Přeskočit na obsah

Liběna Rochová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Liběna Rochová
Narození21. září 1951 (73 let)
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánítextilní výtvarnice, módní návrhářka a učitelka
OceněníCzech Grand Design – Síň slávy (2021)
Cena města Brna za rok 2022
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Liběna Rochová, nebo také Liběna Rochová-Svobodová (* 21. září 1951 Brno), je česká profesorka architektury a designu a významná módní návrhářka. Vede Ateliér designu oděvu a obuvi na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a vychovala řadu módních návrhářů, kteří se prosadili doma i v zahraničí.

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Brně do vzdělané, kulturní a kultivované rodiny. Jejího dědečka Ing. Bohuslava Závadu, brigádního generála in memoriam, popravilo gestapo.[1] Liběnina maminka Radoslava Prášilová byla herečkou, ale protože v 50. letech odmítla dál účinkovat v budovatelských hrách, zůstala doma jako žena v domácnosti. Otec byl vědec (energetik), který ale krátce po narození Liběny vystoupil z komunistické strany a vrátil „rudou knížku“. Kvůli tomu byl zbaven profesury na vysoké škole, jeho rodina byla sledována a byly jim otevírány dopisy. Tajně publikoval vědecké články v zahraničí, odkud také dostával mnoho pracovních nabídek. Protože však nechtěl komplikovat život svým dětem, emigroval do Rakouska až v 80. letech (ve věku 66 let), v době, kdy Liběna i o dva roky mladší bratr Luděk stáli na vlastních nohou a měli každý svou rodinu. Jezdila za ním celá jeho rodina a do Čech se vrátil až po sametové revoluci, jen jednou, když mu byla nabídnuta habilitace. Na habilitační řízení si připravil všechny své materiály na téma energetické úspory a ručně psané tabulky. Jeho oponenti se ho během slyšení posměšně zeptali, zdali jsou v době počítačů jeho tabulky k něčemu dobré. Na to jim odpověděl, že kdyby nebyly, neuveřejnili by je aktuálně ve švýcarském a německém časopise. Poté v aule ztratil vědomí a zemřel.[2][3]

Příjmení „Rochová“ má Liběna Rochová-Svobodová po svém prvním manželovi, s nímž má dceru Magdalenu. Ve druhém manželství, s Janem Svobodou se narodil syn Marek. Dcera Ing. arch. Magdalena Rochová má s manželem Ing. arch. Radkem Jarouškem dvě děti, Elu a Jakuba. Žijí v Praze, kde mají architektonický ateliér. Syn Marek je interiérový designér.[4]

Vzdělání a profese

[editovat | editovat zdroj]

V sedmi letech prodělala těžký zánět mozkových blan, kdy upadla i do kómatu. Kvůli tomu jí hrozila nejrůznější fyzická či mentální postižení, a proto jí lékaři nedávali velké naděje. To se sice nestalo, ale v hlavě má dodnes obraz, jak leží v postýlce a shlíží na sebe z rohu nemocničního pokoje.[2] Už odmala se chtěla pohybovat ve výtvarném umění, například jako malířka. Po základní škole chtěla začít studovat divadelní kostým, ale uliční výbor jí v roce 1967 kvůli otci nepodepsal doporučení. Proto navštěvovala Vesnu,[5] kde se mladé dívky učily péči o domácnost. O rok později, díky politickému uvolnění v Československu uliční výbor doporučení podepsal, ale ateliér divadelního kostýmu tehdy nebyl otevřen. Proto začala studovat oděvní ateliér na textilní průmyslové škole v Brně.[6] Po skončení školy v roce 1972 nebyla přijata na obor oděvní návrhář na UMPRUM, protože nechtěla vstoupit do Socialistického svazu mládeže a také kvůli kádrovému posudku.[3] Začala pracovat pro ÚLUV,[7] kde ji vedoucí naučila šít a tvořit střihy a umožnila jí dělat módní přehlídky. Aby byla brána jako profesionál, musela být členem Svazu českých výtvarných umělců. Podstoupila zkoušky, které napodruhé udělala, a v roce 1984 se stala členkou Asociace profesionálních výtvarných oděvníků při Svazu českých výtvarných umělců[4] a od téhož roku začala používat značku „LR“.[8]

