Nekrofilie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Nekrofilie (též nekromanie) je parafilie (tj. sexuální úchylka) projevující se erotickou náklonností k mrtvolám. Slovo vzniklo složením starořeckého νεκρός (nekrós, „mrtvý, zemřelý“) a φιλία (filia, „obliba, láska k něčemu“). Termín samotný byl zřejmě poprvé použit v roce 1886 v práci Psychopathia Sexualis německého sexuologa Richarda von Krafft-Ebing. Nekrofilní chování je popsáno u zvířat. Nekrofilní chování se mezi lidmi vyskytuje především mezi zaměstnanci pohřebního ústavu, jde o velmi zřídka popisovaný zločin.[1]

Laická představa modelu chování nekrofila[editovat | editovat zdroj]

Nekrofil však nemusí být vrah nebo zločinec, který se vloupává do márnic, může to být normální člověk, může mít normální sex s kýmkoli, ale nebude mu to připadat přirozené.[zdroj?]

Právo[editovat | editovat zdroj]

Sexuologové u nekrofilie pochybují o její existenci, jako formě parafilie. Uznávají spíše termín nekrofilní chování, tedy pohlavní styk s mrtvolami. Nekrofilní chování bývá náhražkovým chováním u těch osob, byť jinak zaměřených, kteří nemají možnost uspokojit svoji sexuální potřebu s živými osobami.[2]

U nekrofilního chování je předmětem trestu hanobení lidských ostatků (§ 202a) Kdo …s lidskými ostatky nakládá v rozporu se zákonem, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. [3] Zločinec není výrazně společensky nebezpečný, pokud není nekrofilní chování spojeno s vraždou.

Nekrofilní chování je poměrně běžné u sadistů, kteří nad mrtvými prožívají dokonalý pocit své moci (a bezmoci oběti).[2]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  1. Policie vyšetřuje podezření z nekrofilie na hřbitově [online]. [cit. 2015-07-10]. Dostupné online.  
  2. a b BRZEK, Antonín. SEXUOLOGIE PRO PRÁVNÍKY. [s.l.] : [s.n.]. 50 s.  
  3. § 202a Hanobení lidských ostatků