Přeskočit na obsah

Kulkas zamiolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKulkas zamiolistý
alternativní popis obrázku chybí
Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďárónovité (Araceae)
Rodkulkas (Zamioculcas)
Binomické jméno
Zamioculcas zamiifolia
(Lodd.) Engl., 1905
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ilustrace kulkasu z roku 1872

Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) je druh rostliny z čeledi árónovité a jediný druh rodu kulkas. Je to sukulentní, vytrvalá bylina s krátkým podzemním oddenkem, z něhož vyrůstají dužnaté, zpeřené listy. Květenstvím je palice s toulcem, spočívající blízko povrchu země, plodem je bobule obalená vytrvalým okvětím. Druh se přirozeně vyskytuje ve východní Africe v oblasti od Keni po jihoafrický Natal, kde roste zejména v podrostu tropických lesů.

Kulkas je poměrně často pěstován jako zajímavě vyhlížející pokojová rostlina, která se na trhu objevila až kolem roku 2000. Je využíván též v africké domorodé medicíně. Rostlina je známa schopností čistit vzduch v místnosti od znečištění těkavými aromatickými uhlovodíky.

Kulkas je vytrvalá bylina s krátkým, tlustým, podzemním oddenkem, který je přeměněným stonkem rostliny. Rostlina vytváří i kořenové hlízy, v nichž se hromadí škrob. Listy jsou vzpřímené, zpeřené, dužnaté, se sukulentním, ztlustlým vřetenem, přecházejícím ve ztlustlý řapík vyrůstající z oddenku. Jednotlivé lístky jsou podlouhle eliptické, tlustě kožovité, se zpeřenou žilnatinou a síťovitými drobnými žilkami. Rostlina může růst buď celoročně nebo v suchém období prodělává dormantní fázi, při níž lístky opadají z vytrvalého vřetene. Květenství se rozvíjí u země a spočívá na velmi krátké stopce. Toulec je vně zelený, uvnitř bílý, i za plodu vytrvalý. Květy jsou jednopohlavné, se čtyřčetným okvětím. Zóna samičích květů je na palici oddělena od samčích květů zónou sterilních květů. Samčí květy obsahují 4 volné tyčinky. Ve sterilních květech je kyjovitý zakrnělý semeník (pistilodium). Semeník v samičích květech obsahuje 2 komůrky, v nichž je po 1 vajíčku, a nese velkou, diskovitě hlavatou bliznu. Plodem je bílá, zploštěle kulovitá bobule, obsahující 1 nebo 2 semena a obklopená vytrvalým okvětím. Plody jsou uspořádány do elipsoidního, palicovitého plodenství. Semena jsou elipsoidní, hladká, hnědá, bohatá na škrob.[1][2]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Druh se vyskytuje v tropické a subtropické východní Africe v oblasti od Keni po severovýchod Jihoafrické republiky (provincie KwaZulu-Natal). Vytváří porosty v podrostu pobřežních lesů, kde roste na písčito-humózních půdách nebo na humusu akumulovaném mezi skalami, a také v podrostu vlhkých tropických pralesů a na savanách. Je schopen růst v silném zastínění i na osluněných stanovištích.[1][3]

Na některých zahradnických internetových portálech je mylně uváděno, že rostlina pochází z Madagaskaru.

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

O způsobech opylování kulkasu nejsou dostupné žádné informace.[4]

Rod Zamioculcas je spolu s rody Gonatopus a Stylochaeton řazen do podčeledi Zamioculcadoideae. Podle výsledků molekulárních studií představuje tato podčeleď sesterský klad podčeledi Aroideae.[5]

Kulkas jako pokojová rostlina

Kulkas je pěstován jako zajímavě vyhlížející a poměrně nenáročná pokojová rostlina. Jde o poměrně novou pokojovku, která začala být komerčně pěstována a prodávána okolo roku 2000.[2] Často se také pěstuje v halách, obchodních centrech a podobně. V Malawi a Tanzanii je kulkas využíván v domorodé medicíně. Listy slouží při bolestech v uchu a kožních chorobách. Listy jsou podle některých informací jedovaté pro kozy.[6][7]