Se svou prací vyrazila do světa po sametové revoluci, když dostala v roce 1991 pozvánku na světový veletrh módy v Düsseldorfu, kde zastupovala Československo. Právě zde měla velký úspěch, což odstartovalo její světovou kariéru. Na veletrhu zaujala kolekcemi, ve kterých zúročila zkušenosti z ÚLUV. Ukázala tradiční techniky českých a moravských řemeslníků, modrotisky ve spolupráci s Janou Kubínovou, lýko a slámu, staré techniky v současném oděvu. Obě kolekce se prodaly. Do Düsseldorfu jezdila čtyři roky. Jelikož se dostala do prestižní Galerie 6, každým rokem předkládala dvě modelové kolekce. Protože ji to však nenaplňovalo a nechtěla se podílet na masové oděvní nadprodukci a konfekcích, zvolila si v roce 1995 cestu autorské zakázkové tvorby.[4][9] V roce 1999 založila Studio LR pro konzultaci a realizaci oděvů na zakázku. Svou práci předvedla na výstavách a přehlídkách ve Vídni, Paříži, Lyonu, New Yorku, Düsseldorfu a Los Angeles. Dostala nabídku na vlastní obchod na newyorské 5. Avenue, ale nakonec si nabídku rozmyslela a také finanční skupina podporující Donnu Karan zacílila investice do něčeho jiného.[2][10] V roce 2005 založila Studio LR-Gallery, které se zaměřovalo na rozvoj mladých designérů a které vedla do roku 2010. Od roku 2008 vede Ateliér designu oděvu a obuvi na UMPRUM[11] v Praze. V roce 2018 byla jmenována profesorkou architektury a designu.[12]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Její tvorbu ovlivnily výrazné siluety oblečení japonských návrhářů z osmdesátých let a minimalismus z devadesátých let.[13] Kromě vytváření kolekcí a solitérní tvorby pro zákaznice tvoří ve svém ateliéru na Malostranském nábřeží poblíž Kampy v Praze také fashion art. Jedná se o její projev, úplný odraz její kreativity a sochu v pohybu. I když jsou modely vytvořené z nevšedních materiálů, jsou oblékatelné.[14] Pracuje s klasickými materiály, jako jsou různé druhy hedvábí, vlny či směsové materiály. K jejím oblíbeným materiálům patří kůže. Navrhuje také objekty z kovu, skla, papíru, plastu a dalších netradičních materiálů. Typické pro její tvorbu jsou plastičnost objemu, výrazná struktura povrchu a vazba s prostorem.[13][15] Její kolekce nezohledňují trendy dané sezóny.[16]

Pro světovou výstavu Expo 2015 v Šanghaji vytvořila kolekci „Memory“, vyjadřující prolínání času, zachycení stopy a propojení současného puristického a velmi čistého oděvu s lidovým krojem a starou rukodělnou prací.[8]

Při příležitosti 25. výročí vzniku Ústavního soudu České republiky a 100 let od vzniku Československa v roce 2018 byla oslovena, aby navrhla nové taláry ústavních soudců. Vycházela z barev české trikolory. Tento tmavě modrý talár s minimalistickým střihem a stojatým okrouhlým límcem zdobí červený prvek na hrudi a bílý okraj rukávů. Talár doplňuje slavnostní řetěz od Evy Eisler a pokrývka hlavy od Sofye Samarevy, bývalé žákyně Liběny Rochové z UMPRUM.[17][18][19]

Společně s výtvarníkem Lukášem Musilem vytvořili kolekci „Nadotek“, která měla upozornit na nemoc motýlích křídel. Výtěžek byl věnován charitativní organizaci Debra Česká republika.[20][21][nedostupný zdroj] Na Designbloku 21 vystavovala průřez svou tvorbou s názvem „Dar“, na kterém pracovala se svou dcerou, architektkou Magdalenou.[22][23]

