Kulkas zamiolistý
 Kulkas zamiolistý | |
|---|---|
 Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | žabníkotvaré (Alismatales) |
| Čeleď | árónovité (Araceae) |
| Rod | kulkas (Zamioculcas) |
| Binomické jméno | |
| Zamioculcas zamiifolia (Lodd.) Engl., 1905 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kulkas zamiolistý (Zamioculcas zamiifolia) je druh rostliny z čeledi árónovité a jediný druh rodu kulkas. Je to sukulentní, vytrvalá bylina s krátkým podzemním oddenkem, z něhož vyrůstají dužnaté, zpeřené listy. Květenstvím je palice s toulcem, spočívající blízko povrchu země, plodem je bobule obalená vytrvalým okvětím. Druh se přirozeně vyskytuje ve východní Africe v oblasti od Keni po jihoafrický Natal, kde roste zejména v podrostu tropických lesů.
Kulkas je poměrně často pěstován jako zajímavě vyhlížející pokojová rostlina, která se na trhu objevila až kolem roku 2000. Je využíván též v africké domorodé medicíně. Rostlina je známa schopností čistit vzduch v místnosti od znečištění těkavými aromatickými uhlovodíky.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Kulkas je vytrvalá bylina s krátkým, tlustým, podzemním oddenkem, který je přeměněným stonkem rostliny. Rostlina vytváří i kořenové hlízy, v nichž se hromadí škrob. Listy jsou vzpřímené, zpeřené, dužnaté, se sukulentním, ztlustlým vřetenem, přecházejícím ve ztlustlý řapík vyrůstající z oddenku. Jednotlivé lístky jsou podlouhle eliptické, tlustě kožovité, se zpeřenou žilnatinou a síťovitými drobnými žilkami. Rostlina může růst buď celoročně nebo v suchém období prodělává dormantní fázi, při níž lístky opadají z vytrvalého vřetene. Květenství se rozvíjí u země a spočívá na velmi krátké stopce. Toulec je vně zelený, uvnitř bílý, i za plodu vytrvalý. Květy jsou jednopohlavné, se čtyřčetným okvětím. Zóna samičích květů je na palici oddělena od samčích květů zónou sterilních květů. Samčí květy obsahují 4 volné tyčinky. Ve sterilních květech je kyjovitý zakrnělý semeník (pistilodium). Semeník v samičích květech obsahuje 2 komůrky, v nichž je po 1 vajíčku, a nese velkou, diskovitě hlavatou bliznu. Plodem je bílá, zploštěle kulovitá bobule, obsahující 1 nebo 2 semena a obklopená vytrvalým okvětím. Plody jsou uspořádány do elipsoidního, palicovitého plodenství. Semena jsou elipsoidní, hladká, hnědá, bohatá na škrob.[1][2]
-
Listy kulkasu -
Oddenek kulkasu -
Květenství kulkasu
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Druh se vyskytuje v tropické a subtropické východní Africe v oblasti od Keni po severovýchod Jihoafrické republiky (provincie KwaZulu-Natal). Vytváří porosty v podrostu pobřežních lesů, kde roste na písčito-humózních půdách nebo na humusu akumulovaném mezi skalami, a také v podrostu vlhkých tropických pralesů a na savanách. Je schopen růst v silném zastínění i na osluněných stanovištích.[1][3]
Na některých zahradnických internetových portálech je mylně uváděno, že rostlina pochází z Madagaskaru.
Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]
O způsobech opylování kulkasu nejsou dostupné žádné informace.[4]
Taxonomie[editovat | editovat zdroj]
Rod Zamioculcas je spolu s rody Gonatopus a Stylochaeton řazen do podčeledi Zamioculcadoideae. Podle výsledků molekulárních studií představuje tato podčeleď sesterský klad podčeledi Aroideae.[5]
Význam[editovat | editovat zdroj]
Kulkas je pěstován jako zajímavě vyhlížející a poměrně nenáročná pokojová rostlina. Jde o poměrně novou pokojovku, která začala být komerčně pěstována a prodávána okolo roku 2000.[2] Často se také pěstuje v halách, obchodních centrech a podobně. V Malawi a Tanzanii je kulkas využíván v domorodé medicíně. Listy slouží při bolestech v uchu a kožních chorobách. Listy jsou podle některých informací jedovaté pro kozy.[6][7]
Čištění vzduchu[editovat | editovat zdroj]
Kulkas bývá uváděn jako rostlina se schopností čistit vzduch v uzavřených místnostech. Tyto informace pocházejí ze studií, které v laboratorních podmínkách zkoumaly účinnost rostliny při odstraňování těkavých aromatických uhlovodíků z kontaminovaného ovzduší. Studie, publikovaná v roce 2013, prokázala, že v uzavřeném systému (nádoba o objemu 15,6 l) rostlina skutečně tyto plyny (benzen, toluen, ethylbenzen, xylen) aktivně a účinně absorbuje. K absorpci dochází v denních i nočních hodinách, přičemž asi 3/4 objemu těchto látek je vstřebáváno skrze průduchy a zbytek kutikulou. K úplnému vyčištění vzduchu v systému, který na počátku obsahoval 20 ppm plynného uhlovodíku, došlo v případě benzenu za 12 dní, u xylenu za 14 dní. Příjem prvních tří z uvedených uhlovodíků činil asi 0,9 mmol/m2 listové plochy za 72 hodin (u xylenu byl o něco nižší), a byl účinnější u rostliny s lehkým deficitem zálivky. Ve studii se neprokázal vliv absorbovaných uhlovodíků na rostlinný metabolismus a nedošlo ani ke zpomalení fotosyntézy.[8][9]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Rostlina nejlépe prospívá na polostinném stanovišti bez přímého slunce, které může být v domácím prostředí příčinou popálení listů. Vyhovuje mu klasická zemina pro pokojové rostliny. Navzdory sukulentnímu vzhledu je třeba kulkas přiměřeně zalévat. Na suché prostředí reaguje shozením lístků a přechodem do dormantní fáze, přelívání může způsobit hnilobu kořenového systému a odumření rostliny.[2] Kulkas lze množit výsevem. Semena klíčí již za 7 až 10 dnů.[10] Rostlinu lze snadno rozmnožit vegetativně výsadbou jednotlivých lístků, které snadno opadávají z dužnatého vřetene a na jejich řapíčcích se vytvářejí dceřiné hlízky.[6][2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MAYO, J.S.; BOGNER, J.; BOYCE, B.C. The genera of Araceae. Kew: The Trustees, 1997. ISBN 1-900347-22-9. (anglicky)
- ↑ a b c d The exotic rainforest. Zamioculcas zamiifolia. [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CROAT, Thomas B. Ecology and life forms of Araceae. Aroideana. 1988, čís. 11(3).
- ↑ GIBERNAU, Marc. Pollinators and visitors of Aroid inflorescences: An addendum. Aroideana. 2011, čís. 34.
- ↑ HENRIQUEZ, Claudia L. et al. Phylogenomics of the plant family Araceae. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2014, čís. 75.
- ↑ a b EGGLI, U.; HARTMANN, H.E.K. (eds.). Illustrated handbook of succulent plants: Monocotyledons. Berlin: Springer, 2001. ISBN 978-3-642-62585-5. (anglicky)
- ↑ QUATTROCCHI, Umberto. World dictionary of medicinal and poisonous plants. [s.l.]: CRC Press, 2012. ISBN 978-1-4822-5064-0. (anglicky)
- ↑ SRIPRAPAT, Wararat; THIRAVETYAN, Paitip. Phytoremediation of BTEX from indoor air by Zamioculcas zamiifolia. Water, Air, & Soil Pollution. 2013, čís. 224.
- ↑ TARRAN, Jane; TORPY, Fraser; BURCHETT, Margaret. Use for living pot-plants to cleanse indoor air – Research review. Proceedings of Sixth International Conference on Indoor Air Quality, Ventilation & Energy Conservation in Buildings – Sustainable Built Environment. 2007, čís. III. Dostupné online [cit. 2023-01-04].
- ↑ NICHOLS, Geoff. Growing Rare Plants. A practical handbook on propagating the threatened plants of southern Africa.. Pretoria: Capture Press, 2005. ISBN 1-919976-17-5. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kulkas zamiolistý na Wikimedia Commons 
Taxon Zamioculcas zamiifolia ve Wikidruzích
