Kulík dvoupruhý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKulík dvoupruhý
alternativní popis obrázku chybí
Prostý šat
alternativní popis obrázku chybí
Svatební šat
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neogathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďkulíkovití (Charadriidae)
Rodkulík (Charadrius)
Binomické jméno
Charadrius bicinctus
Jardine & Selby, 1827
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kulík dvoupruhý (Charadrius bicinctus) je dlouhokřídlý pták z čeledi kulíkovití, který hnízdí pouze na Novém Zélandu, avšak větší část populace zimuje v jihovýchodní Austrálii. Ekologií i vzezřením se jedná o typického bahňáka, jehož výskyt je vázán na vodu, u které hnízdí i shání potravu.

Systematika[editovat | editovat zdroj]

Druh byl formálně popsán v roce 1827. Utváří 2 poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

Druhové jméno bicinctus pochází z latinského bi („dva“, „dvojmo“) a cinctus („opásaný“, „okroužkovaný“).[3] Podle studie z roku 2015 jsou nejbližšími příbuznými druhu kulík novozélandský (Charadrius obscurus) a kulík křivozobý (Anarhynchus frontalis), který se nicméně řadí do samostatného rodu.[4]

Rozšíření a populace[editovat | editovat zdroj]

V době hnízdění jsou kulíci široce rozšíření napříč všemi třemi hlavními novozélandskými ostrovy (Severní, Jižní, Stewartův), Chathamskými ostrovy a i některými menšími ostrovy. Populace z Chathamských a Aucklandových ostrovů je stálá, avšak populace z ostatních částí Nového Zélandu migruje na zimu i stovky kilometrů daleko. Kulící hnízdící ve výše položených oblastech Jižního ostrova zimují v Tasmánii a jihovýchodní Austrálii. Jiné populace kulíků zase zalétávají na zimu na pacifické ostrovy (Kermadekovy ostrovy, Nová Kaledonie, Vanuatu, Fidži).[5]

Celkový počet kulíků dvoupruhých se odhaduje na 19 000 (odhad z roku 2020)[6] až 50 000 (2021).[5]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělec ve svatebním šatu

Kulík dvoupruhý dosahuje délky těla 20 cm a váhy kolem 60 g. Jeho opeření má komplikované komplexní vzory závisející na stáří, pohlaví a ročním období. Hnízdící dospělec má bílou spodinu s výraznými dvěma límci: tenkým černým límcem na spodní části krku a o něco níže na hrudí se nachází široký kaštanový límec. Samci mívají tyto pruhy sytěji zbarvené než samice, a mívají navíc černé linky přes oči a tmavou linku podél vrcholu čela. U nehnízdících jedinců se tyto pruhy vytrácí, přítomen je pouze šedožlutý límec v oblasti horní části hrudi. Svrchní část těla je převážně šedohnědá. Zobák je krátký a tmavě hnědý, oči černé, nohy žlutošedé až nazelenalé.[7]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Na zimovištích se shlukují do hejn, v době hnízdění jsou však převážně samotářští. Vokálně se projevují rychlým či-ré-a-ré s důrazem na druhou slabiku. Při obraně teritorií vydávají hlasité, vysoce položené pit nebo čip.[8]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Snůška kulíka dvoupruhého

Hnízdní habitat druhu tvoří hlavně oblázková široká koryta divočících řek, z části i otevřená, rovná či mírně svažitá prostranství.[9][10] Hnízdí na zemi, vejce klade do mělkého důlku připraveného samcem.[8] Hnízda kulíků bývají od sebe vzdálena nejméně 50 m.[11] Na hnízdiště na Severním ostrově kulíci dolétají v červnu a červenci, na studenější Jižní ostrov až v srpnu a září. Vejce jsou klade od července do listopadu. Samice klade 2–4, nejčastěji 3 vejce o rozměrech 34×25 mm a váze 12 g. Vejce bývají šedavá, hnědavá až nazelenavá s černými flíčky a skvrnami. Inkubují oba partneři po dobu kolem 26 dní. Zatímco samice inkubuje především za dne, samec sedí na vejcích v noci. Klubání mláďat je synchronní, tzn. rodí se ve stejný čas. Ptáčata se osamostatňují ve věku 5–6 týdnů, k prvními zahnízdění dochází nejčastěji již v 1. roce života. Může se dožít nejméně 12 let.[8]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Kulík dvoupruhý při inkubaci

Živí se vodními a suchozemskými bezobratlými živočichy, které nachází v měkkých substrátech jako je písek, louky nebo watty. Podobně jako ostatní kulíci, i kulík dvoupruhý loví zrakem. Na suché zemi se nejdříve rozběhne, zastaví, vizuálně hledá kořist, ke které vykročí a sezobne ji. Při krmení v mělké vodě typicky jen běží, zastaví se a sezobne kořist.[8] K příkladům pojídaných bezobratlých patří brouci, polokřídlí nebo dvoukřídlí.[12] V oblasti Western Port (Victoria, Austrálie) byla nejvýznamnější kořistí zimujících kulíků krab Macrophthalamus latifrons.[13]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený. Druh je ohrožen zejména invazivními druhy savců v místech svých hnízdišť (lasicovité šelmy, hlodavci), kteří způsobují, že celková populace klesá. Problémem je i degradace hnízdního habitatu následkem jeho zarůstání invazivními druhy rostlin, svádění vody z řečišť pro zemědělské účely, rušení lidmi nebo zánik hnízd následkem povodní.[6] V minulosti byl druh střílen, od roku 1908 však lov ustal poté, co kulíci začali být chráněni zákonem.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.1, 2023 [cit. 2023-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 71. 
  4. DOS REMEDIOS, Natalie; LEE, Patricia L. M.; BURKE, Terry. North or south? Phylogenetic and biogeographic origins of a globally distributed avian clade. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2015-08-01, roč. 89, s. 151–159. Dostupné online [cit. 2023-03-28]. ISSN 1055-7903. DOI 10.1016/j.ympev.2015.04.010. (anglicky) 
  5. a b CRAIG, J. L.; MITCHELL, N. D. Banded dotterel | Pohowera [online]. New Zealand Birds Online, 2021 [cit. 2023-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Charadrius bicinctus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2020: e.T22693845A180230226, 2020 [cit. 2023-02-23]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22693845A180230226.en. (anglicky) 
  7. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 130.
  8. a b c d Heather, Robertson & Onley 2015, s. 342.
  9. Charadrius bicinctus — Double-banded Plover [online]. Department of Climate Change, Energy, the Environment and Water [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 341.
  11. a b Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. S. 180. (anglicky) 
  12. KENNETH F. D., Hughey. The diet of the Wrybill (Anarhyncbus frontalis) and the Banded Dotterel (Cbaradrius bicinctus) on two braided rivers in Canterbury, New Zealand. S. 185–193. Notornis [online]. 1997 [cit. 2023-03-30]. Roč. 44, čís. 3, s. 185–193. Dostupné online. (anglicky) 
  13. DANN, Peter. Feeding Behaviour and Diet of Double-banded Plovers Charadrius bicinctus in Western Port, Victoria. Emu - Austral Ornithology. 1991-08-01, roč. 91, čís. 3, s. 179–184. Dostupné online [cit. 2023-03-30]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU9910179. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky) 
  • Kolektiv autorů, 2010. Reader's digest complete book of New Zealand birds. Příprava vydání C. J. R. Robertson. Wellington: Reader's Digest Service Pty Limited. ISBN 0-474-00048-6. (anglicky) 
  • MERCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1993. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Raptors to lapwings. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530698. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]