Ludmila Brožová-Polednová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludmila Brožová-Polednová
Narození 20. prosince 1921
Praha
Úmrtí 15. ledna 2015 (ve věku 93 let)
Plzeň
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Brožová-Polednová, rozená Biedermannová (v březnu 1950 si změnila příjmení na Brožová[1]) (20. prosince 1921 Praha15. ledna 2015 Plzeň) byla prokurátorka Státního soudu, oddělení Praha (19501952), později (po zrušení státní prokuratury) okresní prokurátorka Rokycany (od roku 1953) a prokurátorka Generální prokuratury.[2] Byla jediným aktivním účastníkem vykonstruovaných politických procesů v 50. letech, který byl odsouzen. Brožová-Polednová byla odsouzena za svůj podíl na justiční vraždě Milady Horákové k 6 letům odnětí svobody nepodmíněně. Tento trest jí byl zmírněn v roce 2010 prezidentskou milostí.

Dělnická prokurátorka[editovat | editovat zdroj]

"Lidová rezoluce" z dob politických procesů v roce 1950, viz zde.

Byla absolventkou (tzv. dělnickou prokurátorkou) dvouleté Právnické školy pracujících - absolventka Právnické školy pracujících (1. 12. 1948 až 30. 11. 1949) Ludmila Biedermannová–Brožová–Polednová, zařazená od 1. 4. 1950 do církevního odd. SP prokurátora Čížka, ve skutečnosti však bez právnického vzdělání i praxe. Komunistickou stranou byla dosazena na místo prokurátora, ze kterého se po roce 1948 stala klíčová osoba při řízení, inscenaci a manipulaci soudních procesů.[3]

Je známá jako prokurátorka z vykonstruovaných procesů v dobách stalinismu v 50. letech, například s JUDr. Miladou Horákovou a spol. nebo také s Vítem Tajovským. Jako mladá byla vybrána do procesu s Horákovou zřejmě proto, aby tři obviněné ženy souzené mužem nevzbudily u veřejnosti lítost (také měla již praxi při vyšetřování Dr. Josefa Toufara, který 25. února 1950 zemřel, viz Číhošťský zázrak). Brožová svou vinu vždy popírala, existuje filmový záznam jejího fanatického projevu proti Dr. Horákové. Osobně se účastnila licitace v kolektivu soudců, prokurátorů náměstka ministra spravedlnosti Karla Klose s návrhem trestů ještě před soudním procesem. Angažovala se pro odmítnutí milosti pro Horákovou u prezidenta republiky. Účastnila se její popravy ve věznici na Pankráci, v ten samý den po výkonu trestu smrti řečnila Brožová na svolané manifestaci na náměstí Prokopa Holého v Praze na Žižkově o úspěchu soudu.[4][5] S výjimkou prvních čtyř měsíců roku 1956, kdy byla na mateřské dovolené, zpracovávala Ludmila Brožová na Krajské prokuratuře v Plzni všechny žaloby v protistátních věcech od počátku roku 1953 do dubna 1964.[6]

Její činnost jako prokurátorky je také možno považovat jako ukázku tzv. třídní justice, tedy za stejné činy měly být navrhovány rozdílné trestní sazby podle třídního postavení: továrník přísnějšími tresty, dělník mírnější.[7]

Obvinění[editovat | editovat zdroj]

Major policie Ilja Pravda obvinil Brožovou jako poslední žijící prokurátorku spolu s tehdejším brutálním vyšetřovatelem Milanem Moučkou za podíl na justičních vraždách v procesu s Miladou Horákovou poprvé v roce 2006, kdy byl případ vrácen státním zástupcem k došetření.[8]

Podruhé byla v červenci 2007 obviněna Brožová již sama na základě nově objevených materiálů v Národním archivu.[9][10] Tyto údajně nově nalezené materiály však publikoval v roce 1995 historik Karel Kaplan v knize o procesu s Miladou Horákovou.[5]

Proces[editovat | editovat zdroj]

Dne 1. listopadu 2007 byla bývalá prokurátorka Městským soudem v Praze odsouzena k osmiletému nepodmíněnému trestu. Předseda senátu Petr Braun připustil, že Brožová ze zdravotních důvodů možná nenastoupí k výkonu trestu, zdůraznil však důležitost samotného odsouzení jako takového i v kontextu morálního odsouzení zločinů komunismu.[11][12] Dne 10. února 2008 Vrchní soud v Praze rozhodl, že čtyřnásobná justiční vražda z roku 1950 je promlčena, a tím tak Brožovou osvobodil.

Nejvyšší soud z podnětu nejvyšší státní zástupkyně však případ vrátil vrchnímu soudu k posouzení a dne 11. září 2008 byla Brožová odsouzena k 6 letům odnětí svobody nepodmíněně, pod dolní hranicí trestní sazby. Využita byla pro ni právní úprava z dob Rakouska-Uherska, platná ještě v době procesu s Miladou Horákovou, která připouštěla nižší trestní sazbu.[13][14][15][16][17] Žádost nejvyšší státní zástupkyně o milost pro Brožovou u prezidenta republiky byla zamítnuta.[18] 19. března 2009 nastoupila k výkonu trestu do věznice ve Světlé nad Sázavou.[19][20] Její advokátka oznámila, že podá ústavní stížnost,[21] ale tu v červenci 2009 Ústavní soud odmítl a definitivně tak potvrdil šestiletý trest vězení. Následně zamítl soud žádost o přerušení výkonu trestu.[22]

Udělení milosti[editovat | editovat zdroj]

