Manfred Seel

Manfred Seel

Základní údaje
Datum narození	30. října 1946
Místo narození	Königstein im Taunus
Datum úmrtí	26. srpna 2014 (ve věku 67 let)
Místo úmrtí	Schwalbach am Taunus
Oběť
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Manfred Adolf Seel (30. října 1946, Königstein im Taunus – 26. srpna 2014, Schwalbach am Taunus), přezdívaný „Hesenský rozparovač“ (Hessen-Ripper) nebo „Jack Rozparovač ze Schwalbachu“, byl Němec podezřelý ze sériové vraždy nejméně pěti žen ve Frankfurtu nad Mohanem a okolí. Za svého života nebyl dopaden a důkazy proti němu byly objeveny až po jeho smrti.

Život

Manfred Seel byl jedináček. Vyrůstal v Kronbergu im Taunus, v roce 1957 začal chodit na reálku v Oberurselu. Poté se ve Frankfurtu nad Mohanem vyučil chemigrafem. V letech 1968–1969 absolvoval základní vojenskou službu u raketového dělostřelectva v Gießenu. Od roku 1970 pracoval jako chemigraf ve Frankfurtu. V roce 1973 při zaměstnání složil maturitní zkoušku a následně se zapsal na Univerzitu Johanna Wolfganga Goetheho ve Frankfurtu, kde studoval dějiny umění a sociální dějiny, studium ale záhy ukončil. Od roku 1986 vedl ve Schwalbachu spolu s obchodním partnerem Wernerem Ledererem malou firmu provádějící zahradnické práce a vyklízení domů. V roce 1973 se oženil, v roce 1979 se manželům narodila dcera. Manželka zemřela v roce 2013.

Ve volném čase hrál v letech 1985–2014 na klarinet a saxofon v jazzové kapele Overall Jazz Gang. Sousedé jej popisovali jako přátelského a nenápadného, i když poněkud neomaleného a cholerického člověka. Byl nicméně považován za „bezúhonného občana“. Podle manželky a dcery trávil hodně času ve sklepě, kam nikoho nepouštěl. Sousedé mu přezdívali Alaska, protože i v létě nosil teplé kožešinové oblečení a na Aljašku rád jezdíval. Podle svědectví jednoho Seelova přítele v opilosti někdy hovořil o násilném sexu, jeho přátelé to ale považovali jen za opilecké řeči a nepřikládali tomu význam.

Podle svědeckých výpovědí počátkem 90. let pravidelně navštěvoval frankfurtské pouliční prostitutky. Jedna z nich vypověděla, že se k ní choval násilnicky. V roce 1996 absolvoval protialkoholní léčbu.

V listopadu 2013 mu byla diagnostikována rakovina jícnu, na kterou v následujícím roce, 26. srpna 2014, zemřel. O dva týdny později, 10. září 2014, nalezli jeho dcera a její přítel při vyklízení Seelovy garáže části lidských ostatků a informovali policii. V září 2015 označila pracovní skupina Alaska Manfreda Seela za hlavního podezřelého v několika případech vraždy. Pro Seelovu dceru znamenalo zjištění pravdy o jejím otci šok; od nálezu těla je v péči psychologů, spolupracuje však s policií na vyšetřování.

Vraždy

Vraždy připisované Seelovi se vyznačovaly velkou brutalitou, destruktivitou a sexuálním sadismem. Vrah odnímal z těl obětí orgány nebo odřezával části těla (např. genitálie, ruce a nohy) jako trofeje a přechovával je ve skrýších, pravděpodobně proto, aby je po činu mohl nerušeně využívat ve svých sexuálních fantaziích. Kanibalismus nebyl potvrzen ani vyvrácen.

Nelze vyloučit, že Seel měl při vraždách komplice: zranění některých obětí nasvědčují tomu, že byla způsobena dvěma osobami.

