala	Řád Quetzala
Kostarika Kostarika	velkokříž Národního řádu Juana Mory Fernándeze
Libanon Libanon	velkokříž Národního cedrového řádu
Maroko Maroko	Řád Ouissam Alaouite
Německo Německo	Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo	1969
Nikaragua Nikaragua	velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubena Daria
Norsko Norsko	velkokříž Norského královského řádu za zásluhy	1995
Paraguay Paraguay	velkokříž Národního řádu za zásluhy
Peru Peru	velkokříž Řádu peruánského slunce
Portugalsko Portugalsko^[2]	velkokříž Řádu prince Jindřicha^[3]	1964, 16. března
	velkokříž Řádu Kristova^[3]	1992, 23. listopadu
	velkokříž Řádu svatého Jakuba od meče	1996, 23. srpna
Španělsko Španělsko	velkokříž Řádu Cisnerosova^[3]	1959, 1. dubna
	velkokříž Řádu za občanské zásluhy^[3]	1961, 1. dubna
	velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peñafortu^[3]	1963
	velkokříž Řádu Isabely Katolické^[3]	1964, 1. dubna
	velkokříž s bílým odznakem Námořního záslužného kříže^[4]	1965, 4. ledna
	velkokříž s bílým odznakem Vojenského záslužného kříže ^[3]	1966, 17. července
	velkokříž s bílým odznakem Leteckého záslužného kříže^[3]	1966, 18. července
	velkokříž Občanského řádu za zásluhy o zemědělství, rybolov a potraviny^[5]	1968, 17. července
	Rytíř velkokříže Řádu Karla III.^[6]	1969, 29. října
	velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého	1973, 29. září
	Zlatá medaile za pracovní zásluhy^[7]	1996, 2. prosince
	řádový řetěz Řádu za občanské zásluhy^[8]	2003, 5. prosince
Vatikán Vatikán	rytíř Řádu svatého Řehoře Velikého
Vatikán Vatikán	rytíř velkokříže Řádu Božího hrobu
Venezuela Venezuela	Řád osvoboditele

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.
↑ ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky)
↑ Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online.
↑ Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online.
↑ Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online.
↑ Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online.
↑ Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Fraga Iribarne na Wikimedia Commons
(španělsky) Životopis na todopolitica.com

[1] Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.

[2] ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online.

[:0-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h LEVANTE-EMV. Manuel Fraga pone fin a 60 años de actividad política. www.levante-emv.com [online]. [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (španělsky)

[4] Ministerio de marina. Boletín Oficial del Estado. 4. ledna 1965, čís. 3, s. 103. Dostupné online.

[5] Ministerio de agricultura. Boletín Oficial del Estado. 18. července 1968, čís. 172, s. 10558. Dostupné online.

[6] Boletín Oficial del Estado. 30. října 1969, čís. 260, s. 16982. Dostupné online.

[7] Ministerio de trabajo y asuntos sociales. Boletín Oficial del Estado. 4. prosince 1996, čís. 292, s. 38445. Dostupné online.

[8] Ministerio de asuntos exteriores. Boletín Oficial del Estado. 6. prosince 2003, čís. 292, s. 43623. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]