Kvesal chocholatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKvesal chocholatý
alternativní popis obrázku chybí
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád trogoni (Trogoniformes)
Čeleď trogonovití (Trogonidae)
Rod kvesal (Pharomachrus)
Binomické jméno
Pharomachrus mocinno
De la Llave, 1832
rozšíření kvesala chocholatého
rozšíření kvesala chocholatého
Poddruhy
  • P. m. costaricensis
  • P. m. mocinno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) je největší zástupce řádu trogonů.[2] Ocasní pera tohoto ptáka sloužila v minulosti jako prostředek obchodu Mayskou civilizací. Dnes tohoto ptáka Guatemalané považují za svého národního ptáka[3], dokonce je vyobrazen na guatemalském státním znaku a tamní měna - quetzal - je pojmenována po něm.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 36 cm a váží asi 210 g. Samci jsou převážně leskle zelení s červeným břichem, prodlouženým peřím na křídlech a žlutým zobákem. Jejich nejvýraznějším znakem je však až 64 cm dlouhý ocas - ve skutečnosti prodloužené svrchní krovky ocasní. Samice mají v porovnání se samci výrazně kratší ocas, tmavý zobák a zcela postrádají prodloužené opeření na křídlech.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žije v horských mlžných lesích na území Střední Ameriky - v rozmezí od jižního Mexika po západní Panamu. V současné době je považován za téměř ohrožený druh[5].

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

V mimohnízdním období se zdržuje samostatně. Živí se převážně ovocem, ale požírá také hmyz (vosy, mravence, larvy) a žáby. Největší zastoupení mají v jeho potravě avokáda a plody jiných rostlin čeledi vavřínovité.

Hnízdí v dutinách ve ztrouchnivělých stromech. V jedné snůšce jsou 2 světle modrá vejce, na jejichž 18 denní inkubaci se podílí oba rodiče, samec zpravidla ve dne a samice v noci. Dlouhá ocasní pera přitom musí mít samec vystrčená z hnízdní dutiny ven a na první pohled tak vypadají jako kapradiny. Mláďata následně krmí ovocem, bobulemi, hmyzem, ještěrkami a malými žábami. Často se však stává, že samice svá mláďata opustí ještě před jejich vylítnutím a o mláďata následně pečuje samotný samec. Úmrtnost mláďat je navíc velmi vysoká, celých 80 % se jich nedožije dospělosti.[4]

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Jako Zeleného boha větru, laskavosti a světla jej uctívali již Aztékové a Mayové.[6] Dle legendy je vtělen do opeřeného hada Quetzalcoatla.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resplendent Quetzal na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. JOHNSGARD, Paul A.. Trogons And Quetzals Of The World. [s.l.] : Smithsonian, 2001. ISBN 978-1560983880.  
  3. Patrovská-Vernerová, Veronika. Kvesal chocholatý – živoucí legenda Aztéků a Mayů. In: živa.avčr, 2/2011, 88-89 S. (ve formátu .pdf)
  4. a b KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  5. Pharomachrus mocinno [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Putování Panamou za bájným kvesalem chocholatým [online]. rozhlas.cz, 2016-06-25, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  
  7. MARTINOVÁ, Zdena. Zelený bůh větru: Kvesal chocholatý [online]. abicko.cz, 2013-02-19, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PENA, Erin. Pharomachrus mocinno [online]. [cit. 2010-07-02]. Dostupné online. (anglicky)