Policie soudí, že Manfred Seel byl misantrop a misogyn. Na pevných discích několika počítačů, které se našly v jeho sklepě, bylo 32 000 fotografií a videí s násilnou pornografickou tematikou včetně scén kanibalismu a dětské pornografie. Rány na tělech obětí odpovídaly zobrazením na pornografických materiálech, vyšetřovatelé proto mají za to, že Seel své činy „inscenoval“ podle pornografických obrázků. Sbírka pornografie měla celkem 5 terabytů; předpokládá se, že Seel využíval také dark web, a je prokázáno, že navštěvoval fóra pro lidi se zájmem o extrémní násilí a nekrofilii.

Podle vyšetřovatele Franka Herrmanna jeho činy nebyly spontánní a emocionální, ale pečlivě promyšlené.

Seel musel po několik desetiletí žít dvojím životem a předstírat, že je běžný občan. Podle kriminální psycholožky Lydie Benecke vrah neměl žádný soucit ani pocit viny, své oběti vnímal jako pouhé objekty, které lze použít k ukojení svých pudů a zahodit.

Motiv vražd je s největší pravděpodobností v jeho osobnosti, v sadistických fantaziích, které pravděpodobně pramení z nedostatečného pocitu vlastní hodnoty. Ve vraždách mělo hlavní význam odlidštění obětí, jejich ponížení, bolest, pocit neomezené moci a kontroly. Sbírání částí těl jako trofejí mělo za cíl zachování rozkoše na delší dobu.

Podle psychologa Helmuta Kuryho poháněla Seela touha po násilí a agresi. „Sociální stránka“ jeho osobnosti a fasáda obyčejného občana sloužila jen k zakrytí jeho zvrácených tužeb. Seel byl nicméně inteligentní a byl schopen se ovládnout. Nejednal spontánně a emocionálně, své činy pečlivě plánoval. Příčiny zločinů mohly být v jeho raném dětství. Podle policie se Seelova vražedná série mezi léty 1971 a 1991 zastavila, protože se nacházel v psychologicky stabilní fázi života a jeho násilné sklony se zmírnily.

Oběti

Podle policie zavraždil Seel ve Frankfurtu nad Mohanem v letech 1971–2004 přinejmenším pět, pravděpodobněji však deset nebo více žen. Většina obětí byly drogově závislé pouliční prostitutky. Podle vyšetřovatelů spojoval vraždy podobný rukopis: oběti byly uškrceny nebo zardoušeny, po smrti byly obětem znetvořeny prsy nebo oblast genitálií a následně byly odebrány části těla. Policie spojuje se Seelem vraždy následujících deseti osob:

