V roce 1986 hrál ve čtvrté lize za mateřský klub Jesina Calcio. Za rok přestoupil do druholigovéBrescie, kde odchytal za jednu sezonu jen jedno utkání a tak na začátku sezony 1988/89 byl prodán do prvoligovéhoTurína. Pod vedením trenéra brankařů Vieriho roste k dokonalosti. Zahraje si finále poháru UEFA 1991/92, ale neuspěje. První vyhraný pohár zažívá v sezoně 1992/93, když získal Italský pohár.
V létě 1993 jej koupilo Lazio za 13 miliard lir.[2] V klubu strávil 10 sezon a v prvních 7 sezon byl brankář číslo jedna. Jen poslední 3 sezony strávil v klubu jako náhradník. Celkem nastoupil do 339 (243 v Serii A) utkání, což je nejvíc v historii klubu.[3] Získal u Biancocelesti jeden titul v lize (1999/00), dva Italské poháry (1997/98, 1999/00), dva Italské superpoháry (1998, 2000) a jeden evropský pohár PVP (1998/99).
V roce 2003 odešel do Chieva, kde byl opět brankářem číslo jedna. Zůstal v klubu dva roky a v roce 2005 po 422 utkání v nejvyšší lize ukončil kariéru.
Za reprezentaci nastoupil do 9 utkání. První zápas odehrál 6. června1992 proti USA (1:1).[5] Poté na něj trenér Arrigo Sacchi velmi spoléhá jako na brankáře číslo dva a dává mu přednost místo Zengy. Byl nominován na MS 1994, kde odehrál tři zápasy. Po turnaji ještě nastoupil do jednoho utkání a to bylo také jeho poslední. To bylo dne 6. listopadu1996 proti Bosně a Hercegovině (1:2).[6]
Norsko
Mexiko
Nigérie
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luca Marchegiani na Wikimedia Commons 
