Lamoraal Egmont

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lamoraal Egmont

Narození 18. listopadu 1522
Hrabství Hainaut (Hennegau)
Úmrtí 5. června 1568 (ve věku 45 let)
Brusel
Choť Sabine von Pfalz-Simmern
Rodiče Johann IV. von Egmond a Françoise von Luxemburg
Děti Philip von Egmond, Maria Christina von Egmont, Sabina von Egmont, Lamoraal II. von Egmont a Karel II. von Egmont
Profese kondotiér a politik
Ocenění rytíř Řádu zlatého rouna
Commons Kategorie Lamoral, Count of Egmont
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere (18. listopadu 1522, La Hamaide poblíž Ellezelles – 5. června 1568, Brusel) byl generál a flanderský státník, jehož poprava pro údajnou zradu krále Filipa II. přispěla k dalšímu podnícení bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Egmont byl představitelem jedné z nejbohatších a nejmocnějších nizozemských rodin, jejíž starší větev vládla v letech 1423 — 1538 Gelderskému vévodství (jeho matka Františka pocházela z vedlejší větve Lucemburské dynastie).

Lamoraal Egmont

V mládí se Lamoralovi dostalo vojenské výchovy ve Španělsku. Roku 1542 se po smrti svého staršího bratra Karla stal hlavou rodu a o dva roky později se oženil se simmernskou falckraběnkou Sabinou, sestrou potomního rýnského falckraběte Bedřicha III. Jako španělský vojevůdce se vyznamenal ve válkách proti Francii a roku 1559 byl jmenován místodržícím Flander a Artois.

Společně s Vilémem Oranžským a gelderským místodržícím Filipem hrabětem Hoornem (jehož matka byla Lamoralovou prasestřenicí) protestoval proti zavádění inkvizice ve Flandrech jakož i silnému vlivu Španělů (a související relativní marginalisaci místních rodáků) na správu nizozemských provincií.

V období rozmachu obrazoborectví a odporu proti španělské nadvládě (1565-6) zachovával hrabě Egmont věrnost králi, nově jmenovaný regent vévoda z Alby však brzy po svém příjezdu roku 1567 nechal Egmonta a Hoorna uvěznit jakožto čelné představitele nizozemské šlechtické obce (Vilém Oranžský — skutečný vůdce oposice — prozíravě uprchl do exilu). Přes mnohé žádosti o milost, které španělské koruně adresovali čelní představitelé celé Evropy vč. římského císaře, byli oba mužové popraveni 5. června 1568 na náměstí Grande-Place v Bruselu. Egmontovo hrdinné chování tváří v tvář smrti se stalo předmětem obdivu jeho současníků a učinilo z něj jeden ze symbolů protišpanělského odboje.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]