Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla (Paniovy)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla
Mikołów-Paniowy
Kostel svatých apoštolů Petr a Pavla v roce 2009
Kostel svatých apoštolů Petr a Pavla v roce 2009
Místo
StátPolskoPolsko Polsko
VojvodstvíSlezsko
GminaMikołów
ObecPaniowy
Souřadnice
Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla Mikołów
Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla
Mikołów
Základní informace
Církevřímskokatolická
Diecézekatovická
DěkanátMikołów
Farnostfarnost svatých apoštolů Petra a Pavla
Statusfarní kostel
Užíváníužíván
Architektonický popis
Výstavba1757
Specifikace
Stavební materiáldřevo
Další informace
Adresaul. Staromiejska 92, 43-190 Mikołów Paniowy
Kód památky711/66
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatých apoštolů Petra a Pavla (polsky: Kościół Świętych Apostołów Piotra i Pawła) je historický římskokatolický dřevěný kostel v obci Paniowy, městská gmina Mikołów, okres Mikołów, Slezské vojvodství a náleží do děkanátu Mikołów, arcidiecéze katovické, je farním kostelem farnosti svatých apoštolů Petra a Pavla v Mikołówě. Dřevěný kostel je v seznamu kulturních památek Polska pod číslem 711/66 z 31. března 1966[1] a je součástí Stezky dřevěné architektury v Slezském vojvodství.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemné zmínky o existenci církevní stavby pocházejí z roku 1325.[2][3] Kostel byl zničen v roce 1473 v období nájezdů rybnického knížete Václava na panství těšínského knížete Přemysla. V roce 1475 vznikla samostatná farnost v Paniowě. V roce 1506 byl kostel znovu obnoven. V období 1570–1640 byl kostel v rukou protestantů.[2] V polovině 18. století byl kostel natolik poškozen, že byla nutnost jej rozebrat. Nový kostel byl postaven v roce 1757 na původním místě. Jeho výstavba byla provedena z peněz donátorky Katarzyny Rozyny Bujakowské. V letech 1830–35 byla provedena podezdívka nejprve věže a pak celého kostela. V roce 1925 se kostel stává farním kostelem. V roce 2000 byla střecha kostela pokrytá šindelem.[4][5]

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Jednolodní orientovaná dřevěná stavba roubené konstrukce bedněna deskami. Sedlová střecha je krytá šindelem. Sanktusník je ukončen cibulovou bání s lucernou. V ose západního průčelí je přisazena čtyřboká dřevěná věž štenýřové konstrukce zakončena barokní cibulovou bání s osmibokou lucernou, krytá šindelem. Ve věži se nachází původní zvon ze starého kostela z roku 1509.[6] K lodi z jihu a k věži jsou přisazeny předsíně. Kněžiště je trojboké, k němu se z jižní strany přimyká kaple, která má barokní cibulovou báň. Na severní straně je sakristie. Kolem kostela jsou soboty.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Hlavní oltář z počátku 17. století s obrazem Matky Boží s dítětem, obrazem sv. Augustína a po stranách oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla. Na stropě kněžiště je namalován výjev Nanebevznesení Panny Marie. Na evangelijní straně je boční oltář z přelomu 17. a 18. století s obrazem Svaté Rodiny a sv. Jana Nepomuckého. Na epištolní straně je boční oltář z konce 16. století s obrazem Panny Marie Čenstochovské a obraz sv. Františka. V boční kapli je oltář s obrazem sv. Trojice a oltářní mensa v podobě sarkofágu. Hudební kruchta s varhany je podepřena čtyřmi dřevěnými sloupy. V kostele se nachází barokní ambona, kamenná křtitelnice pravděpodobně z 16. století.

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Do nového kostela byly přeneseny původní varhany. V roce 1894 byly vyměněny za nové firmou H. Dőrschlag & Sohn Orgelbau - Austaltt Rybnik O.S. Varhany mají 564 píšťal. Nejmenší měří 3 cm, největší 5 m. Část píšťal pochází ze starých varhan. V roce 2002 byly varhany rekonstruovány a opraveny.[7][6]

Okolí[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti kostela stojí dřevěná zvonice, která byla postavena v roce 2000. Je v ní zavěšen zvon Benedikt.[8] Kostel stojí uprostřed hřbitova, který byl zvětšen v roce 1868. Na hřbitově je umístěn pomník, zasvěcený obyvatelům vesnice – slezským povstalcům, kteří padli v letech 1919–1921 a kteří zahynuli v německých koncentračních táborech v době druhé světové války.[6][4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kościół Świętych Apostołów Piotra i Pawła w Mikołowie-Paniowach na polské Wikipedii.

  1. Narodowy Instytut Dziedzictwa: Rejestr zabytków nieruchomych – województwo śląskie Archivováno 26. 6. 2017 na Wayback Machine. [cit.2017-10-17]. Dostupné online Archivováno 26. 6. 2017 na Wayback Machine. S. 82 (polsky)
  2. a b Parafia Św. Apostołów Piotra i Pawła w Mikołowie-Paniowach. www.paniowy.katowice.opoka.org.pl [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  3. Mikołów - Paniowy - kościół drewniany. www.kosciolydrewniane.pl [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. 
  4. a b Drewniany kościół pw. św. Apostołów Piotra i Pawła w Mikołowie Paniowach. www.slaskie.travel [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné online. (polsky) 
  5. TRACKI, Krzysztof. Jubileusz Parafii w Paniowach okazją do spojrzenia w przeszłość - Lokalny.info. mikolow.lokalny.info [online]. 2017-04-11 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. a b c K, Mariusz. Kościół drewniany, Paniowy. www.drewnianyslask2.za.pl [online]. [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-24. (polsky) 
  7. Parafia Św. Apostołów Piotra i Pawła w Mikołowie-Paniowach. Kapitola Organy. www.paniowy.katowice.opoka.org.pl [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-18. (polsky) 
  8. Parafia Świętych Apostołów Piotra i Pawła w Paniowach – E-ncyklopedia, Historia Kościoła na Śląsku. www.encyklo.pl [online]. [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (polsky) [nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUCHTA,Hubert. KOPERNIK, Leon. "Katalog Kościołów Drewnianych", "Krajoznawca Górnośląski" nr 23 (polsky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]