Leithagebirge

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Leithagebirge

Pohled na Litavské hory

Nejvyšší bod Sonnenberg (484 m n. m.)
Délka 35 km

Nadřazená jednotka Alpy, Východní Alpy, Hory východně od řeky Mury
Sousední
jednotky
Vídeňská pánev, Bruckerská brána

Světadíl Evropa
Stát Rakousko Rakousko, hranice Dolního Rakouska a Burgenlandu,
Litavské hory
Litavské hory
Horniny Sedimentární hornina
Povodí Dunaj
Souřadnice 47°52′32″ s. š., 16°28′32″ v. d.

Litavské hory (německy Leithagebirge) je pohoří na zemské hranici mezi Dolními Rakousy a Burgenlandem v Rakousku.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Litavské hory je asi 35 km dlouhý a 5 až 7 km široký hřeben na okraji Vídeňské pánve ze západu, mezi Bruckerskou branou na severu a Vídeňskou Novoměstskou branou na jihu. Jde o nejvýchodnější výběžek celého pohoří Alpy, část Hory východně od řeky Mury. Na severu jsou připojeny k pohoří Karpaty.

Nejvyšším bodem je 484 m vysoký Sonnenberg, který už celý leží na území Burgenlandu. Hřeben je hustě zalesněn. Převažují listnaté porosty dubu, habru a buku lesního. Na jihovýchodních svazích, na burgenlandské straně klesající až k Neziderskému jezeru, již leží vinice.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Masiv pohoří tvoří rula a svor a na nich vápenec, který je znám jako Leithakalk. Vápenec má většinou takovou čistotu, že se používá při výrobě křídy.

Významné lokality vápenopískového pohoří jsou řazeny abecedně dle historického seznamu: Bad Deutsch-Altenburg, Breitenbrunn, Hainburg an der Donau, Hundsheim, Kaiserstein u Kaisersteinbruch, Kroisbach, Loretto, Mannersdorf, Müllendorf, St. Margarethen, Sommerein, Stotzing, Winden a Wöllersdorf. Kvalitní vápenec se v minulosti těžil ve velkém rozsahu a dopravoval se povozy po dlouhé náročné cestě až do Vídně, hlavního města mocnářství. Povozy vozily těžké kamenytuny do Vídně, a tak se používal na stavby komunikací.

Elias Hügel (1681-1755), císařský sochař, kameník a stavitel barokních kostelů v první polovině 18. století byl největší odborník na kameny v lomech Litavských hor. Po 250 letech, po druhé světové válce pracoval v Mannersdorfu Friedrich Opferkuh (1923-1993). Pracoval jako kameník a sochař a jako řemeslník dosáhl až na učitele na univerzitě.

Osídlení[editovat | editovat zdroj]

Kopce jsou osídleny jen na úpatích. Důležitým místem je Mannersdorf s velkou cementárnou a St. Margarethen s vápencovou drtí. V Bruckneudorfu je vojenské cvičiště spolkového vojska, které zcela obklopuje sídlo Kaisersteinbruch.

Vojensky byly Litavské hory vždy velmi významné, protože sice tvořily pouhý malou ochrannou zeď proti útočníkovi z východu, avšak bylo lepší je bránit, než poskytnout průchod.