Ljudmila Kondraťjevová
| Ljudmila Kondraťjevová | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Narození | 11. dubna 1958 (66 let) Šachty |
| Stát |  Rusko |
| Choť | Jurij Georgijevič Sedych[1] |
| Kariéra | |
| Disciplína | 100 m, 200 m |
| Účasti na LOH | 1980, 1988 |
| Účasti na MS | 1983 |
| Účasti na ME | 1978, 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
Jako reprezentantka SSSR 
| ||
 Atletika na LOH
| ||
| zlato | LOH 1980 | běh na 100 m |
| bronz | LOH 1988 | štafeta 4 × 100 m |
| Mistrovství Evropy v atletice | ||
| zlato | ME 1978 | běh na 200 m |
| zlato | ME 1978 | štafeta 4 × 100 m |
| Halové ME v atletice | ||
| bronz | HME 1980 | běh na 60 m |
Ljudmila Andrejevna Kondraťjevová (rusky: Людмила Андреевна Кондратьева – Ljudmila Andrejevna Kondraťjeva; * 11. dubna 1958 Šachty, Rostovská oblast, Sovětský svaz) je bývalá sovětská atletka ruské národnosti, olympijská vítězka v běhu na 100 metrů a mistryně Evropy v běhu na 200 metrů. Je absolventkou pedagogického institutu v Rostově na Donu. Po přesídlení do hlavního města tehdejšího SSSR závodila za klub Dynamo Moskva.
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Překvapila dvěma zlatými medailemi na mistrovství Evropy v Praze v roce 1978. Na mistrovství startovala nejdříve v běhu na 100 metrů, kde skončila šestá, nejhorší z trojice sovětských reprezentantek. V běhu na 200 metrů se pří neúčasti Marity Kochové všeobecně očekávalo snadné vítězství mistryně Evropy z běhu na 100 metrů Marlies Göhrové z NDR, ta ovšem prohrála o pouhou 1 setinu sekundy právě s Kondraťjevovou, která časem 22,52 sekundy vytvořila nový rekord SSSR. Neočekávaná byla i porážka favorizovaných východních Němek ve štafetě na 4 × 400 metrů, které podlehly seběhané čtveřici sovětských sprinterek.
V roce 1980 vybojovala Kondraťjevová časem 7,31 sekundy bronzovou medaili v běhu na 60 metrů na halovém mistrovství Evropy v Sindelfingenu.
Dne 3. června 1980 na národním šampionátu v tehdejším Leningradu byla v běhu na 100 metrů o jednu setinu sekundy rychlejší nežli východoněmecká sprinterka Marlies Oelsnerová-Göhrová při svém světovém rekordu v roce 1977. Čas 10,87 s ovšem nebyl plnoautomaticky změřeným výkonem. V Leningradě se pořadatelům nepodařilo vyvolat cílovou fotografii a výsledné časy určilo náhradní měření (v tomto případě fotobuňka). A zatímco na cílové fotografii se čas odečítá podle přední plochy hrudníku při protětí cílové čáry, při měření fotobuňkou se čas zastavuje v okamžiku, kdy jakákoli část těla běžce (tedy i ruka či hlava) protne paprsek fotobuňky, což činí takto změřené časy rychlejšími. Vzhledem k chybění cílové fotografie (jejíž dodání je podmínkou pro uznání elektronicky měřeného běžeckého světového rekordu) atletická federace SSSR tehdy Mezinárodní amatérské atletické federaci (IAAF) žádost o ratifikaci rekordu ani nepředložila.[2][3] Za tři roky, 8. června 1983, pak Mariles Göhrová v Berlíně svůj vlastní platný světový rekord znovu vylepšila na 10,81 s.
Na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980 Ljudmila Kondraťjevová sice překvapivě – a stejně jako v Praze o jedinou setinu sekundy – znovu porazila Marlies Göhrovou a získala zlatou medaili, zároveň však ve stejném finále utrpěla svalové zranění, které jí znemožnilo start v dalších disciplínách olympijského programu: v běhu na 200 metrů a ve štafetě na 4 × 100 metrů.
Po olympiádě výkonnost Ljudmily Kondraťjevové upadla do průměru a v polovině osmdesátých let dráhu opustila a dala přednost mateřským povinnostem.
Do vynikající formy se ovšem dostala v roce 1988, kdy se probojovala na olympijské hry v Soulu. Avšak přestože byl její olympijský čas 11,05 sekundy rychlejší nežli vítězný čas z moskevské olympiády, stačil v Soulu jen na sedmé místo v semifinále. Přesto však Kondraťjevová na olympijských 1988 jednu medaili vybojovala – v disciplíně, ve které na hrách v roce 1980 i 1984 startovat nemohla: ve sprinterské štafetě. Štafeta SSSR na 4 × 100 metrů vytvořila v olympijském semifinále nový sovětský rekord časem 42,01 sekundy, a třebaže byla ve finálovém běhu výrazně pomalejší (42,75 sekundy), získala v něm bronzovou medaili.
Osobní rekordy na otevřené dráze[editovat | editovat zdroj]
- 100 m 11,02 s (16. srpen 1984, Praha[4])
- 200 m 22,31 s (12. červen 1980, Moskva)
- 400 m 51,87 s (23. května 1980, Soči)
- 100 m překážek 13,7 s (1976)
- 4 × 100 m 42,01 s (štafeta SSSR: Ljudmila Kondraťjevová, Galina Malčuginová, Marina Žurkovová, Natalija Pomoščnikovová, 1. října 1988, Soul)
Osobní rekordy v hale[editovat | editovat zdroj]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Jejím manželem byl v polovině 80. let dvojnásobný olympijský vítěz a mistr světa v hodu kladivem Jurij Sedych, se kterým má dceru Oxanu (* 1985). Později se manželství rozpadlo a Sedych se oženil s Nataljou Lisovskou, olympijskou vítězkou ve vrhu koulí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ World Records Progression – 100 M (Women) [online]. Trackfield.brinkster.net. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lyudmila Kondratyeva - U.S.S.R - 1980 Olympic 100, Champion [online]. Sporting-Heroes.net. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Profile: Lyudmila Kondratyeva [online]. Tilastopaja.org. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Ljudmila Kondraťjevová na stránkách Světové atletiky (anglicky)
- Ljudmila Kondraťjevová v databázi Olympedia (anglicky)