• únor 1971 – Gudrun Ebelová (19), uklízečka a pečovatelka v domově pro seniory, pravděpodobně Seelova první oběť. Její tělo bylo nalezeno 6. února 1971 v zahradním domku poblíž Bad Vilbelu. Vrah oběti nožem otevřel podbřišek a vyňal dělohu, tenké střevo a jeden vaječník. Policie předpokládá, že pachatel oběť pod nějakou záminkou vylákal do zahradního domku a tam na ni zaútočil.
• duben 1971 – Hatice Erülkeroglu (23), turecká pečovatelka, kolegyně Gudrun Ebelové (navzájem se však neznaly) – Manfred Seel tehdy pracoval v bezprostřední blízkosti domova péče o seniory Johanna-Kirchner-Stift-Altenheim, kde obě pracovaly. Pachatel a oběť se možná setkali v nepoužívaném železničním vagónu, který často sloužil ke schůzkám mladých lidí. Vrah na oběť zaútočil na mostě Camberger Brücke, způsobil jí masivní poranění hlavy (při kterém byl prakticky rozdrcen obličej) a pohlavních orgánů, odňal jí část levého prsu a stydké pysky.
• červen 1991 – Gisela Singhová (36), drogově závislá a HIV pozitivní prostitutka bez domova, měla jednu dceru. Její tělo objevili houbaři 14 dní po jejím zmizení pod hromadou roští na parkovišti v Hofheimu am Taunus. Naposledy byla viděna 14. června 1991 kolem 15. hodiny v Café Fix (poradenské centrum pro drogově závislé na Moselstraße). Bylo prokázáno, že Seel byl jejím zákazníkem. Byla uškrcena nebo zardoušena, měla několik bodných ran na břiše a četné rány na stehnech. V době nálezu však bylo její tělo již v pokročilém stádiu rozkladu
• prosinec 1993 – Dominique Monroseová (32), drogově závislá a HIV pozitivní prostitutka bez domova. Naposledy byla viděna 3. prosince 1993 a policie předpokládá, že téhož dne byla i zabita. Její trup byl nalezen v pytli na odpadky na Friedberger Landstraße, ostatní části těla v plastových sáčcích v okolí Bundesstraße 40a, hlava se nenašla vůbec.
• červenec 1996 – Pia Isabel Heymová (27), zaměstnankyně banky. Heymová byla psychicky nemocná a v důsledku své choroby nabízela náhodně sex mužům. Její hlava byla nalezena v zahrádkářské kolonii ve čtvrti Frankfurt-Sachsenhausen.
• červenec 1998 – Julie Anna Schröderová (18), drogově závislá pouliční prostitutka. Zmizela v červenci 1998 ve frankfurtské čtvrti Bahnhofsviertel, byla ve špatném zdravotním stavu. Policie předpokládá, že byla zavražděna, ačkoli její tělo se dosud nenašlo.
• září 1999 – Gabriele de Haas (32), drogově závislá prostitutka. Je možné, že se s pachatelem seznámila na fóru BDSM komunity. Také v tomto případě policie předpokládá, že byla zavražděna, třebaže její tělo se dosud nenašlo.
• duben 2004 – V přehradě Offenbach byly nalezeny kosterní pozůstatky odřezané ženské hlavy zabalené v alobalu. Totožnost oběti nebyla dosud zjištěna.
• 2004 – Britta Simone Diallová (43). Podle svědeckých výpovědí byl Seel stálým zákazníkem Diallové. Diallová, prostitutka bez trvalého bydliště, byla naposledy viděna na podzim 2003 a nebyla hlášena jako nezvěstná. Před smrtí byla zjevně mučena. Právě nález zbytků jejího těla (chodidla a stehen v pokročilém stadiu rozkladu) ve dvou modrých plastových sudech s černým víkem v Seelově garáži vedl k Seelovi jako k podezřelému. Danou garáž si přitom Seel pronajal až v září 2008, ostatky Diallové proto musely být předtím uloženy na jiném místě. Zranění na těle Diallové se do značné míry shodují s obrázky na Seelově počítači. Policie předpokládá, že předlohou pro její vraždu byla manga, kterou Seel vlastnil. Ruce a nohy pachatel Diallové odřezal ruční pilkou, a to pravděpodobně ještě zaživa. V oblasti kolen, pánve, prsou a vaginy Diallové bylo nalezeno osm hřebíků a šroubů. Mimoto bylo na těle několik bodných a řezných ran.

Po nějaký čas byl Seel podezříván také z vraždy třináctiletého Tristana Brübacha, k níž došlo v březnu 1998. Této hypotéze nahrávaly některé podobnosti v modu operandi (odnětí částí těla, podobná poloha bot vzhledem k tělu oběti), analýza otisků prstů však toto podezření vyvrátila.

Vyšetřování

Poté, co analýza otisků prstů sňatých ze Seelova klarinetu nepřinesla žádné nové stopy, se vyšetřování v roce 2017 zaměřilo na jiná možná místa nálezu mrtvol a na analýzu DNA na oděvech obětí. Vzhledem k časovému odstupu je toto vyšetřování velmi obtížné a pomalé. Je také stále prověřována možnost, že měl Seel komplice. Vyšetřování ukazuje, že Seel byl aktivní pouze ve Frankfurtu nad Mohanem a okolí; v ostatních částech Německa a Evropy se v dané době podobné případy nevyskytly.

Odraz v kultuře

Případem Manfreda Seela se inspirují romány Wolfswut spisovatele Andrease Gößlinga (Gößling přenáší děj z Frankfurtu do Berlína) a Muttertag Nele Neuhausové.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manfred Seel na německé Wikipedii.

Portály: Lidé | Německo