Měrćin Nowak-Njechorński

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Měrćin Nowak-Njechorński
Narození 13. června 1900
Nechern
Úmrtí 6. července 1990 (ve věku 90 let)
Nechern
Povolání malíř a spisovatel
Ocenění Národní cena Německé demokratické republiky
Řád hvězdy přátelství národů
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Měrćin Nowak-Njechorński (13. června 1900, Njechorń6. července 1990, tamtéž) byl lužickosrbský malíř, spisovatel, novinář a překladatel.

Rodný dům v Njechorně

Měrćin Nowak se narodil jako Martin Sodan (po otci Neumann) jako nemanželské dítě Lužické Srbky Ernestiny Sodanec a jejího otčíma, chudého německého dělníka Wilhelma Emila Neumanna[1] Do školy chodil ve Worcynu, kde již začal projevovat svůj výtvarný talent. Vzhledem k nedostatku finančních prostředků v jeho rodině studoval umění v dálkovém kurzu, později nastoupil na uměleckou grafickou školu do Lipska. V roce 1920 měl ve Zhořelci svou první výstavu. Od roku 1921 studoval na akademii v Drážďanech. Během svých studií absolvoval i studijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Maxe Švabinského. Posléze studoval ještě ve Varšavě.

Roku 1923 se začal hlásit k lužickosrbské národnosti.[1] Změnil své německé jméno Martin Nemumann na Měrćin Nowak (později k němu připojil přídomek Njechorński podle jména svého rodiště), aktivně se účastnil činnosti Lužickosrbského Sokola, naučil se dokonale obě varianty lužické srbštiny a v době mezi světovými válkami působil jako novinář píšící ve prospěch nejmenšího slovanského národa (například obhajoval možnost vystupování u soudu v srbštině). Byl vedoucím redaktorem časopisů Sokołske listy a Serbski student, psal články pro Serbske Nowiny[1] a také pracoval v polském menšinovém časopise jako ilustrátor.

V době 2. světové války působil jako voják německého Wehrmachtu, na konci války skončil v americkém zajetí. Po válce působil ve vedení organizace Domowina, vydával překlady ze slovanských literatur (Gorkij, Gogol, Karel Čapek) a začal v NDR tvořit ilustrace s takzvanou budovatelskou tematikou, které však zároveň vyjadřovaly i tematiku národnostní. Působil také jako předseda Kruhu lužickosrbských výtvarných umělců.

V jeho literární i malířské tvorbě dominují folkloristická témata, obrazy z lužickosrbských dějin, bájí či lidových písní (jeho malířským vzorem byl Mikoláš Aleš).[1] Na folklór navazuje i ve své původní prozaické tvorbě. Jako výtvarník je spjat hlavně s tisíci perokresbami, ale vytvořil také několik dřevorytů či rozměrných maleb.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Ruskie byliny (Ruské byliny, Praha 1927), převyprávení ruských bylin,
  • Po serbskich pućach (Po lužických cestách, Budyšín 1936),
  • Wusaty Krjepjel a druhe bajki (Vousatý skřítek a jiné povídky, Budyšín 1950),
  • Wuknimy dolnoserbski. Krótki kurs delnjoserbšćiny za hornjołužiskich Serbow (Budyšín 1952),
  • Zapiski Bobaka (Bubákovy zápisky, Budyšín 1952),
  • Serbski Wšudźebył (česky jako Vyprávění lužického Všudybyla, Budyšín 1954), kniha cestopisných črt zachycujících tvář Horní i Dolní Lužice a autorových osobních vzpomínek.
  • Mišter Krabat (Čaroděj Krabat, Budyšín 1954), literární zpracování lužickosrbských pověstí ze 17. století
  • Kołowokoło Błotow (Kolemdokola Blat, Budyšín 1957),
  • Bołharske podlěćo (Bulharské podletí, Budyšín 1958),
  • Wot wčerawša na jutřiše (Budyšín 1960),
  • Molerjo, spěwarjo, podróżnicy (Malíři, spěváci, cestovatelé, Budyšín 1961),
  • Pod Pamirom a za Kaukazom, Budyšín 1961),
  • Baćon a žaby a druhe bajki (Čáp a žáby a jiné bajky, Budyšín 1967).

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KIJOVÁ, Kinga. Měrćin Nowak-Njechorński a časopis Sokołske listy [online]. Sokolske listy, říjen 2008, [cit. 2013-05-01]. Dostupné online. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]