Její práci má ve sbírkách Museé de Tissus v Lyonu, Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Moravská galerie v Brně.[24][15][25]

Liběna Rochová je mj. patronkou charitativního projektu „Adoptuj panenku a zachráníš dítě“.[26]

V roce 2021 navrhla taláry pro akademickou obec UMPRUM, které nahradily taláry od Zdeňky Bauerové. Ty vzhledem připomínaly malířské pláště. Nové taláry charakterizuje sošnost, důstojnost, velkorysost, noblesa, úcta k ceremoniím a zároveň funkčnost a jednoduchost. Široká ramena s hlubokými sklady a vysokým límcem od krku, jenž má zakrývat oblečení pod ním, vyjadřují důstojnost, velkorysost a noblesu. Barva je temně modrá, až na talár rektora, který je v barvě loga školy, a to královské modři, a na talár pedela, který je červený. Součástí taláru je i pokrývka hlavy, na jejímž designu a zhotovení se společně s Liběnou Rochovou podílela Sofya Samareva.[27][28]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1992 – titul „Výtvarník sezóny“ na veletrhu Styl Brno
  • 1995 – cena Vynikající design, Design centrum ČR
  • 2015 – ceny „Módní designér roku“ a „Grand Designer“, Czech Grand Design
  • 2022 – uvedení do síně slávy, Czech Grand Design
  • 2023 – Cena města Brna za rok 2022 za její přínos v oblasti výtvarného umění a designu[29]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Menš. Brigádní generál in memoriam Ing. Bohuslav Závada. Internetová encyklopedie dějin Brna [online]. 2022-01-26 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c ROCHOVÁ, Liběna a ČERVINKOVÁ, Radka. Intimní zpovědi: „Nemám sny, jeden si žiju,“ říká doma i ve světě oceňovaná oděvní designérka Liběna Rochová. Seznam zpávy [online]. 2019-04-09 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b ROCHOVÁ, Liběna a ČERVINKOVÁ, Radka. Vyléčila mě posedlost prací, říká módní designérka Liběna Rochová. iDnes.cz [online]. 2018-12-24 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c ROCHOVÁ, Liběna a KAPLANOVÁ, Dana. Návrhářka Liběna Rochová: Chodím v černém, ale myšlenky mám barevné. Novinky.cz [online]. 2014-10-30 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Škola Vesna. Památkový katalog [online]. ©2015 [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ ROCHOVÁ, Liběna a RUPPERT, Veronika. Jako lidstvo si pod sebou podřezáváme větev, říká profesorka UMPRUM Liběna Rochová. Český rozhlas [online]. 2019-02-08 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŽIŽKOVÁ, Lenka. Slavné počátky a neslavné konce Domu uměleckého průmyslu, Krásné jizby a ÚLUV. Design Cabinet CZ [online]. 2009-01-22 [cit. 2023-01-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Klena a ČTK. Návrhářka Liběna Rochová (60): Baví mě oblečení s duší. Blesk pro ženy.cz [online]. 2011-09-21 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  9. ↑ ROCHOVÁ, Liběna; SLÍVOVÁ, Hana a KAŇKOVÁ, Markéta. Práce s mými studenty? Bystří mi to mozek a přináší dobré nápady, říká módní návrhářka Liběna Rochová. Český rozhlas [online]. 2022-03-22 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  10. ↑ ROCHOVÁ, Liběna a JANATOVÁ, Tereza. Rychlá zpověď – Liběna Rochová: Lidé by měli sami sebe víc vnímat, byli by pak šťastnější. LP-Life.cz [online]. 2018-09-10 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ ROCHOVÁ, Liběna a HAKLOVÁ, Dana. Liběna Rochová: Její šaty jsou stejně jedinečné jako žena, pro kterou je navrhuje. Žena-in [online]. 2014-11-03 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ ver. Česko má šedesát nových profesorů. Titul získal politolog Balík nebo návrhářka Rochová. Česká televize [online]. 