Kvesal chocholatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kvesal chocholatý

alternativní popis obrázku chybí
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
Téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: trogoni (Trogoniformes)
Čeleď: trogonovití (Trogonidae)
Rod: kvesal (Pharomachrus)
Binomické jméno
Pharomachrus mocinno
De la Llave, 1832
rozšíření kvesala chocholatého
rozšíření kvesala chocholatého
Poddruhy
  • P. m. costaricensis
  • P. m. mocinno
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kvesal chocholatý (Pharomachrus mocinno) je největší zástupce řádu trogonů.[2] Ocasní pera tohoto ptáka sloužila v minulosti jako prostředek obchodu Mayskou civilizací. Dnes tohoto ptáka Guatemalané považují za svého národního ptáka[3], dokonce je vyobrazen na guatemalském státním znaku a tamní měna - quetzal - je pojmenována po něm.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dorůstá 36 cm a váží asi 210 g. Samci jsou převážně leskle zelení s červeným břichem, prodlouženým peřím na křídlech a žlutým zobákem. Jejich nejvýraznějším znakem je však až 64 cm dlouhý ocas - ve skutečnosti prodloužené svrchní krovky ocasní. Samice mají v porovnání se samci výrazně kratší ocas, tmavý zobák a zcela postrádají prodloužené opeření na křídlech.[4]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Žije v horských mlžných lesích na území Střední Ameriky - v rozmezí od jižního Mexika po západní Panamu. V současné době je považován za téměř ohrožený druh[5].

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

V mimohnízdním období se zdržuje samostatně. Živí se převážně ovocem, ale požírá také hmyz (vosy, mravence, larvy) a žáby. Největší zastoupení mají v jeho potravě avokáda a plody jiných rostlin čeledi vavřínovité.

Hnízdí v dutinách ve ztrouchnivělých stromech. V jedné snůšce jsou 2 světle modrá vejce, na jejichž 18 denní inkubaci se podílí oba rodiče, samec zpravidla ve dne a samice v noci. Dlouhá ocasní pera přitom musí mít samec vystrčená z hnízdní dutiny ven a na první pohled tak vypadají jako kapradiny. Mláďata následně krmí ovocem, bobulemi, hmyzem, ještěrkami a malými žábami. Často se však stává, že samice svá mláďata opustí ještě před jejich vylítnutím a o mláďata následně pečuje samotný samec. Úmrtnost mláďat je navíc velmi vysoká, celých 80 % se jich nedožije dospělosti.[4]

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

Jako Zeleného boha větru, laskavosti a světla jej uctívali již Aztékové a Mayové.[6] Dle legendy je vtělen do opeřeného hada Quetzalcoatla.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Resplendent Quetzal na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2016.1. 8. července 2016. Dostupné online.
  2. JOHNSGARD, Paul A.. Trogons And Quetzals Of The World. [s.l.] : Smithsonian, 2001. ISBN 978-1560983880.  
  3. Patrovská-Vernerová, Veronika. Kvesal chocholatý – živoucí legenda Aztéků a Mayů. In: živa.avčr, 2/2011, 88-89 S. (ve formátu .pdf)
  4. a b KHOLOVÁ, Helena (autorka českého překladu). Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2008. ISBN 9788024222356.  
  5. Pharomachrus mocinno [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Putování Panamou za bájným kvesalem chocholatým [online]. rozhlas.cz, 2016-06-25, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  
  7. MARTINOVÁ, Zdena. Zelený bůh větru: Kvesal chocholatý [online]. abicko.cz, 2013-02-19, [cit. 2016-07-08]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • PENA, Erin. Pharomachrus mocinno [online]. [cit. 2010-07-02]. Dostupné online. (anglicky)