Laskavec zelenoklasý
 Laskavec zelenoklasý | |
|---|---|
 Rozkvetlý laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | laskavcovité (Amaranthaceae) |
| Podčeleď | Amaranthoideae |
| Rod | laskavec (Amaranthus) |
| Binomické jméno | |
| Amaranthus powellii S. Watson, 1875 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Laskavec zelenoklasý (Amaranthus powellii) je jednoletá, intenzivně zelená bylina často s červenavým nádechem, která může být vysoká až okolo 1 m. Je v Česku nepůvodní, invazní druh, jeden z asi dvaceti druhů nepůvodního rodu laskavec. Rostlina byla do Evropy zavlečena ze subtropických oblastí Severní Ameriky, z jihozápadu Spojených států amerických a Mexika. V české přírodě byl tento neofyt zaznamenán již roku 1853.[1][2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Domovinou tohoto druhu jsou teplé, subtropické oblasti na jihu a západě Spojených států amerických a v Mexiku. Je invazně se šířícím druhem, který druhotně vyrůstá i v chladnějších končinách téměř po celých Spojených státech a v Kanadě, jakož i na západním pobřeží Jižní Ameriky. Po nárůstu obchodních kontaktů mezi Amerikou a Evropou byl zavlečen do většiny evropských zemí, jakož i do severozápadní a jihovýchodní Afriky, do jihozápadní Asie, severovýchodní Číny a na Korejský poloostrov, následně do Austrálie a na Nový Zéland. Je i v současné době zavlékán na rozličná území s obilím, olejninami, různým osivem, s rudou, bavlnou a vlnou.
V České republice se vyskytuje v teplejších polohách po celém území. Místy již zdomácněl a jeho naturalizace pokračuje do chladnějších míst. Přechodně bývá zavlékán i do vyšších poloh, příležitostně se vyskytujeaž v okolí Smržovky, v nadmořské výšce okolo 600 m n. m. Je považován za neoindigenofyt, nepůvodní, člověkem zavlečenou rostlinu, která je dále na lidské činnosti nezávislá a sama se rozšiřuje.[1][2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Výrazně teplomilná a světlomilná rostlina. Vyskytuje se často na ruderálních stanovištích ve městech i na vesnicích, hlavně v teplých, sušších půdách na navážkách a skládkách, rumištích, dvorech průmyslových a zemědělských objektů, podél železničních tratí a silnic, na březích potoků i vodních nádrží, snáší mírně zasolenou půdu. Na její kvalitu sice není náročná, ale nejlépe roste na kyprých půdách s dostatkem dusíku, které mohou být v letním období i vysýchavé. Kvete od července do září. Počet chromozomů 2n = 34 a stupeň ploidie x = 2.[1][2][3][5]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednoletá, pozdně jarní jednodomá rostlina vyrůstající do výše 20 až 120 cm, která má přímou, jednoduchou nebo větvenou lodyhu, zelenou až červenavě naběhlou a na průřezu okrouhlou. Vyrůstá z kůlového kořene s mnoha tenkými, postranními kořínky. Tuhá lodyha je střídavě porostlá jednoduchými, dlouze řapíkatými, lysými, leskle zelenými listy s celistvými čepelemi kosníkovitě vejčitými, 3 až 14 cm dlouhými, na bázi klínovitými, na konci tupými až špičatými a na rubu s vyniklou žilnatinou.
Květy rostliny jsou nazelenalé, převážně jednopohlavné a vyrůstají obvykle nahuštěné v klubíčkách ve štíhlém, většinou rozvětveném lichoklasu, který bývá světle zelený nebo načervenalý. Nevonný květ má 5 mm dlouhý, vejčitý, blanitý listenec vybíhající v pichlavý hrot. Okvětních lístků bývá pět, jsou blanité, volné, asi 3 mm dlouhé, mají zelenou střední žilku a na konci bývají zašpičatělé nebo osinkaté. Samčí květy jsou kopinaté, mají tři až pět volných tyčinek s podlouhlými prašníky. Samičí květy jsou úzce vejčité, mají vejčitý semeník s jedním vajíčkem a tři blizny. Opylovány jsou cizím i vlastním pylem přeneseným větrem. Sporadicky se v květenství vyskytují i oboupohlavné květy.
Plod je jednosemenná, suchomázdřitá, široce eliptická, hnědá tobolka. Bývá dlouhá asi 3 mm a otvírá se víčkem. Obsahuje jedno semeno, které je v obryse eliptické, asi 1,2 mm velké, černé a lesklé. Jedna rostlina může vyprodukovat až stotisíc semen.[1][2][3][5][6][7]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Terofyt laskavec zelenoklasý se rozmnožuje výhradně generativně semeny, která rozšiřuje vítr, voda, zvířata, lidé i zemědělské stroje zdržující se v blízkosti zralé rostliny. Nejdále se semena dostávají při transportu hromadných substrátů, osiva nebo jiných zemědělských produktů. Semena na rostlině začínají uzrávat od konce srpna a vypadávají ze suché rostliny postupně až do jara, vysemeněná na podzim toho roku již nevyklíčí. Vzcházejí až pozdě na jaře, při teplotě půdy nad 22 °C. Klíčivost semen uložených v suchu trvá asi tři roky, v půdě přes pět let.[2][3][7]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Laskavec zelenoklasý je jednoletá, nepůvodní, invazní rostlina mírně teplých oblastí, s bohatou tvorbou semen, kterými zapleveluje živinami bohaté i chudé, písčitohlinité půdy. Tato významná plevelná rostlina se rychle šíří na obdělávané pozemky, hlavně do okopanin (brambory, cukrová řepa), luštěnin, pícnin, kukuřice, prořídlých obilovin a zelinářských porostů. Zvláště hojně se vyskytuje na půdách kypřených a hnojených. Je vzrůstnou bylinou a užitkovým rostlinám je nebezpečný hlavně tím, jak svou mohutností stíní mladým rostlinkám a rozprostřenými kořeny jim odebírá vláhu a živiny.[4][8][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d HEJNÝ, Slavomil; SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 2. Praha: Academia, 1990. 540 s. ISBN 80-200-1089-0. Kapitola Amaranthus powellii, s. 296.
- ↑ a b c d e MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Laskavec zelenoklasý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2009-08-23 [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e Herba, Atlas plevelů: Laskavec zelenoklasý [online]. Česká zemědělská univerzita, FAPaPZ, Katedra agroekologie a biometeorologie, Praha [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.
- ↑ a b MIKULKA, Jan. Expanze teplomilných plevelných druhů na zemědělské půdě: Výskyt laskavce zelenoklasého. S. 370. Úroda, vědecká příloha [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha 6–Ruzyně, 2011 [cit. 2021-09-25]. S. 370. Dostupné online. ISSN 0139-6013.
- ↑ a b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Amaranthus powellii [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.
- ↑ MOSYAKIN, Sergei L.; ROBERTSON, Kenneth R. Flora of North America: Amaranthus powellii [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plants For a Future: Amaranthus powellii [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Atlas plevelů: Laskavec zelenoklasy [online]. Agromanual cz, Kurent, s.r.o., České Budějovice [cit. 2021-09-25]. Dostupné online.
- ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Laskavec zelenoklasý, s. 117–118.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu laskavec zelenoklasý na Wikimedia Commons 
Taxon Amaranthus powellii ve Wikidruzích