21. prosince 2010 udělil prezident Václav Klaus Brožové-Polednové milost. Její udělení bylo vysvětleno tím, že prezident „přihlédl k vysokému věku odsouzené, k tomu, že část trestu již vykonala, a k jejímu zdravotnímu stavu.“[23][24] Po svém propuštění Brožová-Polednová svých činů nelitovala a milost prezidenta považovala za samozřejmost. Pozastavila se však nad tím, že za účast na procesu nebyl odsouzen žádný soudce:

"Souhlasím s panem prezidentem, že mi udělil milost. Neměla jsem ve vězení vůbec být. U procesu jsem tenkrát byla jako novicka z příkazu. Mluvit by se mělo o tehdejších ústavních soudcích, ne o mně."[25]

Brožová-Polednová byla jakožto 88letá žena nejstarší vězeňkyní v Česku a ze svého trestu si odseděla rok a osm měsíců.[25]

Evropský soud pro lidská práva[editovat | editovat zdroj]

Na své odsouzení si stěžovala i u Evropského soudu pro lidská práva, kde prostřednictvím svého právního zástupce namítala, že její jednání nebylo v 50. letech 20. století trestné a že Česká republika v jejím případě porušila právo na spravedlivý proces. Její stížnost byla ale zamítnuta, protože měla možnost se vyjádřit ke všem důkazům, byla odsouzena podle tehdy účinného zákona a protože si musela být při svém právnickém vzdělání i předchozích zkušenostech prokurátorky vědoma, že celý proces byl dopředu zmanipulován. Podle soudu Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nemůže „poskytovat ochranu likvidování politických oponentů prostřednictvím trestů smrti ukládaných v řízení, které zjevně porušuje právo na spravedlivý proces a zejména právo na život.“[26][27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.lidovky.cz/zivot-ludmily-brozove-polednove-ve-dvaceti-datech-fwg-/ln_noviny.asp?c=A080908_000019_ln_noviny_sko&klic=227451&mes=080908_0
  2. Jaroslav Vorel, Alena Šimánková, Lukáš Babka: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech Díl II., str. 44,48,63,65 in SEŠITY Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 9, Editor Monika Kipeťová, Vydání 1. Praha 2004, ISBN 80-86621-05-7
  3. Jaroslav Vorel, Alena Šimánková, Lukáš Babka: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech Díl II., str. 62-64 in SEŠITY Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 9, Editor Monika Kipeťová, Vydání 1. Praha 2004, ISBN 80-86621-05-7
  4. Pavlína Formánková: Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem! in paměť a dějiny 2007/01
  5. a b Petr Koura, Pavlína Formánková: Dostala jsem úkol in Respekt 32/2007, 5. srpna 2007. (neautorizovaná kopie)
  6. Lidové noviny 12. 5. 2010 str. 14 Titulek: Ludmila Brožová žalovala stovky osob
  7. Jaroslav Vorel, Alena Šimánková a kolektiv: Československá justice v letech 1948–1953 v dokumentech Díl I., str. 63 in SEŠITY Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu č. 8, Editor Jan Táborský, Vydání 1., Praha 2003, ISBN 80-86621-03-0
  8. Jáchym Topol: Vrazi v talárech chtějí klid, in Respekt 30/2006, 23. července 2006
  9. Žalobkyni obvinili za vraždu Milady Horákové. in Lidovky.cz, 30. červenec 2007
  10. Ondřej Šťastný: Trest pro Horákovou padl už pět dní před procesem in idnes.cz, 13. července 2007
  11. Ondřej Šťastný: Prokurátorka v procesu s Horákovou dostala osm let in ČeskéNoviny.cz,
  12. Ondřej Šťastný: iDnes.cz: Prokurátorka Horákové dostala osm let vězení in ides.cz, 1. listopad 2007
  13. Petr Zídek: Jen plnili pokyny in Lidové noviny, 18. srpna 2007
  14. Petr Zídek: Proces očima svých strůjců in Lidové noviny, 7. června 2008
  15. Petr Zídek: Proměna jedné herečky in Lidové noviny, 6. září 2008
  16. Petr Zídek: Pustit Brožovou-Polednovou? Ne in Lidové noviny, 17. června 2009
  17. Petr Ježek: Prokurátorka procesu s Horákovou dostala 6 let podle práva z roku 1852 in idnes.cz, 9. září 2008
  18. Pavla Jeřábková: Klaus se rozhodl, milost Brožové-Polednové neudělí in idnes.cz, 23. září 2008
  19. Brožová-Polednová nastoupila do věznice, ČTK
  20. Markéta Chaloupská:Brožová-Polednová nastoupila v 87 letech do vězení, aktualne.cz, 19.3.2009
  21. Miroslava Vejvodová: Advokát Polednové podá ústavní stížnost denik.cz, 20.3.2009
  22. Soud zamítl žádost Brožové-Polednové o přerušení výkonu trestu, ČT24, 22. července 2009
  23. Prezident udělil milosti na hrad.cz 21. prosince 2010
  24. Klaus udělil milost Brožové-Polednové, prokurátorce z procesu s Horákovou in idnes.cz, 21. prosince 2010
  25. a b Polednová: Být Horákovou, nepřiznala bych se
  26. Justice.cz: Tiskové prohlášení Ministerstva spravedlnosti k rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Polednová proti České republice, 6. července 2011
  27. ČeskéNoviny.cz: Evropský soud zamítl stížnost Brožové-Polednové, 7. července 2011

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZÍDEK, Petr. Příběh herečky : Ludmila Brožová a její svět. Praha: Dokořán, 2010. 264 s. ISBN 978-80-7363-259-5. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]