Přeskočit na obsah

Kuželovník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxKuželovník
alternativní popis obrázku chybí
Kuželovník Sonneratia alba
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďkyprejovité (Lythraceae)
Rodkuželovník (Sonneratia)
L.f., 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuželovník (Sonneratia) je rod rostlin z čeledi kyprejovité. Jsou to stromy s tuhými jednoduchými vstřícnými listy a květy s množstvím nápadných tyčinek. Rostou jako součást mangrovových porostů na mořských pobřežích Starého světa. V okolí kmene se vytvářejí nápadné dýchací kořeny, které daly tomuto stromu i české jméno. V minulosti byl tento rod řazen do samostatné čeledi Sonneratiaceae. Využití kuželovníku je pouze lokální.

Kuželovník S. caseolaris na poštovní známce

Kuželovníky jsou stálezelené stromy s rovným nebo poléhavým kmenem bez kořenových náběhů. Dorůstají výšky až 20 metrů. V okolí stromu se vytvářejí dýchací kořeny (pneumatofory), vyrůstající z dlouhých a mělce uložených kořenů. Rostliny jsou lysé, bez ochlupení. Borka je hladká, šedozelená až tmavě hnědošedá, ve stáří šupinovitá nebo mělce rozpukaná. Mladé větévky jsou čtyřhranné, v místě uzliny zřetelně článkované. Listy jsou jednoduché, vstřícné, tuhé a kožovité, celistvé a celokrajné. Na vrcholu čepele je často vyvinuta kapací špička. Květy jsou pravidelné, oboupohlavné, po 1 až 3 na koncích větví. Otevírají se na noc. Květní trubka je mělce zvonkovitá, za plodu vytrvávající. Kalich je 4 až 8 četný, tuhý, kožovitý, na rubu zelený nebo červený. Korunní lístky jsou bílé nebo červené, brzy opadavé, velmi úzké, někdy i zakrnělé nebo zcela chybějí. Tyčinek je mnoho, s nápadnými bílými nebo červenými nitkami. Tyčinky brzy opadávají. Semeník je svrchní nebo polospodní, srostlý z 10 až 20 plodolistů. Plodem je velká, zploštěle kulovitá, kožovitá, nepukavá bobule, zakončená vytrvalou bází čnělky a částečně obklopená nebo jen podepřená vytrvalým kalichem. Obsahuje mnoho semen obklopených páchnoucí dužninou. Semena jsou srpovitá nebo nepravidelně hranatá, s tlustým a poněkud korkovitým osemením.[1][2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod kuželovník zahrnuje 5 druhů. Je to charakteristický rod mangrovových porostů Starého světa. Je rozšířen od východní Afriky, Madagaskaru a přilehlých ostrovů přes tropickou Asii po severní Austrálii a ostrovy Oceánie. Kuželovníky rostou na zaplavovaných i nezaplavovaných mořských pobřežích, terasách korálových útesů a na březích vodních přítoků s brakickou vodou. Rostou na písčitých i bahnitých podkladech.[2][3] Největší areál výskytu má druh S. alba, který je také jediným zástupcem rodu na afrických a madagaskarských pobřežích a je rozšířen až do Oceánie.[4][5] V severní Austrálii se vyskytují 3 druhy, mimo S. alba je to S. caseolaria a S. lanceolata.[6]

Ekologické interakce

[editovat | editovat zdroj]

Květy kuželovníků jsou krátkověké, otevírají se na noc a jsou opylovány netopýry sbírajícími nektar, případně ptáky. Plody jsou šířeny vodou.[3]

Rod Sonneratia byl v minulosti řazen společně s příbuzným rodem Duabanga do samostatné čeledi Sonneratiaceae (např. Cronquist, Tachtadžjan) v rámci řádu Myrtales. Při fylogenetických studiích bylo zjištěno, že takto pojatá čeleď není monofyletická. V systému APG jsou oba rody vřazeny do široce pojaté čeledi Lythraceae. Sesterskou větví rodu Sonneratia je rod Trapa (kotvice), zatímco sesterskou větví rodu Duabanga je rod Lagerstroemia.[7][8]

V přírodě se jednotlivé druhy kuželovníku často kříží, jedná se však pravděpodobně pouze o primární hybridy, které se dále generativně nerozmnožují.[1]

Hospodářský význam kuželovníku je malý. Dřevo kuželovníku je poměrně tvrdé a těžké. Je pouze okrajově používáno na stavbu domů a člunů a jako nepříliš kvalitní topivo. Mladé bobule některých druhů slouží lokálně jako potrava a mají využití v lokální medicíně. Vzdušné kořeny slouží po vyvaření jako méně kvalitní náhrada korku. Z plodů S. caseolaris je lokálně získáván pektin.[2][3]

  1. a b QIN, Haining; GRAHAM, Shirley A.; GILBERT, Michael G. Flora of China: Sonneratia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c STEENIS, C. (ed.). Flora Malesiana. Vol. 4. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1954. (anglicky) 
  3. a b c d SOEPADMO, E.; WONG, K.M. Tree flora of Sabah and Sarawak. Volume one. [s.l.]: Forest Research Institute Malaysia, 1995. (anglicky) 
  4. Catalogue of the Vascular Plants of Madagascar [online]. Missouri Botanical Garden, 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  5. LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8. (anglicky) 
  6. The Atlas of Living Australia [online]. NCRIS. Dostupné online. (anglicky) 
  7. STEVENS, P.F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: Dostupné online. (anglicky) 
  8. GRAHAM, Shirley A. et al. Phylogenetic analysis of the Lythraceae based on four gene regions and morphology. International Journal of Plant Sciences. 2005, čís. 166(6). Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-23.  Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]