Manuel Fraga Iribarne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Manuel Fraga Iribarne

Stranická příslušnost
Členství Alianza Popular
Lidová strana

Narození 23. listopadu 1922
Vilalba
Úmrtí 15. ledna 2012 (ve věku 89 let)
Madrid
Děti Carmen Fraga Estévez
Alma mater Univerzita v Santiago de Compostela
Profese politik, diplomat a spisovatel
Podpis Manuel Fraga Iribarne, podpis
Ocenění Řád Isabely Katolické
Medaile Roberta Schumana
rytíř Řádu sv. Řehoře Velikého
Velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo
Řád Božího hrobu
Commons Kategorie Manuel Fraga Iribarne
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manuel Fraga Iribarne (Villalba (Lugo), Galicie, 23. listopadu 1922 - Madrid15. ledna 2012) byl španělský a galicijský politik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.

Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962—1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.

Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 19902005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.

Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]