Květa Legátová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Květa Legátová
Rodné jméno Věra Hofmanová
Narození 3. listopadu 1919
Československo Podolí u Brna
Úmrtí 22. prosince 2012 (ve věku 93 let)
Pseudonym Věra Podhorná
Povolání učitelka
Významná díla Želary
Jozova Hanule
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Květa Legátová, vlastním jménem Věra Hofmanová (3. listopadu 1919[1] Podolí u Brna22. prosince 2012), byla česká spisovatelka novel, pohádek i rozhlasových her.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Absolvovala dvě fakulty brněnské univerzity (čeština a němčina; matematika a fyzika). Celý život působila jako učitelka. Debutovala v roce 1957 souborem črt Postavičky, po němž následoval román pro děti Korda Dabrová (1961) – pod pseudonymem Věra Podhorná. V 50. letech publikovala texty v časopise Host do domu. Patřila k tzv. brněnské škole rozhlasové hry; nejméně čtrnáct jejích her bylo nastudováno (dvě jako televizní adaptace). K publikování se vrátila – pod pseudonymem Květa Legátová – po roce 2000nakladatelství Paseka povídkovým pásmem Želary (2001, Státní cena za literaturu 2002) a novelou Jozova Hanule (2002).

Podle předlohy Jozova Hanule vznikl v roce 2003 film Želary.

Po úspěchu knih i filmu vyšly Květě Legátové krátce po sobě dvě sbírky rozhlasových a televizních her (Pro každého nebe, Labyrint 2003 a Posedlá a jiné hry, Paseka 2004, ed. a doslov Lenka Jungmannová) a kniha rozhovorů s Dorou Kaprálovou Návraty do Želar (Host 2005). Nejnovější knihou je soubor čtyř téměř detektivních próz Nic není tak prosté (Pistorius, 2006). Český rozhlas natočil a jako seriál vysílal její Vzpomínky.

Pro každého nebe[editovat | editovat zdroj]

Kniha Pro každého nebe je soubor několika rozhlasových her, např. Sestra, Ta vteřina, Pro každého nebe, Superkočka, Třetí planeta, Zajatec, Triumf Razumova, Ostrov slušných lidí. Datování vzniku textu a zda a kdy se realizoval a vysílal je problematické. Hru Sestra lze datovat až do konce 40. či začátku 50. let, totéž snad platí pro hru Ta vteřina, která byla později převzatá televizí. Třetí planeta patří mezi „experimentální texty“, je pravděpodobně spjata s léty 50., v 60. letech vznikl zřejmě Zajatec a proudem dobové vlny absurdit poznamenaný Triumf Razumova, v 70. letech Ostrov slušných lidí (z cyklu pseudopohádek), v 80. letech Superkočka a zvláště Pro každého nebe patřící s jistotou mezi texty realizované a navíc oceněné cenou Prix Bohemia. Jednotlivé hry mají výhradně prostředí – vědecké, či lékařské, antické, v parodickém posunu rusky starosvětské, byrokraticko-andělské atd.

Superkočka[editovat | editovat zdroj]

Hra se odehrává v prostředí laboratoře. Hlavními postavami je vědec Hudec a Superkočka. Ta je výtvorem pana Hudce a jeho kolegů a je chytřejší než lidé. Chce vědcům ukázat jaké to je být součástí experimentu. Autorka zde prostřednictvím Superkočky popisuje pokusy, které vědci dělají na zvířatech. Znázorňuje bezcitnost těchto vědců, kteří berou zvíře jako nižší živočišný druh, ale přitom se sami jako nižší živočišný druh chovají.

Vědec Hudec a jeho kolegové dělají pokusy na zvířatech. Podaří je jim z kočky udělat jakoby lidskou bytost (superkočku). Kočka je pověřena vypracováním výzkumu a vybudováním pracovišť na jeho provedení. Hudec je na kočku hrubý a neustále ji dává najevo, že by bez něj vůbec neexistovala. Po vypracování výzkumu přijde Hudec a jeho kolegové na pracoviště a mají se účastnit experimentu. Kočka chce při experimentech využít postupy, při nichž by zkoumané objekty netrpěly. Hudec však chce dělat experimenty starým způsobem, i když ví, že při nich zvířata trpí. Kočka mu je ochotna vyjít vstříc. Nakonec všem oznámí, že byli zvoleni pro unikátní výzkum, ale jako pokusné materiály. Kočka jim slíbí, že všechny pokusy přežijí. Zúčastnění začnou podléhat panice. Kočka jim řekne, že je to zbytečné a pokud nepřestanou, tak je chytne do svěráků. Pomalu se všichni uklidní a hra končí.

  • KOČKA: Abych vám vyhověla, použiji tradičních metod. Řvát nebudete, vyoperujeme vám hlasivky. Váš oblíbený postup, jistě ho poznáváte.
  • HUDEC: Cit! Víte co je to cit?
  • KOČKA: Ovšem. Cit je například láska, kterou vás miloval pes Ben, než jste mu začal zkracovat střeva. Ale nestačím se divit. Při žádné příležitosti jste neopomněl posmívat se emocím.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Korda Dabrová (1961) – román pro děti
  • Želary (2001) – povídkový soubor
  • Jozova Hanule (2002) – novela
  • Návraty do Želar (2005) – knižní rozhovor vedený Dorou Kaprálovou
  • Nic není tak prosté (2006)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Květa Legátová na Portálu české literatury – neplatný odkaz !
  2. ČTK. Zemřela autorka Želar Květa Legátová. Novinky.cz [online]. 2012-12-22 [cit. 2012-12-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 370. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]