Louis Baraguey d'Hilliers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis Baraguey d'Hilliers
Narození 13. srpna 1764
Paříž
Úmrtí 6. ledna 1813 (ve věku 48 let)
Berlín
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Baraguey d'Hilliers (13. srpna 1764 v Paříži6. ledna 1813 v Berlíně) byl francouzský generál, období napoleonských válek.

Život[editovat | editovat zdroj]

Baraguey pocházející ze starého rodu nižší šlechty, vstoupil 1783 do královské armády a sloužil jako kadet v alsaském pěším pluku. Roku 1787 byl povýšen do nejnižší důstojnické hodnosti - stal se podporučíkem. Po výbuchu revoluce však v žebříčku hodností začal prudce stoupat. Tak roku 1791 byl poručíkem, o rok později již kapitánem, ale tentýž rok byl povýšen do hodnosti podplukovníka. Stal se zástupcem náčelníka štábu armády generála Custina a později Alexandra Beauharnaise a v dubnu 1793 se stal brigádním generálem. Bohužel s pádem generála Custina i Beauharnaise byl zatčen i d’Hilliers a každým dnem hrozila mu poprava, která neminula oba jeho představené. Od gilotiny jej zachránil jen převrat 9. termidoru (27. července 1794) a tím pád Robespierra a hrůzovlády. V roce 1795 bojoval proti royalistickým povstalcům na pařížském předměstí Saint-Antoine, poté však byl suspendován, zatčen a postaven před válečný soud. Tribunálem byl však zproštěn viny. Po skončení procesu sloužil v Cherbourgu u západní armády pod velením generála Hochea a poté byl převelen k italské armádě generála Bonaparte. Zde mu vrchní velitel svěřil dvě půlbrigády s nimiž obsadil Bergamo a v květnu 1797 Benátky a byl tam jmenován guvernérem. Za své vynikající výsledky byl v březnu 1797 povýšen do hodnosti divizního generála. V dalším roce se účastnil egyptské výpravy, ale po dobytí Malty byl poslán s vítěznými trofejemi a kořistí zpět do Francie. Dne 27. června 1798 byla však jeho fregata La Sensible napadena britskou přesilou a generál d’Hilliers byl v boji zraněn a padl do zajetí. Dopraven do Portsmouthu byl pro zranění propuštěn na čestné slovo.

Po návratu do Francie byl již 31. července 1798 zatčen a obviněn z paktování se s nepřítelem a opět stanul před válečným soudem a opět byl zproštěn viny. Následujícího roku byl jmenován náčelníkem štábu rýnské armády a operoval pod Mac Donaldem. V roce 1801 byl jmenován generálním inspektorem pěchoty a roku 1804 obdržel hodnost generálplukovníka dragounů. V tažení 1805 velel záložní kavalérii a vynikl u Elchingen (14. října 1805) a poté byl jmenován velitelem Ingolstadtu. Roku 1808 se stal podruhé guvernérem Benátek a v tažení 1809 sloužil pod místokrálem Evženem. Vynikl v bitvě u Raabu (14. června 1809). Po uzavření Schönbrunnského míru (14. října 1809) byl jmenován vrchním velitelem v Tyrolsku, kde významně přispěl k zklidnění situace.

V roce 1810 jej Napoleon převelel do Španělska a Baraguey tam převzal velení armády v Katalánsku. V roce 1809 byl mu udělen titul hrabě císařství. Během ruské kampaně 1812 byl nejprve dosazen do funkce guvernéra Smolensku a při ústupu se stal velitelem divize 9. sboru maršála Victora. V tíživé situaci musel část své divize nechat kapitulovat před Rusy (9. listopadu 1812) za což upadl do Napoleonovy nemilosti. Byl zbaven funkce a měl být postaven před válečný tribunál. V přípravě k procesu, zcela zdeptaný depresemi a vyčerpán prodělanou ruskou kampaní onemocněl „fievre inflamatoire et nerveuse“ („zánětlivá a nervová horečka“), což mohl být tyfus a zemřel v Berlíně asi na předávkování opiem, které bylo v té době standardním lékem průjmových onemocnění.

Baraguey d´Hilliers je jedním z 558 důstojníků a generálů, jejichž jména jsou vyryta na Vítězném oblouku v Paříži. Jeho syn Achille se stal v době Napoleona III. Maršálem Francie.