Čištění vzduchu

[editovat | editovat zdroj]

Kulkas bývá uváděn jako rostlina se schopností čistit vzduch v uzavřených místnostech. Tyto informace pocházejí ze studií, které v laboratorních podmínkách zkoumaly účinnost rostliny při odstraňování těkavých aromatických uhlovodíků z kontaminovaného ovzduší. Studie, publikovaná v roce 2013, prokázala, že v uzavřeném systému (nádoba o objemu 15,6 l) rostlina skutečně tyto plyny (benzen, toluen, ethylbenzen, xylen) aktivně a účinně absorbuje. K absorpci dochází v denních i nočních hodinách, přičemž asi 3/4 objemu těchto látek je vstřebáváno skrze průduchy a zbytek kutikulou. K úplnému vyčištění vzduchu v systému, který na počátku obsahoval 20 ppm plynného uhlovodíku, došlo v případě benzenu za 12 dní, u xylenu za 14 dní. Příjem prvních tří z uvedených uhlovodíků činil asi 0,9 mmol/m2 listové plochy za 72 hodin (u xylenu byl o něco nižší), a byl účinnější u rostliny s lehkým deficitem zálivky. Ve studii se neprokázal vliv absorbovaných uhlovodíků na rostlinný metabolismus a nedošlo ani ke zpomalení fotosyntézy.[8][9]

Pěstování

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina nejlépe prospívá na polostinném stanovišti bez přímého slunce, které může být v domácím prostředí příčinou popálení listů. Vyhovuje mu klasická zemina pro pokojové rostliny. Navzdory sukulentnímu vzhledu je třeba kulkas přiměřeně zalévat. Na suché prostředí reaguje shozením lístků a přechodem do dormantní fáze, přelívání může způsobit hnilobu kořenového systému a odumření rostliny.[2] Kulkas lze množit výsevem. Semena klíčí již za 7 až 10 dnů.[10] Rostlinu lze snadno rozmnožit vegetativně výsadbou jednotlivých lístků, které snadno opadávají z dužnatého vřetene a na jejich řapíčcích se vytvářejí dceřiné hlízky.[6][2]

  1. a b MAYO, J.S.; BOGNER, J.; BOYCE, B.C. The genera of Araceae. Kew: The Trustees, 1997. ISBN 1-900347-22-9. (anglicky) 
  2. a b c d The exotic rainforest. Zamioculcas zamiifolia. [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. CROAT, Thomas B. Ecology and life forms of Araceae. Aroideana. 1988, čís. 11(3). 
  4. GIBERNAU, Marc. Pollinators and visitors of Aroid inflorescences: An addendum. Aroideana. 2011, čís. 34. 
  5. HENRIQUEZ, Claudia L. et al. Phylogenomics of the plant family Araceae. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014, čís. 75. 
  6. a b EGGLI, U.; HARTMANN, H.E.K. (eds.). Illustrated handbook of succulent plants: Monocotyledons. Berlin: Springer, 2001. ISBN 978-3-642-62585-5. (anglicky) 
  7. QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky) 
  8. SRIPRAPAT, Wararat; THIRAVETYAN, Paitip. Phytoremediation of BTEX from indoor air by Zamioculcas zamiifolia. Water, Air, & Soil Pollution. 2013, čís. 224. 
  9. TARRAN, Jane; TORPY, Fraser; BURCHETT, Margaret. Use for living pot-plants to cleanse indoor air – Research review. Proceedings of Sixth International Conference on Indoor Air Quality, Ventilation & Energy Conservation in Buildings – Sustainable Built Environment. 2007, čís. III. Dostupné online [cit. 2023-01-04]. 
  10. NICHOLS, Geoff. Growing Rare Plants. A practical handbook on propagating the threatened plants of southern Africa.. Pretoria: Capture Press, 2005. ISBN 1-919976-17-5. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]