Mramor

Mramor
Mramor
Zařazení	metamorfovaná hornina
Hlavní minerály	kalcit
Akcesorie	grafit, limonit, hematit
Textura	zrnitá, celistvá, šmouhatá, žilkovitá, brekciovitá, hlíznatá
Barva	bílá, šedá

Mramory (krystalické vápence) jsou přeměněné karbonátové horniny, které vznikly rekrystalizací původních vápenců nebo méně často dolomitů (krystalické dolomity).^[1] K přeměně (metamorfóze) dochází za vysoké teploty a tlaku. Mramory bývají hruběji zrnité než jemnozrnné vápence. Jsou většinou bílé, ale díky různým příměsím mohou nabývat různých barev.^[2]

V technické praxi se jako mramory označují jakékoliv dobře opracovatelné a leštitelné karbonátové horniny (tj. metamorfované i nemetamorfované).^[3]

Složení

Kalcitické mramory (krystalické vápence) obsahují více než 95 % kalcitu. Dolomitické mramory (krystalické dolomity) obsahují převážně dolomit. Kromě něj mohou obsahovat až 10 % kalcitu.^[4] Dále mohou mramory obsahovat různé přimíšeniny. Mezi nejběžnější patří jílová hmota, grafit, limonit nebo hematit a serpentinit (vzhledově atraktivní zelené mramory).

Výskyt

Mramory tvoří polohy a čočky ve formacích krystalických břidlic, zejména fylitů, svorů a pararul. Jejich tělesa nejčastěji nabývají rozměrů několika centimetrů až stovek metrů. V České republice se vyskytují například v okolí Českého Krumlova, Chýnova (dolomitický mramor), v Jeseníkách či v okolí Frýdlantu.^[2]

Vlastnosti

Relativní permitivita ε_r bílého mramoru je 9,3. Relativní permitivita ε_r šedého mramoru je 11,6. Relativní permitivita ε_r modrého mramoru je 9,4.

Odrůdy mramoru

kararský mramor se vyznačuje sněhobílou barvou a jiskřivými odlesky krystalů kalcitu. Pro svou kvalitu byl od antiky a je dosud vyhledávaný zejména sochaři. Označení dostal podle města Carrara v Itálii.
Laaský mramor se vyznačuje sněhobílou barvou, lépe odolává povětrnostním vlivům než kararský mramor. Od antiky se uplatňoval v architektuře i v sochařství. Těží se v okolí obce Laas (jižní Tyrolsko) v Itálii.
Istrijský mramor se vyznačuje bílou barvou, od antiky se uplatňoval v architektuře i v sochařství na pobřeží Jaderského moře.
šternberský mramor je bílý (Český Šternberk)
bohdanečský mramor je bílý (Bohdaneč)
pernštejnský mramor je bílý (Nedvědice)
nehodivský mramor je šedý (Nehodiv)
lipovský mramor je tmavý a světlý (Horní Lipová)
sněžníkovský mramor je světlý (Horní Morava)
supíkovický mramor je světlý (Supíkovice)
zříceninový mramor má na vyleštěných plochách kresby v hnědých tónech (Florencie v Itálii, Sudoměřice).

bohdanečský mramor
nehodivský mramor
lipovský mramor
sněžníkovský mramor
supíkovický mramor

Vápence Barrandienu těžené jako kvádrový kámen pro sochařské a architektonické užití:

slivenecký mramor je červený, růžový, hnědý, šedý, skvrnitý s žilkami (Cikánka I, Horní Kopanina, Na Špičce, Hvížďalka), vápence ze spodního devonu
karlický mramor je černý se zlatožlutými žilkami (Karlické údolí), vápenec ze spodního devonu

Moravské a Moravskoslezské vápence těžené jako kvádrový kámen pro sochařské a architektonické užití:

cetechovický mramor je barevný (Cetechovice), vrchnějurský (oxford) vápenec
křtinský mramor je barevný (Křtiny), devonský a částečně brekciovitý vápenec

Mramory z Řecka:

Užití mramoru

Bílý mramor, jako je kararský, byl velmi ceněným materiálem pro sochaře již od starověku. Dobře se opracovává (stupeň tvrdosti 3), je relativně izotropní, homogenní a odolný proti otřesům při opracovávání. Lom světla v kalcitových krystalech způsobuje „voskový“ vzhled povrchu a sochám dává dojem živého těla.

Pro starověké civilizace byl mramor oblíbeným stavebním materiálem, protože se dal opracovat bronzovými nástroji. Z těchto dob se nám dochovalo mnoho příkladů stavitelské vyspělosti jejich tvůrců. Jako materiál na stavby slouží mramor do současnosti. Díky své rozmanité struktuře a barevnosti se používá k dekorativním účelům. Z důvodu vysoké ceny originálu je často napodobován (imitace). Na podlahy není příliš vhodný, protože je málo odolný proti otěru.

Nařezaný na kostky se mramor používá při dláždění chodníků, kdy se z různobarevných druhů složí mozaika. Jemný mramorový prach se používá jako brusivo v brusných pastách (i v zubních), plnidlo při výrobě lesklého papíru (tzv. křídový papír), na výrobu „umělého mramoru“, přidává se do barev, plastických hmot.

Kulturní rozměr

Mramor se, jako oblíbený materiál řeckých a římských sochařů a stavitelů, stal symbolem pro tradiční a vytříbený vkus.

Odkazy

Reference

↑ Mramor (krystalický vápenec) [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-08.
↑ ^a ^b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 154, 155.
↑ PETRÁNEK, Jan a kol. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 200.
↑ NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 224 s. S. 161, 166.

Externí odkazy

Galerie mramor na Wikimedia Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu mramor na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo mramor ve Wikislovníku

[1] Mramor (krystalický vápenec) [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-05-08.

[:0-2] HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 154, 155.

[Petránek,_2016,_s._200-3] PETRÁNEK, Jan a kol. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 200.

[Němec,_1979,_s._161,_166-4] NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979. 224 s. S. 161, 166.

[1]

[2]

[3]

[4]