2018-06-25 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Liběna Rochová. ELLE [online]. ©2003–2022 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  14. ↑ ROCHOVÁ, Liběna a ?. Vytříbený styl Liběny Rochové. Luxury Brno [online]. [2016-11] [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b BRANDOVÁ, Zuzana. Návrhářka Liběna Rochová věnovala Moravské galerii část svých kolekcí. iDnes.cz [online]. 2021-05-4 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Liběna Rochová na vizuálech Designblok Premier Fashion Weeku. Designblok [online]. 2013-09-25 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ Taláry a insignie soudců Ústavního soudu. Ústavní soud [online]. ©2015 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ NOVÁKOVÁ, Kamila. Liběna Rochová převlékla soudce. Minimalistické pojetí talárů odráží i národní tradici. Czechdesign [online]. 2018-11-08 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ Právo a pko. Soudci ÚS se ukázali v nových talárech od Liběny Rochové. Novinky.cz [online]. 2018-10-25 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ Křehká kolekce Nadotek pomáhá lidem s nemocí motýlích křídel. In: Moda.cz [online]. 15. 10. 2018 [cit. 2025-05-29]. Dostupné z: https://www.moda.cz/krehka-kolekce-nadotek-pomaha-lidem-s-nemoci-motylich-kridel
  21. ↑ Liběna Rochová a MUSA vytvořili novou oděvní kolekci. Nadotek vznikl na podporu lidí s nemocí motýlích křídel. Debra [online]. [2018-10] [cit. 2022-05-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-02. 
  22. ↑ DLOUHÝ, Jan. Začíná festival Designblok s tématem štěstí. Budou při něm platit omezení kvůli koronaviru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-10-06 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ KRYNEK, Ondřej. Liběna Rochová představuje v Praze na výstavě Dar průřez svou tvorbou. Designmag [online]. 2021-10-08 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  24. ↑ NOVOTNÁ, Anna. Liběna Rochová a její cesta na špičku českého oděvního designérství. Rozhlas [online]. 2021-09-12 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  25. ↑ ROCHOVÁ, Liběna; VYKOUPILOVÁ, Jarka a lop [OPLTOVÁ, Ludmila]. Hezky oblečená žena či muž – to není otázka peněz, ale úrovně a kultury, myslí si Liběna Rochová. Český rozhlas [online]. 2021-06-14 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  26. ↑ Liběna Rochová: Příběhy panenek. In: Pasáži českého designu [online]. October 14, 2021 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://www.pasazdesignu.cz/libena-rochova-pribehy-panenek/
  27. ↑ JAROŠOVÁ, Helena. Nové taláry pro UMPRUM. K novým talárům akademických představitelů UMPRUM. Gratulace škole a autorce designu. UMPRUM [online]. [2021] [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  28. ↑ ČTK. Sošnost a důstojnost. Liběna Rochová navrhla nové taláry pro UMPRUM. Lidovky.cz [online]. 2021-03-10 [cit. 2025-05-29]. Dostupné online. 
  29. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2025-05-08]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • GÁLOVÁ, Alena, ed. Marie Uhlířová – šperk, Liběna Rochová – oděv. Úvodní slovo Alena Konečná. Brno: Galerie mladých při Městském kulturním středisku S. K. Neumanna, 1983. 16 nečísl. s.
  • HUBATOVÁ-VACKOVÁ, Lada, ed. Modfolk. Modernita v lidovém: Ateliér designu oděvu a obuvi Liběny Rochové na UMPRUM. Překlad souběžného anglického text Irma Charvátová a Tony Long. 1. vyd. V Praze: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2015. 127 stran. ISBN 978-80-87989-10-4. [Na s. 34–48 kap. O roli paměti a současné reflexi tradic. Rozhovor s Liběnou Rochovou.]
  • ROCHOVÁ-SVOBODOVÁ, Liběna; BÍLÁ, Lucie et al. Móda = Fashion: Liběna Rochová – Lucie Bílá. 1. vyd. Praha: TATE International, 2005. [132] s. ISBN 80-86813-05-3. Souběžný anglický text.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Nositelé Ceny města Brna

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Liběna_Rochová&oldid=24998743“