Kukačka vavřínová
 Kukačka vavřínová | |
|---|---|
 Kukačka vavřínová | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | kukačky (Cuculiformes) |
| Čeleď | kukačkovití (Cuculidae) |
| Rod | kukačka (Cacomantis) |
| Binomické jméno | |
| Cacomantis sonneratii (Latham, 1790) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kukačka vavřínová (Cacomantis sonneratii) je druh malé kukačky, jejíž domovským areálem je Indický subkontinent a jižní Asie.
Systematika a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Druh formálně popsal již v roce 1790 britský přírodovědec John Latham pod názvem Cuculus Sonneratii. Typový exemplář pocházel ze severovýchodní Indie.[2][3] Moderní taxonomie druh zná pod vědeckým jménem Cacomantis sonneratii a rozřazuje jej do několika poddruhů s tímto rozšířením:[4]
- C. s. sonneratii (Latham, 1790) − Indie a Nepál a na jih do Indočíny a na Malajský poloostrov;
- C. s. waiti (Baker, ECS, 1919) − Šrí Lanka;
- C. s. fasciolatus (Müller, S, 1843) − Sumatra, Borneo a Palawan (jihozápadní Filipíny);
- C. s. musicus (Ljungh, 1803) − Jáva a Bali.
Druhové jméno sonneratii odkazuje k francouzskému přírodovědci a cestovali Pierru Sonneratovi.[5]
Stanoviště[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o lesní druh kukačky.[6] Vedle původních pralesů obývá i sekundární porosty, lesní okraje a křoviny. Vyskytuje se i v zahradách, na kakaových plantážích nebo jiných kultivovaných polích. Obývá hlavně nižší polohy typicky do 900 m n. m., v některých oblastech však může vystoupit až do 2400 m n. m.[7]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Délka těla dosahuje 22−24 cm. Duhovky jsou hnědé až žluté nebo červené. Zobák je převážně černý, spodní čelist je zelenošedá s tmavým koncem. Nohy jsou šedé. Samec i samice vypadají stejně. Svrchní část těla je hnědo-červeně a černě pruhovaná. Široké obočí je bílé, od oka směrem dozadu se táhne tmavší proužek. Tváře a hrdlo a celá spodina jsou bílé s jemným hnědým pruhováním.[8]
Biologie[editovat | editovat zdroj]
Pohybuje se hlavně po holých větvích u vrcholků stromů, odkud se často hlasově projevuje v pozici, ve které má pokleslý ocas, vztyčené opeření na kostřeci a pokleslá křídla.[9] Vyskytuje se převážně samostatně. Živí se hmyzem, který může někdy chytat i za letu.[8] Do jídelníčku kukačky vavřínové patří housenky, nymfy, rovnokřídlí, cvrčci a termiti.[8][7] Hlasový projev zahrnuje pronikavé hvízdavé pi-pi-peu-peu.[6]
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o parazitický druh kukačky (ne všechny kukačky jsou parazitické), nicméně o hnízdních zvyklostech druhu je dostupno jen minimum informací, mj. z důvodu podobnosti vejce kukačky s hostitelskými vejci. V Indii patří k nejčastějším hostitelům jora černokřídlá (Aegithina tiphia), parazituje však i na řadě jiných druhů. Doba hnízdění závisí na lokalitě, v Indii to je od února do srpna. Ptáčata kukačky vystrkují z hnízda mláďata hostitelského druhu.[8]
Ohrožení a početnost[editovat | editovat zdroj]
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje kukačku vavřínovou za málo dotčený druh se stabilní populací. Populace sice nebyla kvantifikována, avšak druh bývá v místech svého výskytu popisován jako běžný.[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
- ↑ LATHAM, John. Index Ornithologicus, Sive Systema Ornithologiae: Complectens Avium Divisionem In Classes, Ordines, Genera, Species, Ipsarumque Varietates. London: Leigh & Sotheby, 1790. Dostupné online. S. 215. (latinsky)
- ↑ Check-list of Birds of the World. Příprava vydání James L. Peters. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1940. Dostupné online. S. 22.
- ↑ Turacos, bustards, cuckoos, mesites, sandgrouse. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 236. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. Second edition. vyd. London: Christopher Helm (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 208.
- ↑ a b PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The Cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. S. 430–433. (anglicky)
- ↑ a b c d ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. S. 394–396. (anglicky)
- ↑ GRIMMETT, Richard; INSKIPP, Carol; INSKIPP, Tim. Birds of the Indian Subcontinent. Second edition. vyd. London: Christopher Helm (Helm field guides). ISBN 978-1-4081-6265-1, ISBN 978-1-4081-2763-6. S. 208.
- ↑ Cacomantis sonneratii [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22683917A93007354.en. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ERRITZØE, Johannes, et al. Cuckoos of the world. London: Christopher Helm, 2012. (Helm identification guides). ISBN 978-0-7136-6034-0. (anglicky)
- PAYNE, Robert B.; SORENSON, Michael D.; KLITZ, Karen; MEGAHAN, John. The cuckoos. New York: Oxford university press, 2005. ISBN 0198502133. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kukačka vavřínová na Wikimedia Commons 
Taxon Cacomantis sonneratii ve Wikidruzích
